1. 1.
Oktáv Narození Páně
Matky Boží, Panny Marie (slavnost)
2. 1.
Sv. Basila Velikého a Řehoře Naziánského,
biskupů a učitelů církve
(památka)
Oba se
narodili kolem roku 330 v Kappadocii (na území dnešního
Turecka). Setkali se na studiích v Athénách a stali se dobrými přáteli.
Po návratu vytvořili spolu s dalšími mnišské společenství a
žili v něm nějaký čas pohromadě. Statečně hájili, zvláště
později jako biskupové, víru v Kristovo božství proti ariánům.
Basil se
narodil v Caesareji (dnešní Kayseri). Seznámil se s životem
mnichů a poustevníků v Palestině, Egyptě a v Sýrii. Sjednotil
a ukáznil soudobé mnišské stanovy; jeho řeholní pravidla se
stala základem pro východní mnišský život. Přál si, aby mnišské
komunity zůstávaly v živém kontaktu s okolním prostředím a
spolupracovaly na jeho náboženském, kulturním i sociálním
povznesení. Stal se knězem (364), a pak i biskupem (370) ve svém
rodišti. Plně uplatňoval své organizátorské nadání, ať šlo
o církev, liturgii, vzdělání kněží a mnichů, nebo o problémy
sociální. Zemřel 1. 1. 379.
Řehoř se
narodil poblíž Nazianzu. V roce 362 se stal knězem, a později
biskupem. Vynikal učeností a výmluvností, nikdy však nepřestával
toužit po životě v ústraní; byl spíše mužem samoty a rozjímání.
Zemřel ve svém rodišti 25. 1. 389 nebo 390.
6. 1.
Zjevení Páně (slavnost)
7. 1.
Sv. Rajmunda z Penafortu, kněze
Narodil se
kolem roku 1175 na zámku Penafortu u Barcelony. Stal se profesorem
církevního práva v Bologni, a později kanovníkem barcelonské
katedrály. Na přání Petra Nolaska sestavil v roce 1222 stanovy
pro nově zakládaný řád, jehož posláním bylo vykupovat křesťany
z muslimského zajetí. Sám vstoupil k dominikánům a v letech
1238-1240 byl generálním představeným. Vyzval Tomáše Akvinského,
aby napsal dílo "Summa contra gentiles". Na pokyn Řehoře
IX. vydal sbírku papežských dekretů. Mezi jeho spisy vyniká příručka
pro zpovědníky "Summa casuum". Zbytek života prožil v
rodné Katalánii, kde se snažil navázat dialog s muslimy a kde
také 6. 1. 1275 v Barceloně zemřel. Za svatého byl prohlášen v
roce 1601.
13. 1.
Sv. Hilaria, biskupa a učitele církve
Narodil se
kolem roku 315 v Poitiers a kolem roku 350 se stal tamějším
biskupem. Postavil se proti šířícímu se arianismu a císař
Konstans ho poslal (356) na čtyři roky do vyhnanství do Malé
Asie. Ve svých spisech vykládal Písmo svaté a hájil víru v
Kristovo božství a nejsv. Trojici. Po svém návratu se přičinil,
aby v celé Galii zvítězilo učení nicejského sněmu. Zemřel v
roce 367. V roce 1852 byl prohlášen za učitele církve.
17. 1.
Sv. Antonína, opata (památka)
Narodil se
roku 250 ve vesnici Kome ve středním Egyptě. Když mu bylo 20
let, rozdal chudým dědictví po rodičích a uchýlil se na poušť.
Zprvu bydlel ve skalní jeskyni se starým asketou, který ho zasvětil
do poustevnického života. Shromáždil rozptýlené poustevníky a
dal jim pravidla pro život v poustevnických osadách. Během více
než 80 let opouštěl poušť, jen když bylo třeba, aby pomáhal
pronásledovaným křesťanům (kolem 310), a když na výzvu svého
biskupa, sv. Atanáše, v Alexandrii veřejně vystoupil proti ariánským
bludům. Zemřel v roce 356; v Jeruzalémě slavili jeho památku už
v 5. století.
18. 1.
Panny Marie, Matky jednoty křesťanů (památka)
Božské
mateřství spojuje Pannu Marii s jejím Synem "a pro své zvláštní
úkoly a milosti je také vnitřně spojena s církví" (II.
vat. sněm, Konst. o církvi, č. 63). Už sv. Ambrož učil, že
Bohorodička je vzorem církve ve víře, lásce a dokonalé jednotě
s Kristem (Exp. in Luc. II, 7: PL 15, 1555). Společná úcta
Bohorodičky zůstala trvalým poutem mezi západními a východními
křesťany i po jejich rozdělení. Proto také bylo úsilí o
obnovení jejich jednoty často svěřováno pod její ochranu (např.
v encyklice Lva XIII. "Adiutricem populi", 5. 9. 1895).
Tuto skutečnost má vyjádřit i liturgické slavení dnešní památky,
povolené pro naše diecéze 10. 9. 1966.
20. 1.
Sv. Fabiána, papeže a mučedníka
Fabián se
stal papežem v roce 236. Byla to doba poměrného klidu a misionářského
nadšení. Rozdělil Řím na sedm obvodů a jejich správu svěřil
sedmi jáhnům. Na začátku Deciova pronásledování zemřel mučednickou
smrtí 20. 1. 250.
20. 1.
Sv. Šebestiána, mučedníka
Šebestián
se narodil v Miláně, stal se vojenským velitelem, a protože měl
přístup do žalářů, utěšoval uvězněné křesťany a pomáhal
jim. V 2. polovině 3. století zemřel v Římě jako mučedník.
Pohřben byl v katakombách (později byla na tom místě postavena
bazilika sv. Šebestiána za hradbami).
21. 1.
Sv. Anežky Římské, panny a mučednice (památka)
Tato mladičká
římská panna a mučednice položila život pro víru v Krista v
2. polovině 3. století, nebo pravděpodobněji začátkem 4.
století. Úcta k ní se brzy rozšířila po celém křesťanském
Západu.
22. 1.
Sv. Vincence, jáhna a mučedníka
Byl jáhnem
zaragozského biskupa, v době Diokleciánova pronásledování křesťanů
byl ve Valencii v dnešním Španělsku krutě umučen 22. 1. asi
roku 304.
24. 1.
Sv. Františka Saleského, biskupa a učitele církve (památka)
Narodil se
21. 8. 1567 na zámku Sales v Savojsku jako potomek venkovského šlechtického
rodu. Po vysvěcení na kněze (1593) začal slovem i písmem horlivě
bránit a šířit katolickou víru v kalvínské oblasti jižně od
Ženevského jezera. Od roku 1602 působil jako ženevský biskup se
sídlem v Annecy. Spolu se sv. Janou Františkou de Chantal založil
(1610) kongregaci sester Navštívení Panny Marie (jejich původním
posláním bylo spojovat rozjímání se službou chudým a nemocným).
Jeho nejznámější díla o duchovním životě jsou "Uvedení
do zbožného života" a "Pojednání o Boží lásce".
Zemřel 28. 12. 1622 v Lyonu a 24. 1. 1623 byly jeho tělesné pozůstatky
přeneseny do Annecy. V roce 1665 byl prohlášen za svatého a později
za patrona novinářů a katolických spisovatelů.
25. 1.
Obrácení sv. Pavla, apoštola (svátek)
Šavel z
Tarsu chtěl se vší opravdovostí sloužit Bohu a jako pravověrný
žid si ošklivil křesťany uctívající ukřižovaného Mesiáše.
Prožitek před branami Damašku znamenal však pro něho úplný
obrat (Sk 9,1-22; 22,3-16; 1 Kor 15,9-10; Gal 1,11-24; 1 Tim
1,12-16).
26. 1.
Sv. Timoteje a Tita, biskupů (památka)
Timotej
byl synem řeckého otce a židovské matky. Pocházel z Lystry v
Malé Asii. Sv. Pavel ho získal pro křesťanskou víru při své
první misionářské cestě (Sk 14,6; 1 Tim 1,2). Při druhé cestě,
ač ještě velmi mladý (1 Tim 4,12), se stává natrvalo Pavlovým
spolupracovníkem a je s ním i při prvním uvěznění v Římě (Flp
1,1; 2,19; Kol 1,1; Flm 1). Potom doprovází Pavla do Efesu a zůstává
tam jako biskup (1 Tim 1,3). Při svém druhém uvěznění ho Pavel
zve k sobě do Říma (2 Tim 4,9-21). V šesti Pavlových dopisech
je uveden jako spoluodesílatel (1 a 2 Sol, 2 Kor, Kol, Flm, Flp). Z
poznámky v listu Židům (13,23) vyplývá, že byl také vězněn.
Po Pavlově smrti se vrátil do Efesu a tam také zemřel.
Titus pocházel
z pohanských rodičů z Antiochie Syrské. Doprovázel Pavla a
Barnabáše na apoštolský sněm do Jeruzaléma (Gal 2,1-5). Na své
třetí apoštolské cestě ho Pavel poslal z Efesu do Korintu, aby
tam jako schopný organizátor zavedl pořádek (2 Kor 2,13;
7,6.13-16); krátce nato ho pověřil, aby tam organizoval sbírku
pro chudé jeruzalémské křesťany. Po společném působení na
Krétě zanechal ho tam Pavel jako biskupa. Při druhém Pavlově věznění
v Římě byl u něho a odtud zřejmě z jeho pověření odešel do
Dalmácie (2 Tim 4,10). Po Pavlově smrti se vrátil na Krétu a tam
také zemřel.
27. 1.
Sv. Anděly Mericiové, panny
Narodila
se 1. 6. 1474 v Desenzanu v severní Itálii. Vstoupila do III. řádu
sv. Františka a spolu s několika přítelkyněmi se starala o chudé
a nemocné ve svém rodišti a později v Brescii. V roce 1535 založila
řeholní společnost sester voršilek. Několik jich bydlelo
pohromadě, ale většinou zůstávaly ve svých rodinách bez řádového
oděvu. Věnovaly se především výchově dívek z lidových
vrstev. Zemřela 27. 1. 1540 v Brescii. Za svatou byla prohlášena
v roce 1807.
28. 1.
Sv. Tomáše Akvinského, kněze a učitele církve (památka)
Narodil se
kolem roku 1225 v Roccasecca u Neapole v rodině hrabat z Akvina.
Studoval na Monte Cassinu a později v Neapoli, kde v 18 letech
vstoupil k dominikánům. Studie dokončil v Paříži a v Kolíně
nad Rýnem pod vedením sv. Alberta Velikého. Působil jako
profesor teologie a filozofie v Paříži (1256-59), v Římě
(1259-69), znovu v Paříži (1269-72) a v Neapoli (1272-74). Je
nejvýznamnějším představitelem scholastické filozofie a
teologie. Na přání papeže Urbana IV. sestavil breviářové a mešní
texty pro svátek Božího Těla. Zemřel 7. 3. 1274 ve Fossanuova
ve střední Itálii cestou na II. lyonský koncil. V roce 1323 byl
prohlášen za svatého, 1567 za učitele církve a 1880 za patrona
katolických škol. Dnešní den (28. 1.) je výročím přenesení
jeho ostatků do katedrály v Toulouse ve Francii.
31. 1.
Sv. Jana Boska, kněze (památka)
Narodil se
16. 8. 1815 v Becchi u Turína v rodině chudých rolníků. Když
se stal knězem (1841), věnoval se opuštěným dětem z rozvrácených
rodin a dělnické mládeži v Turíně. Pomáhal jim nacházet
rovnováhu mezi povinností a svobodou. Jeho výchovný systém byl
založen na předcházení chybám a životním omylům mladých lidí.
Důsledně se vyhýbal nátlaku a hrozbám. Založil Oratoř svatého
Františka Saleského, kde se konaly večerní přednášky; byl tam
i učňovský domov, střední škola, odborné kurzy, pamatovalo se
i na prázdninové tábory. Aby toto jeho dílo mohlo pokračovat,
založil řeholní společnost salesiánů a stal se
spoluzakladatelem kongregace sester Panny Marie Pomocnice. Zemřel v
Turíně 31. 1. 1888 a za svatého byl prohlášen v roce 1934.
