Kázal P. ThMgr. František Antonín Dostál, novokněz, kaplan v Kloboukách

Milovaní bratři a sestry, doufám, že jste dobře poslouchali první čtení. Vyprávělo se tam o králi Nabuchodonosorovi a jeho zvláštním snu, kterému nerozuměl. Možná si říkáte, jak vůbec tento příběh, toto starozákonní čtení, souvisí s Pannou Marií. Když budete trpěliví a podaří se mi to, tak vám to  řeknu.

Dostáváme se do doby, asi kolem roku 606 před Kristem, kdy byli židé králem Nabuchodonosorem vyhnáni a odvlečeni do zajetí. Král měl sen a jeho vykladači nedokázali tento sen vyložit. A přichází Daniel, který dává králi výklad. Při popisu králova snu jsme slyšeli o kamenu. Ten bez přičinění lidské ruky vrazil do sochy. Jedná se o proroctví, a proto se můžeme ptát, na koho toto proroctví ukazuje. Tím kamenem je Ježíš. On sám říká: „Jsem kámen úhelný“. „Kdo padne na tento kámen, roztříští se a na koho on padne, toho rozdrtí.“ Kámen, který udeřil do sochy, se stal velikou horou, která naplnila celou zemi. Tou horou je Ježíšovo evangelium, jeho radostná zvěst. A my jsme svědky toho, jak se rozšiřuje do celé zemi.

Dále se ve snu mluvilo o hoře, ze které se ten kámen uvolnil. Tou horou je právě Matka Boží, Panna Maria. Ona totiž svou svatostí převyšuje všechny lidi. Jako vysoká hora ční nade všechny hory a pahorky. A z této hory, z této Panny, se bez jakéhokoliv přičinění lidské ruky narodil Ježíš. V tomto proroctví se tedy mluví o rodičce Boží, o jejím mateřství a neposkvrněném panenství. Můžeme ho tedy vnímat jako proroctví v pravdě mariánské.

Kterýsi duchovní autor napsal, že kde je Ježíš, tam je také Maria a kde je Maria, tam je také Ježíš. A tak vidíme, že i v tomto starozákonním proroctví to platí doslova. Mluví se v něm o Ježíši jako o kamenu, který roztříští sochu a mluví se tam o Marii, jako o hoře, ze které ten kámen padl. A v evangeliu jsme slyšeli jistě známé proměnění vína v Káně Galilejské. Ten zázrak se stal právě na přímluvu Panny Marie. To ona říká těm služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne“. A je krásné a dobře, že i zde, kolem Ježíšova oltáře, se scházíme s Pannou Marií.

Víme, že Kristus ustanovil Nejsvětější svátost, abychom se sytili jeho chlebem pro náš věčný život, abychom nezemřeli. Je to pramen a zdroj života církve.  Víme, že každá řeka, každý potůček má někde pramen. Z něho vyvěrá voda a roztéká se po zemi. Je to malý potůček, velký potok a nakonec řeka. A kdyby ten zdroj vyschl, tak by celá řeka zanikla. I eucharistie má svůj zdroj a počátek. Při poslední večeři Kristus ustanovil Nejsvětější svátost, která se rozlévá dějinami a dnes už můžeme vidět, že je to opravdu velká a mohutná řeka. A z této nevysychající řeky čerpáme posilu pro každodenní život a s velkou důvěrou přicházíme k oltáři, protože víme, že jsme lidé slabí a bez Boží pomoci mnoho nedosáhneme.

Prosme při této mši svaté také za naše nemocné, ať se na nich projeví velikost Boží, aby na přímluvu Panny Marie došli svého uzdravení. Prosme, abychom jednou, ve spojení s Pannou Marií, chválili našeho dobrého Boha v nebi. Amen