Kázal P. ThMgr. Jiří Cymanowski MIC, kaplan v Brumově

                Bratři a sestry, sešli jsme se dnes už po několikáté, abychom se společně účastnili Eucharistie, společně naslouchali Božímu hlasu, který k nám mluví skrze Bibli v bohoslužbě slova a podávali Bohu Otci oběť Ježíše Krista, jeho Syna. Jsme tady také proto, že toužíme uctívat a prosit o přímluvu Pannu Marii, pokornou služebnici Páně. Už před mší svatou jste se modlili růženec, také vás hodně přistoupilo ke svátosti smíření. Chceme, aby naše srdce byla spojená s Bohem Otcem, Synem a Duchem svatým. V tom je pro nás vzorem Panna Maria.

            V evangeliu, které nám církev ukládá na tento den, slyšíme o dobrém a špatném stromu a o ovoci, po kterém strom poznáváme. Slyšíme, jak lze poznat dobrého a špatného člověka. Dobrý člověk vydává z dobré pokladnice svého srdce dobro, ale zlý ze zlého vydává zlo. Slyšíme o moudrosti člověka, který svůj dům stavěl na skále a o hlouposti člověka, který stavěl na zemi bez základů.

Není to dávno, kdy jsme slavili svátek Narození Panny Marie. Včera byla památka jména Panny Marie. O jejím narození a dětství víme málo, jen z tradice a zbožných knih. Tradice mluví o jejích rodičích, Jáchymovi a Anně. Tradice mluví o zasvěcení Panny Marie Bohu, když měla 3 roky. Evangelium představuje Marii jako mladou dívku vyvolenou Bohem, aby byla matkou Spasitele světa, Syna Božího, dívku, které se Bůh skrze anděla Gabriela ptá na její názor a zároveň prosí o její souhlas. To, co se odehrává v Nazaretě, v tomto okamžiku dějin světa, je podivuhodné a těžko pochopitelné. I když Panna Maria tehdy všechno nechápala a všemu nerozuměla, řekla Bohu: „FIAT“ – „Ať se mi stane podle tvého slova!“ „A Slovo se stalo Tělem a přebývalo mezi námi“.

            Maria, která prožila Zvěstovaní anděla Páně, cítí, že porodí dítě, o kterém říkal anděl, že to bude „Syn Nejvyššího“. Tato prostá dívka, tak vyvýšená Bohem, se vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Proč?... Protože jde k Alžbětě... Jde, aby sloužila, aby pomáhala. Na požehnání Alžběty odpovídá velebením Boha: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici...“ A v pokoře srdce slouží příbuzné! Maria, která v sobě nosí „Syna Nejvyššího“, jde pokorně spolu se svým snoubencem Josefem do Betléma, aby tam v chudobě porodila dítě. Slyšela, jak lidé říkali, že pro ně v hostinci není místo. Musela  porodit ve chlévě. Utíkala s Josefem a dítětem do Egypta. Po Herodově smrti se vrátila do Nazareta. Celých 30 let je její život úplně obyčejný. Pokorně žije v Nazaretě. Každý den je vyplněný modlitbou a nejobyčejnějšími povinnostmi. Když Ježíš začíná veřejné dílo, ona je mu po celý čas na blízku, ale pokorně ustupuje do pozadí a ukazuje na Syna, tak jako v galilejské Káně: „Udělejte všechno, co vám můj Syn řekne“. Věrná a pokorná stála pod křížem. Celým svým srdcem – srdcem matky se spojila se Synem – Synem Nejvyššího, který trpěl. Přijala nové poslání –  být Matkou učedníků Krista – Matkou Církve. „To je tvůj syn... To je tvá matka“.

            Panna Maria je spolu s apoštoly ve večeřadle a modlí se. Je tam v den Seslání Ducha svatého. Pokorná služebnice Páně rozeznává své povolání být s církví. Jako Matka Spasitele světa nevládne apoštolům, nevládne v církvi, ale JE! MODLÍ SE! BDÍ! Pomáhá a vždycky doprovází ke svému Synu! Tak to bylo dříve, tak je to i dnes, a tak to bude do konce světa. Pokorná Služebnice Páně je s námi, modlí se, oroduje za nás u svého Syna, pomáhá nám a provází nás ke svému Synu Ježíši Kristu.

            Maria je dobrým, úžasným „stromem“, o kterém dnes slyšíme v evangeliu. Přináší dobré ovoce. Položila základy svého domu na skále. Pokorně a všechno svěřila Bohu. Pokorná služebnice, kterou blahoslaví všechna pokolení a která je nejpokornější z lidí. Co znamená titul „Pokorná služebnice Páně“ nebo „Nejpokornější“? V naší době se pokora často chápe nesprávně. Mnozí ji považují za známku slabosti. Jiní se těm, kteří jsou pokorní, posmívají a považují je za slabé a bázlivé. Dá se ovšem namítnout, že opravdová pokora vyžaduje velkou sílu a odvahu. Pokora je vlastně pravda. Pokud známe sebe i své slabosti, pak by tato pravda měla utvářet náš vztah k sobě samým i k jiným. Vážíme-li si skutečně všeho, co pro nás Bůh udělal a uvědomujeme-li si, že všechno je jeho dar, pak v této pravdě není místo pro vychloubání. A to je pokora. Dokonalá pokora, kterou měla Panna Maria, nepramení z pohledu na sebe samu, ale na Boha. Maria byla bez hříchu. Když rozjímala o nekonečné kráse Boží, uvědomovala si svou lidskou slabost.

            Když posloucháme evangelium, když rozjímáme velké tajemství spásy, když se podíváme očima a srdcem na pokornou služebnici Páně, na Marii, podívejme se také i na vlastní srdce, na náš život, na základ, na kterém stavíme náš dům života, na naše ovoce. Musíme si říct, že ne pokaždé jednáme podle Boží vůle. Chybí nám pokora. Naše myšlenky, slova, skutky ne vždy odpovídají učení evangelia. Naše důvěra v Boha je ubohá, slabá.

            Dnes stojíme vedle Marie, pokorné služebnice Páně, abychom spolu s ní slavili Boha, abychom spolu s ní děkovali za všechny milosti, které nám Bůh dal, abychom poslouchali a v srdci rozjímali o tom, co Ježíš Kristus mluvil, co učil, co dělal. Abychom se učili pravdě o sobě a o Bohu, abychom se učili pokoře. Amen