P. Ondřej Bystrzycki

Bratři a sestry,

je tomu už měsíc, kdy jsme se setkali naposled.  Hned na to jsem se vydal na cestu po stopách svatého Pavla do Řecka. Otec Miroslav mi před tou cestou říkal, abych pak na další fatimské něco o té cestě řekl. Tak bych tak chtěl učinit. Když jsme přijeli do Řecka, byl jsem  překvapený, kolik je tam různých pozůstalostí pohanských chrámů. Všude kolem dokola kameny, ale mezi tím tolik kostelů. Většinou jsou to malé kostelíčky uprostřed vesniček. Říkal jsem si jak obrovskou sílu Ducha a obrovské Boží působení musel mít ve svém srdci svatý Pavel, že tuto pohanskou zem, tak pyšnou na svůj rozum, zevangelizoval. Přišli tam jenom dva, Pavel a Silas. Přišli nejdříve do Kavali. Víme, že  Bůh sv. Pavlovi vnuknul, aby šel do Makedonie a on tam jede. Přistává v Kavali a potom půjde do Filipi. Myslím si, že právě tam je nejvíce vnímatelný duch svatého Pavla. Duch, který nám říká, jak je Bůh silný a že to, co si člověk vymyslí, co nepochází od Boha, to skončí jako kámen na kameni, ale to, co je Boží, dokáže z malé věci vykvasit, jak říká svatý Pavel i náš Pán Ježíš Kristus, v něco velikého, a to tam vidíme. Přemýšlel jsem nad tím, jaký měl svatý Pavel vztah k naší nebeské matce. Když vezmeme Listy svatého Pavla a máme jich přece tolik, tak v nich o Marii moc není. Ptal jsem se: Pane, miloval Pavel tvoji matku, znal ji? A odpověď na to zaznívá  jakoby z dnešního prvního čtení: „Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna narozeného ze ženy“. Víme, že Pavel přijal poselství od samotného Krista a není možné, aby mu Kristus  svoji matku neukázal. Takovou nápovědou k tomu je i poslední nebo předposlední číslo Světla. Je tam článek o obrácení jednoho pastora, který se dlouhá léta díval na katolíky jako na nějakou dobře organizovanou sektu,  snažící se zavládnout světem. Ale postupně si ho Bůh vede, že jednou vstává tváří v tvář před Kristem a vidí jak se spletl. Ježíš mu ukazuje svoji matku a říká, že mu nemůže sloužit, jestliže nezná a nenávidí jeho matku. A onen pastor krásně vyznává: „Poznal jsem Marii, jak klečí u kříže a prosí za mé obrácení: ´Ježíši, zemři i za něj, ať ho tvá krev očistí a uvede na pravou cestu´. A myslím si, sestry a bratři, že svatý Pavel zakusil něco podobného. Nevíme, na kterém místě. Možná v Arábii, když byl tři roky na poušti, kde se připravoval na svou velikou misijní cestu. Ale určitě mu Ježíš svoji matku zjevil. A co je ještě znamením toho, že tomu tak opravdu bylo? Jeho způsob vyjadřování. Všimněte si, když Pavel píše ke svým milovaným učedníkům, ke kterým patří především  Timotej, říká mu: „Já jsem tě zrodil pro Krista“. Jak může muž zrodit někoho? On používá takový ten mateřský slovník. Já jsem tě zrodil, jsi můj milovaný syn. Nepoužívala tyto slova i Maria? Ten, kdo nezná Krista, nemůže poznat matku a ten kdo jde za Kristem, ten jde spolu s Marií. Když budete v Řecku, přál bych každému, aby jste se dostali na meteory. To jsou divy světa. Na skálách, které jsou ve tvaru meteorů, jsou kláštery a je jich tam sedm. V jednom z nich je na jedné straně veliký obraz Pána Ježíše pantokrátora, vládce světa, který vládne nade vším. Ale vždycky je naproti Ježíše Maria. Víte jaká scéna z jejího života? Její Nanebevstoupení, kdy ji Ježíš povyšuje na královnu nebe i země. Pantokrátor, král nebe i země, ukazuje na svoji matku, která je královnou, a to najdete v každém kostele. Není kostela bez Marie. Svatý Pavel ji tam musel vnést, protože ten její duch tam zůstal. Ještě taková stopa toho bytí svatého Pavla v Řecku, a to na místě, kde pokřtil první křesťany. Je zajímavé, že první křesťankou tam byla žena. To značí velké postavení ženy, na které se nás Kristus tolikrát snažil upozornit. Ukazuje nám to také skrze svoji matku. Ona žena, jmenovala se Lídie, se stává silnou evangelizátorkou. Když jsme tak putovali,  říkal jsem si, že každý z nás by měl v sobě obnovovat poznání Ježíše Krista a jeho matky Marie, abychom s tou silou a mocí Ducha Božího, tak jako svatý Pavel, prokvasili prostředí, ve kterém žijeme. On byl jenom se Silasem. Dva lidé. A zničili celé pohanství. Nás je tolik! Mít opravdové poznání Krista a Marie v srdci, s tím mohu jít. Že Bůh poslal svého Syna narozeného ze ženy, aby vykoupil lidi, aby jim ukázal cestu jak ven z temnoty, aby jim ukázal svého Ducha, aby je volal ke společenství se sebou a také s druhými lidmi, to nesl Pavel, to byla ta síla. Síla nové naděje a pokoje. Kéž se dnes cítíme znova pozváni na misijní cestu, protože také Maria nás volá k misionářské práci. Ona i za nás u kříže prosila: ´Ježíši, prolij za ni svou krev, prolij za něho svou krev, aby byli tvými svědky´. Před několika měsíci jsem četl svědectví o jedné polské ženě, která žila v době, kdy nebylo moc práce, ve třicátých letech. Pracovala jako učitelka a byla propuštěna. Měla tři děti a nevěděla, co má udělat. Byla hluboce věřící, tak prosila Pána, aby se o ni postaral. Našla inzerát, že se hledá učitelka. Tak  tam šla a  zjistila, že ten, kdo ji chce pronajmout jako soukromou učitelku pro své děti, je bohatý žid. Dívá se na její papíry a vidí, že je to vzdělaná, dobrá a moudrá žena, ale vadí mu jediné, její náboženské vyznání, neboť to byla katolička. I když s tím v sobě bojuje, přijímá ji, ale pod podmínkou, že nesmí nosit žádný křížek ani nikdy vyslovit jméno Ježíš nebo Maria. Ona tu práci přijímá, dobře ji vykonává, rychle si získává děti, vede je k dobru, neustále svým jednáním děti přitahuje, váže je na sebe, ale přichází tuberkulóza, která v té době znamenala velmi vážné onemocnění. Podléhá jí a umírá. Když zemřela, podívali se, že nosila na krku řetízek.  Přívěšek sundali a v něm byl lístek a na něm bylo napsáno: „Nikdy jsem nemohla o tobě svědčit slovem, Ježíši, nikdy jsem nemohla vyslovit tvé jméno a proto jsem svědčila svým životem“. Mělo to svoje pokračování, protože po jejím pohřbu, na kterém samozřejmě ten žid se svými dětmi byl, se on i děti přihlásili ke katolické církvi, podstoupili přípravu a všichni se dali pokřtít. Dnes probíhá proces blahořečení té ženy.

Sestry a bratři, svatý Pavel, člověk plný Ducha Božího, nás spolu s naší matkou Marií zvláště dnes zve, abychom v sobě obnovovali poslání, ke kterému jsme byli povoláni. Hlásat Krista, rodit Krista pro svět, především skrze příklad svého života. Nemusím svědčit slovem, ale ať svědčím svým životem. To bylo vidět  na svatém Pavlovi. To mohou vidět i na nás. K tomu nás Bůh volá, k tomu ať nás dnes posilní a uschopní na přímluvu naší matky Marie. Amen