Kázal P. Mirosław Ślełdziński MIC, farář v Brumově

Drazí, když čteme slovo Boží, poznáváme bibli, poznáváme dějiny spásy. Snadno tak zjistíme, což ku podivu někteří z různých důvodů nechtějí vidět, že vždycky tam, kde se mluví o něčem skutečně důležitém pro dějiny spásy, tak se vždycky na počátku i na konci vyskytuje jakýsi obraz rodící ženy, která přichází s důležitou zprávou. Už v knize Genesis se mluví o tom, že po pádu prvních lidí žena zvítězí nad hadem. Podobný obraz ženy, a víme, že se jedná o Pannu Marii, se vyskytuje i na konci dějin v knize Zjevení. Tato žena vítězí nad hadem a zachraňuje své děti. Už při Zvěstování, při Ježíšově narození samozřejmě stojí žena, Panna Maria. Stojí také pod křížem a spolu s apoštoly očekává seslání Ducha svatého. Panna Maria je na počátku i na konci Ježíšova života a jakoby uzavírá i tu naši cestu k němu.

Když jsem přemýšlel o dnešní promluvě, tak jsem si uvědomil, že měsíc listopad je pro nás časem, ve kterém více navštěvujeme hřbitovy a  modlíme se za naše zemřelé. Také jsem si uvědomil, že právě při pohřbu, když vyprovázíme naše drahé zemřelé, tak se na konci modlíme hymnus, který pochází už z jedenáctého století, Zdrávas Královno. Pojďme se trochu zamyslet nad slovy této modlitby. Prosíme matku Boží, aby byla s námi. Srovnejme si to naše lidské slovo, které je posvěcené staletími s tím, co říká Panna Maria ve svém Magnificat - Velebí má duše Hospodina. Celá atmosféra toho dnešního dne i ostatních smutných listopadových dní nás trošku více vede k rozjímání o našem konci, o našem odchodu.

Modlitba začíná krásně pozdravem „Zdrávas Královno“. Panna Maria je královnou ne jenom proto, že my jí to jméno dáváme, ale proto, že kraluje v nebi. Ona to své poslání, svůj život prožila v plné věrnosti Bohu, a proto můžeme opodstatněně říkat Královno.

 „Matko milosrdenství.“ Když se tak, drazí, doopravdy v pravdě a v pokoře podíváme na náš život, vždycky zjistíme, že jedině milosrdenství, Boží milosrdenství, nás může zachránit. Panna Maria je nám dána Bohem z milosrdenství. Ona je darem Božího milosrdenství, a proto Bůh skrze své milosrdenství nám dává hlas, který k nám hovoří, hlas Panny Marie. Hlas, který nás vyzývá k obrácení. Jako by chtěl Bůh - lidsky řečeno - zmírnit své božské volání, které se někdy lidem zdá příliš tvrdé a přísné a volá nás k obrácení právě skrze Pannu Marii, která je vlídná.

„Živote sladkosti, naděje naše, buď zdráva. Živote sladkosti.“ Drazí, Panna Maria taky ve svém hymnu Magnificat krásně oslavuje Boha, že je to ten, který jí učinil veliké věci. On, který je mocný, který je svatý. Naši svatost, naše posvěcení můžeme čerpat jenom z Boha,  našeho Pána. Tak, jak jsme to slyšeli v dnešním evangeliu. Ježíš říká, že nás posvěcuje věrnost Božímu slovu.

Dále se modlíme: „K tobě voláme vyhnaní synové Evy“. To se vracíme na počátek dějin lidstva, ale i dějin našich. „Vyhnaní synové Evy.“ Syn, dcera Evy znamená hříšný a slabý člověk. Nežijeme přece v ráji, nežijeme na místě, kde můžeme žít bezstarostný, bezproblémový život. Jsme ve vyhnanství a proto si nemůžeme dělat jakési nereálné představy o tom, že tady na zemi jednou dosáhneme plného uspokojení všech našich lidských očekávání. To nám chce namluvit bezbožný svět. Člověk na jedné straně ví, že tady nebude nikdy ráj, ale nějakým svým naivním rozumem se domnívá, že možná přece. A často v tom hledání spásy na vlastní pěst odcházíme od Boha. Tak, jako první rodiče. Mysleli si, že štěstí si najdou mimo Boha. A stále máme dočinění s tím velkým paradoxem, že člověk, který hledá štěstí mimo Boha, se stává více a více nešťastným. Panna Maria v Magnificat říká, že Boží milosrdenství je věrné, trvá od pokolení do pokolení. Proto i my, lidé 21. století, můžeme klidně volat a prosit Boha na přímluvu Panny Marie, protože jeho milosrdenství trvá k těm, kdo se ho bojí, kdo mají bázeň Boží.

„K tobě vzdycháme lkajíce a plačíce v tomto slzavém údolí. A proto, orodovnice naše, obrať k nám své milosrdné oči.“ Víme, že čisté, svaté oči by se neměly dívat na nic špatného, na nic hříšného, na nic, co by je mohlo poskvrnit. I Bůh se, drazí, taky někdy nechce dívat na to, co děláme, jak myslíme, co říkáme. Jako by s tím nechtěl mít nic společného. Ale Panna Maria zase ve svém Magnificat říká, že Bůh na ni shlédl jako spasitel. Bůh sám. Bůh první. I na nás se dívá jako první, hledá nás. Shlédl na svou nepatrnou služebnici. Drazí, uvědomme si, že jsme před Bohem nepatrní, slabí a křehcí, ale přesto můžeme očekávat, že shlédne i na nás, kteří ho budeme prosit a volat.

„A Ježíše, plod života svého, nám po tomto putování ukaž.“ Drazí, to jsou slova nás, lidí. Modlitba Zdrávas Královno není slovo Boží. Vidíme v ní jakousi lidskou slabost až nedokonalost. Prosíme ukaž nám Ježíše až po tomto putování. Takový dojem mám při některých pohřbech, že někdo chce vidět Ježíše až po svém putování na zemi. Za života moc netoužil se s ním potkat a znát ho. My chceme prosit Pannu Marii, abychom putovali s Ježíšem, abychom ho měli za svého průvodce, aby se nás stále ujímal. Tak, jak to zpívá Panna Maria v Magnificat: ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství. Chceme samozřejmě vidět Ježíše i po tomto našem putování, ale chceme ho znát i teď, v čase naší pozemské pouti. To je přece smysl Mariina poslání. Ona nás vede k Ježíši ne až po smrti, ne až po tomto životě, ale ona nás k němu vede už teď, abychom skutečně v jeho náručí skončili i po tomto putování.

„Ó milostivá, ó přívětivá, ó přesladká Panno Maria.“  Zase na konec oslovení plné citu, lásky a odevzdanosti. Drazí, bídný, chudý člověk si uvědomuje, že sám nemůže přijít k Bohu, že sám je příliš slabý a omezený. Boží milosrdenství je pořád otevřené pro ty, kteří k němu mají úctu a bázeň, kteří očekávají všechno od Boha. Ať tyto naše setkávání a modlitby také probíhají v tomto duchu. Jsme poutníci, kteří jdeme do naší nebeské vlasti s Pannou Marií a na konci cesty nás čeká Otec, který je Otcem milosrdným, který nám dává svého Syna, který nás v Duchu svatém učí, vede a dává moudrost. To je celé bohatství našeho křesťanského života. Ať to všechno, o co prosíme v hymnu Zdrávas Královno, se  naplňuje v našem životě teď i po smrti.  Amen