P. Karel Hořák

Milovaní bratři a sestry, milé děti,

dnes je den, kdy si připomínáme zjevení Panny Marie ve Fatimě. Je velmi dobře, že právě tady v Brumově můžeme každého třináctého dne v měsíci takto společně Panu Marii oslavovat. Jsem opravdu moc rád, že jsem dnes mohl přijet mezi vás a mít teď pro vás krátké slovo pro povzbuzení. Vzpomínám si, když mně bylo asi čtrnáct let, že tehdy od nás z Lačnova tady každého třináctého jezdil autobus a já jsem byl tehdy na učňáku a pravidelně jsem na tuto pobožnost jezdíval. Nikdy jsem neministroval, ale stával jsem mezi těmito lavicemi. Dodnes si to pamatuji. Proto jsem dnes zvláště rád, že tady můžu být, protože bych chtěl Panně Marii poděkovat za veliký dar života, ale zvláště za veliký dar kněžství, protože když jsem tu jezdíval jako malý kluk, tak jsem přijížděl s tím, že jsem Panu Marii prosil, aby mně ukázala, jaká je moje životní cesta. Jestli mě Pán Bůh chce do manželství, do kněžství a nebo do řehole. A věřím, že Panna Maria má na mé povolání opravdu velký vliv.  

  Jsem hrozně rád, že teď jí za to všechno společně s vámi můžu poděkovat. Ale pojďme se společně pustit do toho našeho díla, něco malinko si o Panně Marii povědět. Začal bych takovou malou vzpomínkou na kněžský seminář. Bylo to už před mnoha lety. Byl jsem v prvním ročníku a byl zrovna začátek května. Náš představený otec rektor měl právě pro nás mši svatou a v promluvě velmi pěkně mluvil o Panně Marii. Na začátku nám položil otázku: „Chlapci, co myslíte, proč se vůbec modlíme k Panně Marii? Nestačilo by, kdybychom se obraceli přímo na Pána Ježíše?“ A pokračoval: „Nestačilo by to! Proč? Uvedu vám příklad. Mezi mladými lidmi je kluk, který je zbožný, rád se modlí a jeho kamarádi to zpozorují. Tak jdou za ním poprosit  ho o modlitbu za určité věci. Proč ale jdou za ním a neobracejí se přímo na Pána Ježíše? Jdou za ním, protože vědí, že ten chlapec je svou zbožností určitým způsobem nějak blíž k Pánu Ježíši. A přesně toto samé je i s Marií. My se k ní obracíme proto, protože je blíž k Pánu Ježíši. Takže v žádném případě to není proto, že by Pán Ježíš byl nějak moc přísný a že by nás nemusel vyslyšet. Ne, vůbec ne. Je to proto, že Panna Maria je blíž k Pánu Ježíši. A myslím, bratři a sestry, že právě to může být i pro nás tím, co bychom si mohli odnést z této fatimské pobožnosti. Nebojme se směřovat všechny naše modlitby skrze Pannu Marii k Ježíši. Ona naše modlitby vždycky vyslyší. Nebojme se Marii o cokoliv požádat. 

Když jsem si připravoval tuto promluvu, oslovil mě v evangeliu Mariin chvalozpěv, magnificat, což v překladu znamená: Velebí má duše Pána. A tak jsem si řekl, že by možná bylo dobré se společně nad tímto Mariiným chvalozpěvem zamyslet. My se ho velmi často modlíme. Modlíme se ho každý večer při večerních chválách v breviáři, ale modlíme se ho i  při soukromých pobožnostech. Víme, co ta slova znamenají? Víme co se vlastně modlíme? Pojďme si to teď spolu trošičku rozebrat. Já bych tento chvalozpěv rozdělil na tři části. 

První část nám ukazuje, jak se Maria raduje z Boha. Začíná to slovy: Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu. Všimněme si, kolik radosti je v této písni a kolik radosti je v Mariině osobnosti. A kde Maria bere tuto radost? Bere ji z velké a úžasné víry. Maria uvěřila v Boha milosrdného, v Boha Otce a tato víra plnila její život radostí. I nám křesťanům je víra v Boha Otce zdrojem důvěry, radostné inspirace a životního elánu.

Za druhé, magnificat svědčí o tom, jak Maria, prostá venkovská dívka, si ve víře v Boží slova cenila i sebe sama. I tohle můžeme  vypozorovat právě ze slov: „Veliké věci mi učinil ten, který je mocný, od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení.“ A my? Často ve svém životě prožíváme různá trápení, bolesti nebo nemoci. Proto jsem taky zvolil k dnešní mši svaté modlitbu k Panně Marii za uzdravení nemocných. Právě zde nás Maria totiž chce povzbudit, že všude tam, kde působí víra v Boha, se probouzí i nová naděje a nová důvěra. V ambulanci jedné nemocnice jsem četl nápis: Bože, modlil jsem se k tobě o sílu, abych měl úspěch v práci, ale tys mi dal slabost, abych se učil být pokorný. Prosil jsem tě o zdraví, abych mohl vykovat veliké věci, ale tys mi dal nemoc, abych dokázal ještě víc. Prosil jsem tě o bohatství, abych byl šťastný, ale tys mi dal tuto chudobu, abych se mohl stát moudrým. Prosil jsem tě o úspěch v povolání, aby si mě lidé vážili, ale tys mi dal tuto bezmoc, abych se učil vážit si věcí obyčejných. Nedal jsi mi nic z toho, oč jsem tě prosil, ale dal jsi mně víc. Dal jsi mně poznání, co má v životě tu pravou cenu. Učinil jsi mě touto nemocí moudřejším a bohatším. Dík ti za to Pane. Moji drazí, zde také mluví víra, jako v Mariině Magnificat, že i my jsme Bohem vyvolení, Bohem milovaní a Bohem obdarovaní. 

  A za třetí. Magnificat nám svědčí o tom, že Maria je člověk, který do budoucna hledí s důvěrou. Můžeme si toho všimnout ve slovech: Bůh mocné sesazuje z trůnu, ponížené povyšuje, ujímá se svých služebníků, na věky je jeho milosrdenství. Zesnulý svatý Otec Jan Pavel II. jednou řekl, že dnešní svět je na rozcestí. Na jedné straně se objevuje devastace přírody, otrávené vody a mohli bychom vyjmenovávat dál a dál. Ale svatý Otec dále říká, že je tu ještě jedna možnost pro lidstvo, a to realizace evangelia, rozvinutí civilizace lásky. Ano začít konečně budovat civilizaci lásky. Bratři a sestry, není to krásná myšlenka? Přestaňme si stýskat, že je na světě smutno a začněme se raději s Marií radovat  z Boží dobroty. Přestaňme se trápit svými těžkostmi a bolestmi, ale začněme se raději s Marií radovat z Božího vyvolení a obdarování životem a přestaňme si naříkat, že je svět zlý, začněme raději budovat civilizaci lásky a dívejme se s důvěrou do budoucna.

Bratři a sestry, Maria je opravdu ta, která nás vede k Ježíši. Nebojme se proto stále se k ní utíkat, odevzdávat jí všechno to, co prožíváme. Ona nás nikdy neopustí a vždycky nám bude ukazovat ten správný směr. Ano, Maria velebí Hospodina, děkuje mu za to, že jí učinil tak veliké věci. Budou ji slavit všechna pokolení. Ne však pro její veliké činy, ona je pokorná služebnice, ale pro veliké činy Boží, které skrze ni učinil Pán. A tak, moji drazí, už stačí všech těch slov. Pojďme nyní společně s Marií prožít setkání s naším Pánem, živým Kristem, který za malý okamžik přijde mezi nás na oltář. Amen