P. Karel Matlok MIC

Drazí bratři a sestry,  protože je dnes mimořádná fatimská pobožnost, tak budu kázat tady u dětí. Nevím, drazí, jak moc si uvědomujeme, proč jsme sem dnes přišli. Tato otázka je zvláštní, protože na ni můžeme odpovědět různě. Proč jsem sem dnes přišel? Někdo může říci, že měl touhu v srdci, aby tady byl. Někdo, že chtěl být s pánem Ježíšem, něco potřebuji, o něco chci prosit, za něco chci poděkovat. Děti můžou říct, že dnes už po třetí mohou přijmout Pána Ježíše do svého srdce. 

Ty odpovědi mohou být různé, ale já jsem si připravil ještě jednu odpověď. Trochu odlišnou a chtěl bych vám říci toto. Nebyli bychom v takovém počtu dnes tady v kostele. Ta soška Panny Marie by tady nestála. Nebylo by této oslavy dnes, kdyby  se před osmdesáti devíti lety nezjevila třem malým dětem Panna Maria. Poprvé se jim zjevila ve Fatimě 13. května 1917 a dnes máme 13. června 2006 takže je to osmdesát devět let a jeden měsíc. Dnes spolu se mnou přišli: „víte kdo přišel se mnou?“ - František a přišla se mnou jeho sestra Hyacinta. Chci vám říci něco o těch dětech a chtěl bych, aby také oni něco řekli nám.

 Dnes je to takové jednoduché, zapneš televizi a už tam vidíš člověka, který ti něco vykládá, ale dotknout se ho nemůžeš. Rádio zapneš, nevidíš toho člověka a on ti něco vykládá. Tímto způsobem se dnes spojme s Františkem a Hyacintu. Hyacinta byla z těch dětí nejmladší, měla sedm roků a František měl devět. Nejstarší byla Lucie, ta měla deset let. Před osmdesáti lety s nimi udělal někdo rozhovor a já jsem to našel v jedné knížce a rád bych vám to přečetl. A tímto způsobem uslyšíme, jak mluvila Hyacinta a jak František. Ptali se jich, jak to vypadalo, když k nim Panna Maria přišla, co všechno se stalo. Františka se ptali: „co jsi viděl v posledních měsících v Covada Iria v místě, kde se zjevila Panna Maria?“ On říká: „Viděl jsem Madonu.“ „A kde se zjevila?“ „Nad jedním dubem“ „Zjevuje se náhle, nebo ji vidíš přicházet z některé strany?“ „Vidím ji přicházet z té strany, ze které vychází slunce a potom zůstane nad dubem stát.“ „Přichází pomalu nebo rychle?“ „Přichází vždycky rychle.“ „Oslovila tě někdy?“ „Ne, já jsem se na nic neptal, ona mluví jen z Lucií.“ „Dívá se na vás tři nebo jenom na Lucii?“ „Na všechny tři, ale nejčastěji na Lucii:“ „Plakala někdy nebo se jen usmívá?“ „Ani jedno ani druhé, je vždy vážná.“ „A jak je oblečená?“ František odpovídá: „Má dlouhé šaty a na nich plášť, který zakrývá hlavu a sahá dolů až po okraj šatů.“ My to tady všechno na té sošce vidíme. Nevidíme vlasy, ale vidíme, že ten plášť je takový vyjímečný. A jakou barvu mají šaty a jakou plášť?“ „Jsou bílé, jenom okraj šatů je lemovaný zlatem.“ „Jaké je její držení těla?“ „Jako při modlitbě, ruce má sepjaté k modlitbě.“ „Má něco v rukou?“ „Ano. Dlouhý růženec, který visí z rukou až po dolní okraj šatů.“ „Nosí něco v uších?“ „Nejsou vidět, jsou zakryté pláštěm.“ „Jaké barvy jsou perly růžence?“ „Jsou také bílé.“

 Tolik nám dnes řekl František a ještě je tady jedna věta: „A je paní krásná?“ A on říká: „Ó velice, je krásnější než to děvče, které stojí tam dole. Ona je krásnější než všechny, které jsem kdy viděl.“ Teď nám recept pro děvčata, aby byla krásná. Víte co máte dělat? Máte dbát na vaše čistá srdíčka a ta pak nejvíce vyzařuje. Říkáme, že Panna Maria byla neposkvrněná a proto byla nejkrásnější ze všech žen. Od začátku svého života neměla žádný hřích. Podívejte jaké máte krásné oblečení, skoro jako Panna Maria. Chlapci taky budete nejkrásnější tehdy, když budete mít čistá srdíčka.. Ještě dvě věty, které řekla Lucie. „Viděla jsi Madonu po třináctém květnu?“ „Ano viděla jsem ji“ „A odkud přichází?“ „Přichází z nebe od východu slunce.“ „A jak je oblečená?“ A ona to říká všechno stejně. „A ještě jak drží ruce?“ „Ruce drží jako při modlitbě, sepjaté prsty směřují nahoru.“

 To je tolik, abychom něco už věděli jak se to všechno stalo. To nebylo pro ně jednoduché, ty děti proto velmi trpěli. Představte si, že si někde hrajete na nějaké louce a na nějakém stromu se vám zjeví Panna Maria. Vy přijdete domů a řeknete, že jste viděli Pannu Marii a co vám maminka řekne? Tak se pěkně vyspi a zítra si o tom povykládáme. Není jednoduché něčemu takovému uvěřit. Stejně to bylo s těmi dětmi. Ti dospělí jim na začátku nevěřili a proto jim bránili, aby tam chodili. Dělali jim různé překážky. Dokonce, když tam začínalo chodit mnoho lidí každého třináctého, kdy se jim zjevovala, bylo mnoho takových, kteří nevěřili. Řeknu vám takový strašný příběh co se jim stal. Vzali ty tři děti na policii, zavřeli je do jizby a už se jich vyptávali pořád dokola na stejné věci a nakonec si vzali jednoho po druhém a řekli, že pokud neřeknou pravdu tak budou zavražděni. Představte si, že by vám někdo něco takového řekl! Každé dítě kdyby lhalo, tak by se určitě přiznalo, že si to třeba vymyslelo, ale František řekl: „To byla pravda a Panna Maria nám řekla takové věci, které mi vám dnes nemůžeme říct a já vám to neřeknu, vy byste mě nakonec zabili, já vám to nesmím říct.“ Tak byl odevzdán Pánu Bohu, Panně Marii. Víte co se stalo? František odešel a Lucie s Hyacintou nevěděli co se s ním děje. A policista říká: „František je mrtvý. Pojď teď ty Hyacinto.“ A ona řekla: „Ale já vám stejně nic neřeknu, radši umřu pro Pannu Marii.“ Ona si to nemohla vymyslet. A stejně to bylo s Lucií. A co nakonec zjistili? Že je chtěli postrašit, ale oni o tom nevěděli. Kolik toho oni museli snést pro Pána Ježíše a Pannu Marii. A víte odkud měli takovou sílu? Protože pamatovali na motlitbu.

Teď bych se chtěl věnovat také trochu dospělým. Lucie v deseti letech byla tak zralá, že to nebylo možné aby takto reagovala. Ona například říká: „Hříchy, které přivedou do pekla nejvíce duší, jsou hříchy proti svaté čistotě. Drazí vidíme, co se v dnešním světě děje. Jenom když zapneme televizi nebo počítač, jaká je tam nečistota. Ďábel ví jak má zničit ty krásná srdíčka těch malých dětí. Ví jak má zničit naše srdce. To jsou hříchy, které nejvíce duší přivedou do pekla. Dále říká, že ve světě je mnoho bojů a nesvárů a co je důležité, že války jsou trestem za hříchy světa. Potom dále říká, že je třeba činit pokání. Jestli lidé budou litovat svých hříchů, Spasitel jim odpustí. Ale jestli nezmění život, přijde zasloužený trest. Jestli lidé budou litovat svých hříchů, Spasitel jim odpustí. Ale jestli nezmění život, přijde zasloužený trest.“ A víme, že v době zjevení končila první světová válka a za dvacet roků začala druhá světová válka. Panna Maria varovala, že pokud se lidé neobrátí, pokud se nezačnou modlit a nevrátí se k Pánu Bohu, tak přijdou takové hrůzy. Někteří se obrátili, ale mnoho lidí žilo nepoctivě. Proto přišla druhá světová válka a pronásledování církve. Co jste si, drazí, zažili za komunismu? Co zažili vaše rodiny? To všechno Panna Maria předpověděla. Kdyby lidé věděli, co je věčnost, začali by nový, docela jiný život. Ty děti dostaly zvláštní milost, že mohly nahlédnout do nebe. Viděly Pannu Marii, která přichází z nebe a od té doby se jejich život úplně změnil. Život s Pánem Ježíšem, drazí bratři a sestry, milé děti,  je přichystán pro vás. Ty děti byly ještě menší než vy a každý den se modlívali celý růženec a někdy i víc. A pro nás je hrozné se ráno pomodlit Otče náš. Ony se modlily celý růženec bez problému. Svatá Hyacinta říká: „Modlete se mnoho za hříšníky, za kněze, za řeholníky, za vlády.“ Papež Benedikt XVI. při návštěvě Polska řekl, aby se lidé věnovali věcem, které vedou ku prospěchu duše a stejně to říká i Hyacinta. Kněží se mají starat jenom o církevní věci a o duše. Kněží musí být úplně čistí. Říká: „Vyhýbejte se luxusu, nehledejte bohatství, milujte chudobu a mlčenlivost. Buďte laskaví a dobří i vůči zlým lidem, o nikom nemluvte nic zlého, vyhýbejte se těm, kteří očerňují druhé. Mějte velkou trpělivost, protože ta vás přivede do ráje. Oběti a sebezapření se Ježíši velmi líbí.“ Tak vypráví Hyacinta o čistotě. Její kmotřenka se jí ptá: „Hyacinto, víš vlastně co to je být čistý?“ Ona říká: „Ano vím, čistota těla znamená zachovávat čistotu. Čistý na duši znamená nehřešit, nedívat se na zkažené, nekrást, nelhat, vždy mluvit pravdu, i když to mnoho stojí.“ 

Na konec bych vám chtěl, bratři a sestry, nabídnout  jako pokrm z dnešní fatimsté pobožnosti to, co je z Fatimy nejdůležitější. Je to pobožnost prvních sobot. Zjevení Panny Marie ve Fatimě a pobožnost prvních sobot spolu úzce souvisí. Panna Maria spojila s touto pobožností své velké přislíbení. Stalo se tak při druhém zjevení, které bylo 13. června 1917. Řekla, že ji chce Pán Ježíš dát prostřednictvím Lucie lidem poznat. Chce ve světě nastolit úctu k Neposkvrněnému srdci Panny Marie. Tomu, kdo ji bude pěstovat, slibuje spásu. Tyto duše bude Bůh milovat jako květy položené Pannou Marií k jeho trůnu. Při třetím zjevení ukázala Panna Maria dětem hrůzu pekla a laskavě a smutně dodala: „Viděly jste peklo, do něhož se dostávají duše ubohých hříšníků. Aby se zachránily, chce Pán Bůh zavést ve světě úctu k mému Neposkvrněnému srdci. Měj soucit se srdcem přesvaté matky ovinuté trním. Těmi je nevděční lidé ustavičně zraňují a není nikoho, kdo by konal zadostiučinění a vytahal je.“ Drazí, každý náš hřích je nový trn v jejím Neposkvrněném srdci. Mnozí lidé odešli od Pána Boha a my, kteří chceme být blízko, nemáme myslet jen na sebe, ale máme se snažit zadostiučinit Pánu Bohu také za hříchy ostatních lidí. Křesťan, který je blízko Pána Boha, nikdy nemůže být sám se sebou spokojen. Nemůže si říct, že už je blízko Boha, že už mu to stačí. Čím víc se blížíš Pánu Bohu, tím víc budeš trpět. Budeš trpět s ním, s jeho matkou, budeš trpět, když uvidíš lidi, kteří od něho odcházejí. Nebudeš se zlobit na hříšníky, že tak špatně žijí, ale budeš se za ně přimlouvat. Drazí, co souvisí s pobožností prvních sobot? Je potřeba vykonat svatou zpověď první sobotu v měsíci nebo před ní. Komu by bylo na obtíž se zpovídat v sobotu, může tak učinit některý den před první sobotou nebo po ní. Pán Ježíš řekl Lucii, že svatá zpověď se může uskutečnit i více než osm dní před první sobotou nebo po ní. Druhá věc je svaté přijímání. Má se k němu přistoupit první sobotu v měsíci. V duchu správného chápání eucharistie se má ke svatému přijímání přistupovat při mši svaté. Třetí je modlitba svatého růžence. Při posledním zjevení 13. října řekla Panna Maria své jméno: „Jsem růžencová Panna Maria, tedy Královna svatého růžence.“ Panna Maria výslovně žádala pomodlit se třetinu svatého růžence. Čtvrtá věc, o které se často nemluví a ke které také Panna Maria vybízí je, abychom s ní, v její přítomnosti, strávili patnáct minut a rozjímali o tajemstvích růžence. Krásně to vysvětlila Lucie v dopise své matce z 24.července, ve kterém ji povzbuzovala, aby si vykonala pobožnost prvních sobot. Píše: „Myslím, že největší problém ti bude působit těch patnáct minut, ale je to velice lehké. Kdo by nedovedl přemýšlet o tajemstvích růžence, o andělově zvěstování a o pokoře naší drahé matky, která ačkoli je mimořádně uctívaná, nazývá se služebnicí. O umučení Pána Ježíše, který z lásky k nám tolik trpěl. O naší přesvaté matce, která byla u Pána Ježíše na Kalvárii. Kdo by nemohl v těch myšlenkách strávit patnáct minut s nejlaskavější ze všech matek?“ Pátý bod je odčinit urážky učiněné Neposkvrněnému srdci Panny Marie. Tento úmysl je jakoby duchovní atmosférou, která má pronikat všechny ostatní složky pobožnosti pěti po sobě jdoucích sobot. Totiž svatá zpověď, svaté přijímání, pěti desátkový růženec, patnáct minut rozjímání. Před těmito složkami máme vzbudit úmysl, že chceme odčinit urážky, kterých se dostává Neposkvrněnému srdci Panny Marie. Odčinění urážek způsobené Neposkvrněnému srdci Panny Marie je nevyhnutelně spojeno s úctou k tomuto srdci. 

Drazí, jsou různé cesty ke spáse a toto je jedna z nich. Pán Bůh nám vždy vychází vstříc a proto dovolil Panně Marii, aby sestoupila k nám ve Fatimě, abychom se mohli obrátit, abychom konečně chytili do ruky růženec. Co se dělá v našich farnostech a vy jste toho svědky. Proč jste dnes tady? Protože máte Pannu Marii rádi. Toho si važte. A pokud jste neprožili ještě pobožnost těch pěti sobot, tak vás k tomu zvu, abychom odčinili hříchy, kterých je kolem nás stále mnoho.Amen.