P. Marek Martiška MIC

Drazí bratři a sestry,

když mě v neděli otec Miroslav poprosil o tuto mši svatou a o Boží slovo, zdálo se mi to těžké vracet se dvěstě padesát kilometrů do mé farnosti a dnes zpět. Ale potom jsem si řekl: Pane, jestli chceš, tak to spolu dokážeme, spolu budeme putovat. Přijdeme tady mezi lidi a budeme se spolu modlit. Moji drazí, jsem rád, že tu dnes mohu stát, že se mohu s vámi modlit a že jsem tu cestu mohl podstoupit. Každý z nás dnes podstoupil určitou cestu. Museli jsme zanechat dům, práci, kterou jsme vykonávali, abychom přišli tady a mohli si oddechnout u Panny Marie,  prosili ji a mohli načerpat Boží požehnání, Boží milosti a setkali se s Ježíšem. Mnozí z vás to učinili před mší svatou, když přistoupili ke svaté zpovědi a ještě se setkáme s Ježíšem, když sestoupí tady na oltář, aby nám mohl dát sám sebe a svou lásku.  Tady na zemi jsme poutníci a náš život je jednou velkou poutí do nebeské vlasti.

 Každý z vás ví, co to znamená  být poutníkem, pro mladší možná být turistou. Když se chystáme někde na pouť nebo na nějakou výpravu, musíme se dobře připravit. Musíme si rozmyslet, co si  sebou vezmeme. Musíme si najít místo, kde si dáme přestávku, abychom se osvěžili a šťastně došli do cíle. Takovým momentem osvěžení může být i Fatimská pobožnost. Mnozí z vás tady přicházíte každý měsíc načerpat sílu z přítomnosti Pána Ježíše a Panny Marie. Pane, prosíme tě v našich potřebách. Drahá Matko, představ naše prosby a naše potřeby svému Synu. Přicházíme a přinášíme svoje problémy a odevzdáváme je Bohu ve zpovědnici: Pane, jsem slabý člověk. Pane, upadám, ale jsem celý čas na cestě. Pane, tobě to odevzdávám, posilni mě, abych mohl vejít do cíle.

V dnešním Božím slově jsme slyšeli, jak Ježíš jde a vidí lidi, kteří oplakávají jediného syna matky. Ježíš také začíná plakat, neboť je mu té matky líto. Dává jí co v té chvíli potřebuje. Ježíš se dnes dívá i na nás a čeká. Nebojme se svěřit mu naše trápení. Pane, přicházím, protože můj manžel je alkoholik. Pane, přicházím, protože je mi těžko s mými rodiči. Pane, přicházím, protože mám problém ve své rodině. Pane, ztratil jsem práci a nevím jak přežiji zítřek. Moji drazí, dnešní slovo nám dává naději, že Ježíš se k nám neotočí zády, ale chce nám povědět: Dávám ti své požehnání. Neboj se a svěř se mi prostřednictvím mé matky, protože skrze ni se na tebe budu dívat a ty skrze ni přijdeš ke mně. Ale to je jen začátek. Ježíš, který křísí mrtvého a odevzdává ho zpět matce, také dnes říká: Dám ti život, to ještě není konec. To znamená, že tento syn se má vrátit do normálního života se svou matkou. Drazí, byli bychom jen v půli cesty, kdybychom přišli sem do chrámu k Marii představit své prosby a celá tato naše pobožnost a úcta by zůstala jen v kostele. Je důležité, abychom dokázali odevzdat svoje problémy a uzdraveni vyšli do světa. Ukázali, co v nás Ježíš dokonal, že nás vzkřísil, že je naším životem a že nám pomáhá. Máme načerpat  a ovlažit se živou vodou, abychom byli dobrými rodiči, kteří jsou vzorem pro své děti. Abychom byli dobrými dětmi, které poslouchají své rodiče, čerpají z jejich zkušeností a mohou vyrůst v dobré lidi. To je ta druhá strana, kterou se můžeme učit od Panny Marie.

Všimněte si, že Fatimská pobožnost, kterou dnes slavíme, je uzavřená nádhernými svátky Panny Marie. Narození Panny Marie jako té, která přijala Boží slovo. Jména Panny Marie, jako té, které jméno se překládá hvězdo mořská a ten kdo byl na moři ví co znamená řídit se podle světla. A dále sedmibolestná Panna Maria, jako ta, která miluje až pod kříž, ba co víc, miluje až na smrt. Je při svém Synu a to je ten druhý moment. Nejenom přicházet do chrámu a přinášet svoje potřeby, svoje prosby, ale brát si i Boží požehnání. Nebát se brát a nést Boží uzdravení do světa. Učit se od Marie jak žít. Prosit ji: Matko podle tebe chci žít, podle tebe chci poslouchat Boží slovo, podle tebe ho chci přijímat do svého života a podle tebe chci stát pod křížem tvého Syna, pod svým křížem, pod křížem mého bližního. Chci tam stát a učit se, tak jak ty ses učila od svého Syna, milovat druhého člověka.

Moji drazí, před nedávnem se se mnou jedni mladí manželé podělili o své duchovní zkušenosti. Nemohou mít děti a velmi o to Boha prosí. Kdysi měli hospodu a říkali mi: „Byli jsme trošku dál od Pána Boha, až tolik nám nechyběl. Dobře jsme si žili, jezdili jsme po Evropě, měli jsme krásné dovolené, ale náš život byl prázdný. K tomu jsme začali ztrácet kontakt s Bohem a také mezi sebou. Nevěděli jsme, co se děje. Jednou  nás kněz pozval na rekolekce. Při promluvách zazněla slova: ´Objevte Ježíše! Objevte ho ve mši svaté a v adoraci, ve svatém přijímání a v Božím slově, ba co víc, objevte jeho matku! Když nevíte jak přijít k Ježíši, objevte jeho matku! Začněte se modlit růženec a přijdete k Ježíši!´ Na začátku jsme si říkali: Kdoví jestli to funguje a začali se doma večer v kleče modlit svatý růženec. Měli jsme různé problémy. Viděli jsme, že chlapi, kteří přicházejí do naší hospody, ničí svoje rodiny, že mnoho z nich se opíjí a potom hrají automat a nechávají tam celé výplaty. Zatoužili jsme to změnit. Pověděli jsme vlastníkovi toho automatu, že už ho tam nechceme, že dobro těchto lidí, kteří k nám chodí, je větší než naše dobro. Měli jsme z toho problémy. Manželovi hrozili smrtí, ale my jsme se ještě víc začali modlit a odevzdávat to Bohu. A podařilo se. Nejen, že jsme odevzdali automat, odevzdali jsme i hospodu a teď máme obchod a daří se nám dobře. Ale to není všechno. Čím dál tím víc se modlíme a odevzdáváme Bohu to, že nemůžeme mít děti. Snažíme se sloužit jiným lidem, které nám Bůh dává na naší cestě. Mívali jsme v obchodě  otevřeno i v neděli. Buď tam byla manželka nebo já nebo jsme zaměstnali nějakou paní. Přišli jsme však na to, že nás to rozbíjí a rozbíjí to i další rodinu, tak jsme obchod zavřeli. Největší tržbu jsme měli právě v neděli, ale ukázalo se, že ty peníze nám nechybí.“

Moji drazí, co dokáže modlitba a odevzdaní se Bohu, přijetí jeho slova a jeho těla. Co dokáže modlitba svatého růžence a prosby matky Boží. Uzdravení a Boží požehnání. Tito mladí lidé nyní ve své farnosti připravují biřmovance, konají poutě. Přichází k nim dalších dvanáct, kteří se pravidelně setkávají a modlí. Tito mladí lidé pomáhají ženě, která má manžela alkoholika. Pomáhají jí hledat pomoc, berou jí na poutě. A to je ta druhá strana. Snažit se to svoje požehnání, svoje uzdravení, svoje povolání, do kterého jsem též vpustil Boha, rozdělovat jiným lidem. Dávat jim lásku, kterou Bůh miluje mne. Za chvíli budeme přijímat Ježíše do svého srdce. Otevřeme je, pusťme Boha do svého života a odevzdejme mu to, co nás nejvíc bolí. Pane, pomoz, toto je to moje bolestné místo, s tímto si nevím rady. Tady mi pomoz, ale ne proto, abych se zamknul, ne proto abych zpyšněl, ale proto abych mohl být dobrým člověkem tam venku, kde mě lidé potřebují, kde je má mise, kde tě mám nést. Amen.