P. Ivan Fišar

Drazí bratři a sestry,dnešní evangelium nám připomíná, že jsme od Boha dostali hřivny. Jsou to dary, které dostal každý, ale každý jiné. Některé však máme úplně stejné. Ať už je to dar života nebo dar, který jsme teďka dostali, a to je Boží slovo. I s tím Božím slovem máme něco udělat. Slyšeli jsme o Panně Marii, která přišla za Ježíšem. Ona byla matkou, protože dala život svému Synu, ale byla matkou také proto, že nejdokonaleji ze všech žila Boží slovo. Nikdo tak nežil Boží slovo, nikdo tak neplnil Otcovu vůli jako ona. Proto jsme slyšeli, že každý totiž, kdo plní vůli nebeského Otce, je Ježíšův bratr i sestra i matka.

Já jsem si vzal dneska na vás takovou pomůcku. Ne že byste nikdy neviděli sirku, ale chtěl bych, aby vám ta sirka celý tento týden něco připomínala. S tou sirkou mohu škrtnout a rožnout svíčku nebo když je třeba venku chladno, mohu s ní udělat oheň, aby bylo teplo a mohu udělat teplo nejen pro sebe, ale také pro druhé. Mohu získat světlo pro sebe, ale i pro druhé. Nebo se na ni jen tak dívat, nebo ji mohu strčit do krabičky a mohu žít ve tmě nebo chladu. A stejné je to s tou hřivnou, kterou někdo zakopal a někdo využil. Pro nás je velmi důležité a dobré, když o tom uvažujeme.

O Panně Marii víme, že nosila ve svém srdci to, co řekl Pán Ježíš a uvažovala o tom. To je důležité, ale ještě důležitější je snažit se to Boží slovo žít. Když potřebuji někde něco zapálit, potřebuji, aby se ta sirka setkala s nějakou třecí plochou. A stejně tak to Boží slovo, které když vstoupí do našeho srdce, do našeho života a když ho začneme žít, tak v nás něco vyvolá. Jak je to možné, že pro tolik lidí je Maria tak důležitá, i když žila tak dávno? Jak je možné, že u Marie každý nachází nějaký pokoj, útěchu? Já jsem přesvědčený, že to bylo jenom proto, že ve svém srdci nosila Boha a žila jen pro něj a pro jeho vůli.

V dnešní době je to takové, že je mnoho nervozity, zloby, nezájmu, sobectví a egoismu. Jsem přesvědčen, že tento svět nesmírně potřebuje takové křesťany, kteří se snaží v tom svém prostředí žít Boží slovo, kteří se snaží v tom svém prostředí udělat alespoň malé světlo, teplo, prostě příjemněji. A to se nám podaří tehdy, když se budeme snažit Boží slovo žít. Když někdo žije Boží slovo, tak se to slovo stává slovem života.

A teď si řekneme jak máme Boží slovo žít. Když si vezmeme jenom Nový Zákon, je to tlustá kniha. Co si máme tedy vybrat? Můžeme si vybrat kteroukoli větu a snažit se ji žít, ale já bych vám chtěl nabídnout větu, kterou nejvíce žila Panna Maria a kterou, když budeme žít my, budeme ji napodobovat, budeme se v tom svém prostředí stávat malou Marií. A nepochybujme, že Maria vždycky žila Boží vůli. Boží vůle je pro každého z nás stejná, ať jsme to my kněží, ať je to někdo hodně starý, mladý, zdravý nebo nemocný. Máme stejnou Boží vůli, a to ve všem milovat Boha. Boha můžeme milovat v každém okamžiku, když se snažíme být takoví, jací máme být, když se snažíme dělat to, co si od nás přeje. Myslím si, že nám utíká hodně věcí, kdy můžeme milovat Boha a nemilujeme, protože jednáme příliš lidsky.

Uvedu příklad. Když mě posloucháte, tak si můžete říkat, že posloucháte, protože tím chcete milovat Boha. Nebo když k vám mluvím, nechci vás nějak poučovat, ale chci i tím milovat Boha. Jsou někdy okamžiky daleko těžší. To budou vědět ti nejmladší, když se jim nechce chodit do školy nebo ráno vstávat. Člověk může nadávat, že je to otrava zase vstávat, zase jít do školy, do práce, zase vařit a uklízet a pořád dokola. Ale když na to nadáváme, tak nám to moc nepomůže. Naopak, když si řekneme, že je to příležitost v této situaci milovat Boha, tak uvidíme, jak nás najednou to Boží slovo promění, přetvoří. Naším hlavním posláním je milovat Boha. Pokud si ale budeme myslet, že naším posláním je něco jiného, pak budeme nešťastní a nejvíc tehdy, když to třeba nebudeme moci dělat, když se nám to nebude dařit. Když se vám nedaří mnoho věcí, i mně se mnoho věcí nedaří, tak jsme celí rozladění. Ale když si řekneme, že naším úkolem je milovat Boha, jsme klidnější. Tolik věcí nestíháme. Jsme zoufalí, naštvaní, rozladění, ale když si řekneme, že je to příležitost milovat Boha, jsme klidnější. Nebo je třeba někdo nemocný a má plno práce a musí ležet, tak je nervózní. Nebo třeba ten druhý není zrovna takový, jaký by měl být. Ale když si zase řekneme, že naším posláním je milovat Boha, tak to všechno vede ke klidu. To je to, že já začnu žít Boží slovo a to mě nějakým způsobem přetváří a pak kolem sebe vytvářím jakýsi pokoj, klid.

 Lidé rádi přicházejí k Marii, protože žila pro Boha a plnila jeho vůli. Toto je úkol nás křesťanů. Samozřejmě, že máme oslavovat Marii, máme ji velebit, vždyť ona si to sama přála, ale na prvním místě máme podle ní žít. Ona je prvním křesťanem, prvním vzorem a pro nás je matkou, která nám má pomáhat, abychom i my žili Boží slovo. Myslím si, že mnozí z vás používáte tzv. střelné modlitby a chtěl bych vám nabídnou jednu větu, která mě osobně mnoho dává, když si ji vybavím. Ta věta zní: Pane, ty víš, že abych tě miloval, mám k tomu právě tuto chvíli. Protože nemůžeme změnit minulost a ani nevíme, jestli se dožijeme budoucnosti, potom se snažme milovat Boha tak, aby se i na nás naplnilo to, co nám říká Pán Ježíš: „Každý totiž, kdo plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr, sestra i matka.“ Kéž bychom to Boží slovo skutečně přijali do svého života, kéž bychom ho nějak nezakopali, protože je to taky hřivna, která nám má pomoci, aby náš život byl lepší, plnější, radostnější a hlavně požehnáním pro ty, se kterými žijeme. Amen.