P. Bohumil Kundl

Při jedné dražbě přišla řada na housle. Byly staré, zaprášené, poškrábané a působily spíše komicky. Visely z nich povolené struny a recitátor, když je vzal do ruky, s úsměvem je pozvedl a prohlásil: „Kolik nabízíte, pánové? Vyvolávací cena je tisíc korun.“ „Tisíc sto“, ozvalo se. „Tisíc dvě stě“, přidal druhý. „Tisíc dvě stě poprvé, tisíc dvě stě podruhé.“ V zadní části sálu se v té chvíli zvedl muž s šedivými vlasy, přišel dopředu, vzal od recitátora housle, kapesníkem je oprášil, napnul povolené struny a pak se energicky chopil smyčce a zahrál na ně tak překrásně a čistě, že to znělo jako zpěv andělů. Když dohrál, recitátor klidným hlasem řekl: „A kolik nabídnete za tyto housle?“ A zvedl je. „Deset tisíc, dvacet tisíc, třicet tisíc“, ozvalo se. „Třicet tisíc poprvé, podruhé, potřetí.“ Lidé tleskali a někteří se ptali: „Co změnilo cenu těch houslí?“ Odpověď byla jednoduchá: „Mistrova ruka.“

  Drazí, každý z nás může být takovým starým, zaprášeným a odřeným nástrojem, ale určitě jsme velmi cenní a určitě může každý z nás velmi krásně hrát. Stačí jen, aby nás vzal do ruky mistr, mistr s velkým M a Panna Maria, kterou dnes oslavujeme. Ta je toho velkým příkladem. Bůh pozdvihuje každého člověka, který se mu odevzdá tak jako Panna Maria. Takový život nemůže ztroskotat, protože jeho naplnění nepřichází ze strany člověka, ale ze strany Boha. To znamená - nic v našem životě nemůže být marné, žádné trápení, těžkosti či problémy. Všechno může být použitelné k našemu dobru. Nic se v té Boží kuchyni neztratí. Je zajímavé, že v srdci každého člověka dřímá pokušení být Bohem. Odstranit Boha z jeho místa a zaujmout toto místo, nechtít být na nikom a na ničem závislý. Být na vrcholu a rozhodovat o tom, co je dobré a co zlé. Každý zlý skutek je zlý tím, že se tato touha v člověku dává do popředí. Nebrat na nikoho ohled. Být podle libosti tím, kdo rozhoduje co je dobré a co zlé. I současná doba dává takové supermany, kteří nejsou na ničem závislí, tak trošku do popředí. Jakoby být obyčejným a prostým člověkem bylo něco méněcenného. Je zvláštní, že dnešní evangelium říká něco docela jiného. Říká, že v Božím srdci se objevila úplně jiná touha a to touha být člověkem. Člověčenství je tedy to svaté místo, kde se Bůh s námi setkává. Musí to být něco obrovského být člověkem, když sám Bůh tímto člověkem chce být. Máme důvod jít  životem se zdviženou hlavou, i když nejsme lepší než ostatní lidé, ale je to náš Bůh, který nás pozvedá, který nás miluje, který nám dává pravou hodnotu a který nás chce vidět jako Pannu Marii ozdobenou korunou dítěte Božího. Amen.