P. Miroslav Sleldzinski MIC

Drazí bratři a sestry, v ruce držím celý text buly blahoslaveného papeže Pia IX. Inefabilis deus – nevyslovitelný Bůh. Tato bula byla vydána 8. prosince 1854, takže letos je tomu 150 let. Text tohoto dokumentu znám jen málo, jen jeho hlavní sekvenci, která zní, že Panna Maria byla uchráněna dědičného hříchu od chvíle početí. Nebyla zraněna dědictvím prvních rodičů. Je to mimořádná milost, kterou jí Bůh udělil. A můžeme říct Bohu díky. Tím že je Panna Maria  uchráněna dědičného hříchu, je v ní ta správná hierarchie – uspořádání. Samotné slovo hierarchie je velmi zajímavé, protože je složené ze dvou řeckých slov. Hiera znamená svatá a arche znamená počátek, takže svatý počátek. V Panně Marii je to, co bylo na počátku při stvoření světa v ráji, tedy svatý počátek. Když Bůh tvořil svět, všechny tvory tohoto světa a na konci člověka, po každém dni stvoření řekl, že je to dobré. To, co bylo na počátku, bylo tedy dobré. Jak vzniklo zlo, když svatý počátek byl dobrý? Je to pro nás záhadné a skryté, my to nevíme a vědět nebudeme. Odkud se vzalo zlo, ne hřích? Zlo je před člověkem a samo o sobě není záležitostí člověka. Člověk mu padá za oběť a ono jakoby ho už vítalo. Není nám to známé. Písmo svaté o tom nic nepíše a nepíše záměrně. První hřích se stal už v ráji. Právě proto na Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie slyšíme čtení z knihy Genesis, jak Adam pojedl ze stromu a vymlouval se, že ho svedla žena. Bůh se ptá ženy, co to udělala a ona odpovídá, že ji svedl had a tak jedla. Člověk byl tedy sveden hadem. Při konci dnešního úryvku slyšíme první dobrou zvěst: „Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti zasáhne hlavu, zatímco ty zasáhneš jeho patu.“ Tento obraz ženy, která stojí na hlavě hada se opakuje ještě v knize Zjevení svatého Jana. Je to poslední kniha Nového zákona a zároveň kniha, která mluví o budoucnosti církve, o konci světa, o vítězství církve v této ženě, která stojí na hlavě hada, jež je omotán kolem zeměkoule. Jako by byl svět pod jeho vlivem. Ale hada ničí žena, její potomstvo, tedy církev. Zatímco had zasáhne její patu, zraní její potomstvo jen do té míry, že nebude moci dobře se zraněnou patou chodit. Je to všechno řeč velmi hlubokých symbolů a jejich duchovní obsah je pro nás velmi důležitý. Nejsou to jenom pohádky, nad kterými se máme divit, ale je to k materiálnímu i duchovnímu rozjímání. V Panně Marii je svatý počátek, uspořádání svého života podle Boha. V církvi se neslo přesvědčení o uchránění Panny Marie od dědičného hříchu už ve starověku. Už první světci a mystici hlásali tyto pravdy. Ale církev jakoby ještě nebyla k tomu zralá tuto pravdu oficiálně vyhlásit. Stejně i zakladatel našeho mariánského řádu otec Stanislav Papczyński už v sedmnáctém století byl přesvědčen o Neposkvrněném početí Panny Marie. I když tehdy toto dogma nebylo ještě oficiálně vyhlášeno, založil společenství, které je Neposkvrněnému početí  zasvěcené.  Teprve před 150-ti lety po velice pečlivém zkoumání vyhlásil svatý Otec oficiálně tuto pravdu. Celý tento dokument je velmi zajímavý. Chtěl bych se soustředit jen na jednu větu, ve které porovnává Evu s Pannou Marií – s novou Evou. Říká, že Panna Maria nikdy nenaslouchala hadovi. Nikdy nenachýlila své ucho na hlas hada. Je velmi zajímavé, že Eva byla schopna uslyšet hada. Do určité míry lidé v ráji hada neslyšeli. Žili v dokonalé jednotě s Bohem. Víme, že uprostřed svatého a šťastného světa byl strom života - strom vztahu s Bohem, samotný Bůh. Někde na jiném místě byl strom poznání dobrého a zlého, ze kterého promlouval had. Do určité doby lidé toho hada neslyšeli. Proč ho neslyšeli? Pravděpodobně proto, že byli v dokonalé jednotě s Bohem. Komunikace s ním byla nepřerušena. Byli naladěni na Boží vlnu. Strom poznání dobrého a  zlého může být i pro nás symbolem nejenom poznání dobra a zla, ale vůbec poznání jako takového. Třeba člověk, který má vědomosti, vzdělání nebo zná nejnovější pomluvy se už považuje za někoho. Je to bezbožné získávání vědomostí a poznávání bez Boha. To nás vždy vede k pýše a pýcha nás vede k pohrdání druhými a samotným Bohem. Člověk, který poznává bez Boha má dojem, že mu Bůh už není k ničemu, už ho nepotřebuje a že si může zařídit svět sám, bez něj. Je charakteristické, že většina ateistických systémů se odvolávala na svou vědeckost. Tak to bylo za francouzské revoluce, která ve jménu pokroku vědeckosti vyvraždila milióny nevinných lidí a tak to bylo i za jiných revolucí. Třeba za komunistů platilo, že jediný správný názor je vědecký, což je samo o sobě nesmysl, protože nic takového neexistuje. Věda nám nemůže dát žádné odpovědi co se týče smyslu našeho života, smyslu našeho utrpení. Takže existenciální otázky věda neřeší. Člověk, který má vzdělání nebo vědomosti získané bez Boha nebo proti Bohu, s úmyslem zdůvodní, že Bůh není. Takový člověk sám sobě chystá peklo. Ale přece ne každý člověk tak žije. Jsou i vědci, kteří jsou velmi pokorní, věřící, ale o nich nic neslyšíme, o těch nám v televizi a v novinách nepíší. V každém případě získávání vědomostí bez Boha vede k odvrácení od něj. Eva se v určitém momentu, nevíme v kterém, začala zajímat o strom poznání dobrého a zlého. Ještě neodešla od Boha celým srdcem. Její srdce ho přestávalo vnímat a začalo se přibližovat mentalitě druhého stromu, ze kterého mluvil had. V  určitém momentu ho uslyšela. Tak žijeme i my, flirtujeme se zlem. Svět nám stále nabízí nějaké novinky. Tvrdí se nám, že se něco nového dozvíme, že nám svět dá recept na šťastný život. Mnozí za tím receptem běží a ocitnou se v dalších problémech, které ještě doposud neznali. Tak se tím pádem stále vzdalují od Pána Boha. Člověk flirtuje se zlem. Někteří říkají, že to dělají jenom tak, aby věděli, aby to vyzkoušeli. To člověka prostě ničí. Svatý Otec Pius IX. říká, že Panna Maria nikdy neposlouchala hada, nikdy to neudělala, i když je jasné, že s Boží milostí. A proto k ní had nemá přístup, proto je neporušená. V tom je pro nás, drazí, Panna Maria příkladem. Je pokrytcem člověk, který se na jedné straně modlí a prosí Boha o cokoliv, ale na druhé straně naslouchá hadovi. Jakoby si myslel, že něco dobrého dostane od Pána Boha a něco dobrého od hada. V roce 1830 se jedné mladé dívce, která byla v noviciátu, zjevila Panna Maria. Bylo to 14 let před vyhlášením dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie. Zjevila se jí a dala  jí medailon s nápisem, který i my nosíme na hrudi: „Ó Maria, bez hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se tobě svěřujeme.“ To bylo v roce 1830 ve Francii, v Paříži. Co je ještě charakteristického v této vizi? Že Panna Maria v rukou držela celou zeměkouli. Svatá Kateřina říká, že viděla, jak ruce Panny Marie prosvěcují celou zeměkouli, jak z jejích rukou vycházejí paprsky, které ji pronikají. Dále měla na rukou prsteny se šlechetnými kameny a z těch prstenů vycházela záře. Ale z některých paprsky nevycházely. Panna Maria jí řekla, že to je proto, že o některé milosti ji lidé neprosí. Řekla, že ji stačí jenom prosit o milosti a ona že je jejich prostřednicí. Panna Maria drží náš lidský svět ve svých rukou. Je nám dána jako svatý počátek. Mezitím v roce 1854 bylo vyhlášeno dogma o Neposkvrněném početí Panny Marie. O čtyři roky později se Panna Maria zjevila v Ludrech svaté Bernardetě, které řekla: „Já jsem Neposkvrněné početí.“ Panna Maria říká, že je v ní správný nový počátek, že každý člověk, který se k ní utíká, má šanci vrátit se k tomu, co bylo na počátku, má šanci vrátit se k Bohu. Je často chybou, že bojujeme s hříchem nebo proti hříchu sami. Ale v takovém zápase nemáme žádnou šanci. Kdo nám zaručí, že ten zápas vyhrajeme. Ukažte mi takového člověka, který sám vyhrává nad hříchem. Máme se dávat k dispozici Bohu. Máme se dávat k dispozici Neposkvrněné. Její přítomnost nás proniká. Ti z vás, kteří jste byli na různých mariánských místech třeba v Medžugorii, v Lurdech nebo Fatimě, tak jste mohli vidět, že lidé z celého světa, kteří tam přicházejí, upřímně se modlí a odevzdávají svá srdce Panně Marii, že se skutečně cítí blíže Bohu. Je tam až hmatatelně cítit Boží přítomnost. Jakoby hřích či zlo bylo oslabeno. Ale to neznamená, že ďábel na těch místech nepůsobí. Je jen utlumený. Člověk tam vědomě přichází naslouchat a dávat se té, ve které je správná hierarchie – svatý počátek, v jejíž srdci je ráj. To naše odevzdání musí být ale upřímné a důsledné. Opakuji ještě jednou, že kdo se na jedné straně modlí růženec a na druhé straně v ruce drží něco, co je v rozporu s Božím duchem, sám sobě chystá neštěstí. Panna Maria nenaslouchala hadovi, nebyla zvědavá, nechtěla vědět. Ne, že by chtěla být špatně informovaná, ale nechtěla příliš vědět, jak to často chceme my. Dnešní svět je založený na informaci a komunikaci a pyšní se tím, že všechno hned víme. Věci dobré, ale spíše ty špatné. Uvědomme si jakou nosnost mají špatné informace. To se nese. Lidé si to opakují a předávají. Chtějme, abychom věděli jenom to, co vědět máme. Krásně se modlí Tomáš Kempenský ve své knize o Následování Krista: „Dej mi Pane  milost, abych věděl to, co bych měl vědět a abych nevěděl, co nemusím vědět a ani to, co bych neměl vědět.“ Jak se o to málo staráme, jak si často děláme alibi - polehčující okolnosti z toho, že určité věci, pravdy Boží nevíme. Vymlouváme se, že jsme to nevěděli. Ale to je často naše vina, že to, co bychom měli vědět, nevíme. Měli bychom to často vyznávat jako svůj hřích, že nemáme zájem vědět to, co bychom měli vědět a máme naopak takový velký zájem vědět to, co nás ničí. Panna Maria nevystavovala ucho hadovi, a proto jím nebyla zraněna. Je v ní správný počátek. Jak je dobře drazí, že Bůh nám dal ten velký dar Neposkvrněné Matky, která je zároveň člověkem, v jehož srdci je ráj a kde máme jistotu, že ten ráj tam bude vždycky. Ona je pro nás, abychom my byli pro něho. Tady nad námi v kostele vidíme nedokončenou větu. Na počátku bylo jsme -  to že vůbec jsme. Člověk si musí uvědomovat, že existuje. Tak málo na to myslíme. Vůbec bychom nemuseli existovat, nemáme na to žádný nárok. Jsme mu - jsme Boží, pro něho, mu - Bohu. To je objektivní pravda. Bůh stvořil člověka pro sebe, aby mu sloužil, chválil ho a tak si zachránil spásu duše. A slovíčko se, které přibilo tuto neděli, je potvrzením z naší strany, že chceme být jemu - Bohu. Svatý Otec Jan Pavel II. nás vyzívá : „Člověče buď tím, kdo jsi!“  Panna Maria je tím, kdo je člověk. Je plným člověkem. V ní celá pravda o člověku dosahuje dokonalosti. My,  hříšníci nejsme ještě tím, kdo jako lidé jsme. Jaké nás Bůh stvořil a proč nás stvořil. Celá ta věta bude znít - přišli jsme se mu poklonit. Takže se klaňme našemu Pánu v duchu a v pravdě. Prosme naši Neposkvrněnou matku, ať je to naše klanění Bohu skutečně upřímné. Ať se mu klaníme celým srdcem. Amen.