P. Robert Pokrywka

Sestry a bratři v Kristu Pánu. V kalendářním roce jsou některé měsíce věnované zvláštním formám pobožností. Například v květnu jsou pobožnosti k Panně Marii, takzvané májové. V červnu uctíváme Nejsvětější Srdce Ježíšovo, v říjnu si vyprošujeme Boží milosti na přímluvu Panny Marie skrze modlitbu růžence. Teď prožíváme listopad a to je měsíc, ve kterém zvlášť pomáháme duším v očistci, duším našich drahých zemřelých. Proč právě dnes na fatimské pobožnosti o tomto mluvím? Někdo může říci, že jsem si něco popletl. Ne, vůbec ne. Tímto kázáním chci krátce připomenout poslední věci člověka a úlohu Panny Marie, naší nejlepší matky. Srdce matky nejen že miluje všechny své děti, ale umí prokázat zvláštní lásku těm, kdo ji nejvíce potřebují. Proto láska Marie - matky trpících v očistci, objímá zvláště ty, kdo jsou svými  blízkými opuštěni. Stává se přece, že děti často zapomínají na své zemřelé rodiče. Jsou lidé, kteří umírají v osamění, nemají už nikoho blízkého. Matka milosrdenství však myslí na všechny. Přijímá za svůj příslib Boha Izaiášovi: „Cožpak může zapomenou žena na své pacholátko, neslitovávat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněli, já na tebe nezapomenu.

Následujme Marii bohatou v milosrdenství. Ona spěchá s pomocí všem zemřelým. Díky své mateřské lásce se stará o bratry a sestry svého Syna ještě putující a narážející na těžkosti a nebezpečí, dokud nepřijdou do věčné radosti nebe. Duším trpících v očistci i nadále Maria prokazuje svou mateřskou lásku i nadále je pro ně milující a pečující matkou. Když přece někoho miluji, chci s ním být neustále. Odluka bolí. Maria ví, že její děti, které jsou v očistci, velmi trpí. Ale to utrpení se určitě skončí. Maria za nimi teskní, chce s nimi přebývat a společně se radovat patříc na tvář Boží. Může je zanechat bez pomoci? Ne! Srdce Neposkvrněné slyší hlas každého z nich.

  Když se zamýšlíme nad poselstvím Panny Marie z Fatimy, vidíme něco horšího, a to vizi pekla. Sestra Lucie píše: „Madona nám ukázala velké moře ohně, které bylo jakoby pod zemí. Do tohoto ohně byli ponořeni démoni a duše jako průhledné, černé nebo bronzové uhlíky s lidským tvarem, které se míchaly v požáru a byly neseny plameny, jež z nich vycházely spolu s mraky kouře a padaly na všechny strany tak, jako padají jiskry při velkých požárech bez tíže či rovnováhy. Uprostřed bolestných výkřiků a vzdechů plných zoufalství, vyvolávaly děs a naháněly strach. Pak jsme pozvedli oči k Madoně, která nám dobrotivě a smutně řekla: „Viděli jste peklo, kam upadají duše ubohých hříšníků. Aby byly zachráněny, chce Bůh zavést ve světě úctu k mému Neposkvrněnému srdci. Jestliže lidé udělají to, co vám řeknu, mnohé duše se zachrání a navrátí se jim pokoj.´“ Možná padlo moc moudrých slov, abychom pochopili smysl listopadu a  Panny Marie.

Na závěr vyslechněte příběh, který velmi jednoduše a krásně ukazuje postavu Panny Marie milosrdné. Žil kdysi velmi odvážný a silný člověk, jmenoval se Petr. Byl vojákem.Víme, že život vojáka se skládá z různých příhod. Jednoho dne byl voják Petr smrtelně raněn, hned přišel před bránu ráje a klepe. Otevírá svatý Petr a ptá se: „Co chceš?“ „Jsem voják Petr a chci do ráje“, odpověděl. Svatý Petr říká: „To není tak jednoduché, musím se podívat do svých knih, co tam na tebe je.“ Vrátil se, ale nemohl pustit Petra do ráje. Voják velmi dotěrně prosil, ale neuspěl. Svatý Petr se radil s archandělem Michaelem, se všemi svatými, dokonce se samotným Ježíšem a nic. Nikdo nechtěl zlomit dané předpisy, aby se voják Petr dostal do ráje. Ale na konec přišla ještě Panna Maria. Měla u sebe zvláštní zlatou knihu a řekla, že se pokusí najít něco dobrého. Když otáčela listy ve své knize, na každém měla zapsané Petrovo Zdrávas Maria. Dala znamení Ježíši, on svatému Petrovi a takto se voják Petr dostal do ráje. Díky svým zdrávasům si voják Petr vyprosil nebe.

Kéž Boží milost působí, aby úcta k Panně Marii přinášela požehnané ovoce v srdcích všech lidí. Kéž nám dá nebe. Amen.