P. Andrzej Bystrzycki

S radostí se dívám na hodně známých tváří z celého okolí a zvláště na známé tváře těch, kteří ještě před pár hodinami byli se mnou v autobusu a teď jsou tady. Kéž nám Bůh požehná tuto chvíli. On nám dává možnost každou chvíli prožívat jako setkání s ním. Bůh stvořil každého z nás k tomu, abychom uměli prožívat čas spolu s ním, abychom se uměli otevřít na všechny milosti, které pro nás připravil. Klíčem k pochopení těchto skutečností je samotná naše Matka Maria. Ona je nositelkou tohoto tajemství. A víte jakým způsobem? Tím, že nosí jméno Maria. Je to jméno, které se vyskytuje už ve Starém zákoně a které bylo populární mezi židy. Miriam. Tak se jmenovala i Mojžíšova sestra. To jméno  znamená Boží požehnání, Bohem milovaná. Jak říkal v úvodu otec Miroslav, o těchto prázdninách mi dal Bůh milost, že jsem se mohl podívat na hodně mariánských míst. První byla Medžugorje. Zúčastnil jsem se tam festivalu mladých a skutečně jsem prožíval důležitost pravdy být Bohem milovaný. Jak často ve svém srdci nosíme různé trápení, různé problémy. Stojíme před Bohem a hledáme řešení v zásobách víry, naděje a lásky. Hledáme nějakou pomůcku, ale nalézáme jen prázdnotu. Cítíme se nešťastnými. A kolik neštěstí je ve světě! Teď, 11.září jsme si vzpomínali na veliké neštěstí v New Yorku. Ale to neštěstí je blízko i nám. Jsou to různé nemoci našich blízkých, různé odchody od víry, od lásky. Manžel říká svojí manželce "ne". Manžel utíká od manželky nebo naopak. Jenom jsem přijel dnes do Štítné a už jsem měl telefonát. Jedna žena mi volala, že chce  spáchat sebevraždu. Modleme se za ni i při této mši svaté.  Řekla mi, že prožívá veliké duševní problémy kvůli tomu, že manžel chce od ní odejít.

Bratři a sestry, kolik je toho neštěstí kolem nás. Ale Bůh nám posílá Pannu Marii, která nám ukazuje, že řešením toho všechno, naplněním prázdnoty našeho srdce a posilou, abychom prošli těmito obdobími, je opravdová zkušenost Boží přítomnosti, Boží lásky v našem srdci. V Megžugorje vystupovali různí lidé se svými životními příběhy. Vystoupila tam i jedna mladá holka a vyprávěla o tom, jak prožívala svůj život jako nemilované dítě, jako dítě rozvedených rodičů. Každý si ji na nějaký čas bral k sobě a ona dělala všechno pro to, aby u některého z nich nějakou chvilku byla. Většinou bývala u matky a zvláště proto  si chtěla jakoby zasloužit lásku otce. Ale nešlo to. Když rostla, způsob jejího jednání se stával velmi egoistickým. Byla velmi citlivá na každý projev lásky, ale zároveň na každý projev nelásky. Stačilo, že jí někdo nevěnoval patřičnou pozornost, něco řekl, nějak se divně podíval a už interpretovala, že ten člověk ji nemá rád a byla nešťastná. Kolikrát i my jsme v takové situaci. Necítíme se plně milováni Bohem a proto se necítíme milováni ani jinými lidmi. Je to proto, že často nosíme v sobě neštěstí, myšlenku, že ten druhý mně chce ublížit, že když se na mě jen divně podívá, tak už mě nemá rád. Všechno vztahujeme na sebe. Ale Maria nechce, abychom byli lidmi vztahovačnými, lidmi, na které se valí celé balvany různých pokoření. Ne! Tou silou, která také působila v okamžiku zmrtvýchvstání Krista, který odvalil balvan z hrobu, byla láska ke svému Otci, byl to vztah těsný a Maria ho zvlášť nosila v sobě. Bratři a sestry, i my chtějme tento vztah v sobě nosit, chtějme jako opravdové Boží děti předstoupit před Boha a říci: 'Bože já vím, že jsem tvým dítětem. Bože, kterého moc převyšuje všechno nad lidské pomyšlení, dej mi svoji zkušenost lásky, dej mi zkušenost své přítomnosti, dotkni se mě  tím něžným konkrétním dotekem, kterým jsi se dotknul Marie, kterým ses dotknul tolika lidí, které jsem už možná potkával na svých životních cestách'. Být s Bohem ve spojení. A proto je tady druhá věc, síla modlitby.

Bratři a sestry, my tolik mluvíme o modlitbě, ale málo se modlíme. "Modlete se"! To nám zjevuje Maria na všech místech, to zjevuje dětem, lidem. "Modlete se"! Poklad Božích milostí, Boží lásky je pro nás neustále připravený. Prostorem a způsobem, jak se tento poklad může stát i naším, je modlitba. Jestliže se nebudu modlit, tak nikdy plně neprožiji zkušenost Boží lásky a nikdy nebudu plně šťastný. Avšak Maria chce tvoje štěstí. Podívej se, bratře a sestro, na tuto sochu nebo na jakoukoli sochu Panny Marie, na obrazy, jak  vypadá šťastná a pokojná. To proto, že v sobě nosí Boží lásku. Ona je Miriam, Bohem milovaná. I já jsem Miriam a každý z nás. To proto, že Ježíš každému z nás odevzdal tu Bohem milovanou u kříže, jak jsme to dnes slyšeli v evangeliu. Proč? Aby tě naučila, jak být Bohem milovaný. A člověk, který je Bohem milovaný, to je člověk radostný. Také v Medžugorje jsem viděl hodně radosti z toho, že někdo zase  našel svůj život, někdo znovu našel smysl života, našel způsob a řešení, jak ten život žít dál. Nezapomenu na muže ze Slovenska, který přišel a byl dost uzavřený, takový povrchní. Katolík, který přichází do kostela jen někdy, na velikonoční a vánoční zpověď. Přišel a říkal, že byl naposledy u zpovědi na Vánoce, ani na Velikonoce nebyl a přišel na tomto festivalu mladých ke zpovědi. Já jsem vyslyšel jeho vyznání a vnitřně jsem cítil - ty ještě nejsi Bohem plně milovaný, ty nevíš, co tady děláš. Bůh ti to chce zjevit, ale ty nemáš ještě připravené srdce. V takovém případě Bůh používá často i kněze, aby třeba jen jednou větou otevřel něčí srdce. Děkuji Bohu, že i mně dal tu větu. Řekl jsem mu: Proč jste sem přišel? Obyčejná věta a ten muž se rozplakal. Byl tou větou zasažen, ale potřeboval ji slyšet jako klíč k otevření svého srdce, k otevření své povrchnosti. Jednou jsem mluvil s chlapcem, který mi říkal, jak začal brát drogy, byl členem KSČM a byl člověkem nevěřícím. To mu zůstalo. Začal hledal pomoc a nevěděl kde. Vzpomněl si, jak se kdysi zpovídal, jen tak ze zvyku.  Přišel tedy ke zpovědi a Bůh mu tady přichystal překvapení. Prožil co znamená být v blízkosti Boží. Myslel si, a my také děláme tu chybu, že jenom ten druhý potřebuje Boha. Možná moje dítě, protože začalo brát drogy, protože nějak dobře nežije. Ale to my nejdříve potřebujeme být znovu prozářeni Boží láskou, abychom se stali pro naše blízké Božím nástrojem. Možná skrze jednu větu nebo jedno gesto se staneš najednou tím, kdo rozváže uzavřené srdce svého bližního.

V poslední době jsme byli na pouti v Lurdech, ale před tím jsme se zastavili v La Salette. Odtud nám Maria dává zvláštní poslání, poslání matky, která chce změnit životy svých dětí a chce pro ně to nejlepší. La Salette je rozprostřena 1800 m nad mořem. Úžasné místo. Když jsme přijížděli, bylo škaredé počasí, pršelo a byla mlha. Otec Robert z kongregace kněží Salettinů, který nás vítal, říkal, že už celý týden je škaredé počasí. Já jsem mu řekl: Byl jsem tady v roce 1994 a zapamatoval jsem si, co tehdy říkal jeden kněz: "Tady se všichni zdrží jen chvíli a už zase jedou dál. Ale když někdo přijede na pár dnů, tak mu Bůh zvláštním způsobem žehná." A tak se stalo i nám. Když jsme druhý den vstali, tak po úplně zamračeném dnu nás vítal nádherný východ slunce a krásný den, který nám Panna Maria dala proto, abychom ho prožili v zamyšlení, v Boží blízkosti. Jeden z otců, otec Vladislav o tom místě řekl, že je ze všech mariánských míst na světě nejblíže nebi. I my jsme tam byli blízko nebe. A co to znamená být blízko nebe? Znamená to být člověkem, který je neustále prozařován a vystavován Božímu působení, což se děje jen při ztišení a modlitbě. Panna Maria tam takto působí, tímto nás přibližuje ke svému Synu. Moji drazí, nosíme v sobě touhu po Bohu. Tu touhu však naplňujeme jen částečně, třeba účastí na pobožnosti jako je tato, nějakou zpovědí, možná nějakou poutí. Ale Panna Maria chce, aby ta touha v nás byla trvalá. Maxmilián a Melánie, kteří tu Boží zjevení přijali, zůstali Bohu věrní, i když to bylo jenom jedno zjevení a jen pár minut trvající. Dávali jim hory zlata a zvláště Maxmiliánovi, který měl obrovské finanční problémy. Kdyby přijal peníze, které mu nabízeli za to, že řekne, že to všechno byla lež, stal by se bohatým člověkem. Ale on i přes svoje finanční problémy odpověděl, že to nikdy neudělá. A jak to dokázal? Díky tomu, co prožil s Bohem, neboť to  mu zůstalo v srdci. Drazí bratři a sestry, Bůh chce, aby náš vztah k němu byl věrný, ne na pět minut, ne na rok, ale na celý život, jako v případě těchto dětí, které také klopýtaly a byly jako my. Maxmilián nejdříve chtěl být knězem, to se mu nepodařilo, pak doktorem, to se mu taky nepodařilo, pak se dostal do dluhů, nic se mu za celý život v podstatě nedařilo. Ale zdařilo se mu jedno, vytrvat až do konce při Bohu. Když umíral, řekl, ať jeho srdce uloží na místě zjevení. Když přijdete do chrámu Panny Marie v La Salette, je tam zazděno na levé straně. Své srdce i celý svůj život odevzdal Bohu a Panně Marii, nikdy ho neprodal ani ho nezapřel, i když klopýtal. A to je poselství pro nás. Klopýtáme, nedaří se nám, ale buďme věrní, navracejme se, smiřujme se s Bohem, nebojme se toho, jděme dál. Možná, že druzí budou náš život vidět jako stezku poklesků a neštěstí, ale my ve svém srdci, tak jako Maxmilián, budeme poznávat opravdové štěstí.

Pak se jede do Lurd, místa, kde také hodně z vás už bylo. Zde se Panna Maria zjevila mladé dívce Bernadetě, jako Neposkvrněné početí a řekla: "já jsem uzdravením pro vaše rány." Je tam zázračná voda, po které všichni lnou, chtějí té vody alespoň trochu. Voda je znamením Ducha. Také Ježíš mluví o vodě, ve čtvrté kapitole evangelia podle svatého Jana, kde říká samařské ženě, hříšnici: Prameny vody živé potečou z tvého srdce. Já mohu učinit, že ty nikdy ve svém životě nebudeš žíznit, nebudeš prahnout po něčem jiném. A Bůh toto chce učinit i s námi, abychom neprahli po jiných věcech, a když prožíváme pokušení, když se dostáváme do problémů, abychom nezapomněli, že je Bůh uprostřed nás. Vyjádřením této myšlenky je krásná kaple Věčné adorace naproti místa zjevení, udělaná jako stánek setkání a uprostřed je sloup ohně, celý ze zlata, v jehož středu je místo pro Nejsvětější svátost. To, co prožíváme na tomto místě, ve stánku setkání, to je ta pravda Mojžíšova, kterou zjevuje lidu, jenž utíkal z Egypta, že Bůh bude uprostřed nich. Byl s nimi přes den ukrytý ve velkém mraku, který je stínil a tak chránil proti Egypťanům, aby se k nim nemohli přiblížit. A v noci je chránil v podobě ohně.

Bratři a sestry, čím je svíce bez ohně? Ničím, pouhým předmětem. Svíce plní své poslání a svůj úkol jen tehdy, když svítí, tehdy, když má oheň. I my, bratři a sestry, jsme bez Ducha svatého jako ta svíce bez ohně. Ale my jsme vybaveni k tomu, abychom svítili, dávali světlo a teplo a ukazovali správný směr. K tomu potřebujeme plamínek, který dává Bůh. Chceš, aby Bůh byl opravdu uprostřed tvého života, aby vedl tvůj život tak, jak vedl život Izraelitů, aby ho takto ochraňoval, aby ti dávat sílu tak, jako jim? Pak se opravdu modli! Bernadeta přicházela do jeskyně i přes různá protivenství. Ptala se, co činit a dostala odpověď: modlit se. Maria se jí zjevuje a důkazem je znamení kříže. Bere růženec a modlí se. Máme také různá protivenství a pokušení, že zrovna potřebujeme ještě něco udělat a modlitbu necháváme až na konec dne. Každý večer se koná průvod se svíčkami. My nevíme proč, ale Bernadeta přichází od třetího zjevení k jeskyni vždy se svíčkou a od té doby tam svíčky hoří neustále a jejich světlo je znamením Boží přítomnosti. Při světelném  průvodu, když se zpívá ave, lidé zvedají své svíčky vzhůru. Bože, my k tobě voláme. Maria zdravíme tě, protože ty jsi ta, která jsi nám zjevila světlo a přinesla ho na zem, do našich srdcí. Tím světlem je Ježíš, on nás bude rozehřívat, naplňovat, utěšovat a vést.

Kéž toto naše dnešní setkání, při této pobožnosti, která je vždy novým pramenem, ze kterého můžeme čerpat, nás uvede k plnému poznání Boha a jeho milostí, které na těchto různých mariánských místech jsou zvláště zdůrazňovány skrze naši Matku Pannu Marii.Amen.