P. Karel Janíček

Bratři a sestry, mariánští ctitelé, máme zde sice sochu Panny Marie fatimské, ale dnes si zvlášť chceme připomenout zjevení Matky Boží, Panny Marie v Lurdech. Ať už se Panna Maria zjevila kdekoliv, vždy je to jedna a tatáž Matka Ježíšova, nebeská Matka naše. Ať už ji nazýváme hostýnskou, fatimskou či lurdskou. Panna Maria se zjevila na mnoha místech a my na tato místa putujeme, neboť jsou nějakým zvláštním způsobem dotčena pořádnou Boží milostí. Panna Maria, ať se zjeví kdekoliv, nepřináší žádné nové evangelium, nepřináší nic nového, přináší jednu a tutéž výzvu k obrácení, k modlitbě k jejímu Synu Ježíši Kristu. Nepříchází nám pouze připomenout skutečnosti, na které jsme možná i trochu pozapomněli. Známe všechny ty výzvy Panny Marie z Fatimy, z Lurd a z jiných poutních míst - "obraťte se, čiňte pokání, věřte evageliu, vraťte se k mému Synu, Ježíši Kristu." Podobné výzvy uslyšíme i zítra na Popeleční středu, až si budeme sypat popel na hlavu. „Obraťte se a věřte evangeliu.“  A tak můžeme spojit všechny ty výzvy Matky Boží, Panny Marie z výzvami k postní době.

Stojíme na prahu postní doby a tak bychom si mohli říct jakýsi program k jejímu prožití. „Pokání, čiňte pokání, obraťte se.“ Katechismus katolické církve říká: Ježíšova výzva k pokání a k obrácení, jako již u proroků, není zaměřena  především na vnější skutky, žíněné roucho a popel, posty a umrtvování, nýbrž na obrácení srdce, na vnitřní pokání. Bez něho zůstávají kající skutky neplodné a lživé. Vnitřní obrácení naopak nutí k tomu, aby se tento postoj projevil na venek kajícími úkony a skutky.Tedy postit se jen proto, že je postní doba, postit se jen proto, abych si jen v duchu odbyl postní den, jen proto, že je půst, to by bylo málo. A katechismus dále říká, že by to byl lživý postoj, že by to bylo jen vnější gesto bez vnitřního obsahu. Výzva k pokání a k obrácení, kterou slyšíme z postní doby i z úst Matky Boží, Panny Marie, nás vede k obrácení srdce a k vnitřnímu obrácení. A jestliže se obrátíme ve svém srdci, potom se změní i naše vnější skutky. Katechismus samozřejmě neodmítá vnější skutky pokání, ale vnímá je jako projevy vnitřního obrácení, které dělí do tří rovin. Je to vztah k sobě samému, vztah k Bohu a vztah k bližnímu. Všechny tyto tři oblasti nacházíme v největším Božím přikázání, jak nám je Ježíš odhaluje. "Miluj Boha a miluj bližního jako sebe samého." To jsou ty tří roviny, na kterých se odvíjí náš život. Vždyť Pán Ježíš k tomu dodává: "V tom je celý Zákon a všichni proroci." Nám se ale láska k Bohu, láska k bližnímu a láska k sobě samému občas nedaří. Je nemocná, špatná, plná chyb. A proto musí přicházet výzvy k obrácení, abychom porovnali tyto své vztahy a uzdravili tuto nemocnou lásku. To má za úkol postní doba, která nás k tomu intenzivně vybízí. Že se náš vztah k Bohu zlepší, to se projeví skrze modlitbu a větší horlivost v duchovním životě. V postní době se máme tedy ještě více a ještě lépe modlit. Že se náš vztah k bližnímu změní, to se  projeví dobrými skutky, návštěvou nemocného, pomocí bližnímu tím, že mu podám pomocnou ruku či řeknu útěšné slovo. Že se můj vztah k sobě samému změní, to se projeví tím, že se budu více ovládat a více přemáhat, že si odřeknu věci zbytečné nebo věci škodlivé. Půst od masa, alkoholu, kouření, kávy, televize a dalších zbytečností nebo věcí škodlivých.Tedy tři roviny, ve kterých máme prožívat dobu postní - modlitba ve vztahu k Bohu; almužna a dobré skutky ve vztahu k bližnímu; půst, sebezápor a sebepřemáhání ve vztahu k sobě samému. Kéž bychom tedy, sestry a bratři, dokázali vnímat tuto dobu postní jako dobu velké Boží milosti. Bůh nám nabízí čtyřicet dní k tomu, abychom znovu oživili a prohloubili své vztahy k němu, k sobě a k bližním.

Když jsem jel poprvé do Lurd, tak nám v autobusu říkali, jak Bernardeta na určeném místě  vyhloubila pramen. Z něj začala prýštit voda, která byla nějakou dobu kalná a špinavá, ale postupem času se pročišťovala a dnes teče úpně průzračná. Tak jsem tenkrát přemýšlel nad tím, že je to jako z lidským srdcem, které je často stejně tak špinavé a kalné jako ta voda, kterou tenkrát vyhrabala Bernadreta. Ale jestliže my do toho svého špivanavého a kalného srdce necháme proudit Boží lásku, Boží milosrdenství, tak se ten kal bude čistit a naše srdce bude stále zářivější a krásnější. A toto můžeme učinit právě v postní době. Prožijme tedy postní dobu tak, abychom o velikonocích mohli pocítit, že naše srdce je plné Boha, že září a tepe láskou, že jsme těmi čtyřiceti dny obnoveni ve svých vstazích a ve své lásce. Potom budeme moci velikou radostí zpívat: „Aleluja! Kristus vstal z mrtvých! Aleluja!“ Kéž tedy půst je pro nás dobou veliké Boží milosti a našeho obrácení.