P. Richard Wojciechowski

Drazí poutníci, drazí bratři a sestry, už mnohokrát jsme se setkali zde v kostele na fatimské pobožnosti, abychom s úctou oslavovali Pannu Marii, Matku Boží. Vždy máme příležitost se zamyslet nad tím, jak nás Panna Maria může v našem životě povzbuzovat.

Dnes slavíme svátek Křtu Páně. Už na začátku mše sv. jsem řekl, že v katechismu katolické církve se píše, že křest je svátostí víry. Proto se dnes pokusme zamyslet nad hloubkou víry Panny Marie, jakým způsobem nám její víra může pomoci ve vyřešení problémů s naší vírou. Krátce si připomeňme, co všechno víme o životě této svaté ženy. Připomeňme si okamžiky, ve kterých byla hloubka víry Panny Marie zkoušena. Poprvé tehdy, co k ní přišel anděl s otázkou, zda bude ochotna porodit syna, který bude Bohem. Když čteme tento úryvek v Písmu sv., zdá se nám tak známý a jednoduchý, že ho přejdeme bez hlubšího zamyšlení. Pro Pannu Marii to však bylo velmi težké rozhodnutí. Dále pak samotné narození Krista. Bylo to pro ni nepochopitelné. A co potom ztracení dvanáctiletého Ježíše v Jeruzalémě, jeho první zázrak v Káni, uzdravování nemocných. Při tom všem byla Panna Maria přítomna a pozorovala to vše především očima víry. Bůh pomalu připravoval její víru na smrt jejího syna. Jak veliká to musela být víra, která jí dovolila vydržet to strašné utrpení. Kde tedy můžeme nalézt větší příklad víry než v Panně Marii?

Když se zamyslíme nad životem víry Panny Marie, můžeme v něm nalézt i něco ze svého života víry. Kolikrát jsme stáli před důležitým rozhodnutím, zda důvěřovat Bohu i nadále, nebo vzít život do vlastních rukou a věřit jen sobě a svým schopnostem. Vzpomeňme si, kolikrát jsme Boha přehlédli jen proto, že jsme se báli změny našeho dosavadního způsobu života. Kolikrát jsme Boha opustili kvůli lidem, nebo ze strachu. Často si asi klademe otázku, proč jsou na světě lidé věřící a nevěřící? Proč já věřím, chodím do kostela a můj soused, který do kostela nechodí, se má líp než já? Proč? Abychom našli odpověď, musíme se nejprve podívat na náš život a naše rozhodnutí. Kolik v tom všem bylo důvěry v Boha? Chtěli bychom změřit naši míru víry, ale ve světě takové měřítko víry ještě nikdo nevymyslel.  Takovým měřítkem však může být náš život a také poslední okamžik našeho života. Je velmi těžké udělat první krok, abychom se přesvědčili, že víra opravdu funguje. Tak, jako kouzla v pohádce. Abychom udělali ten první krok, musíme riskovat. Aby byla naše víra opravdu veliká, musíme ji přijmout, ale musíme se jí také učit, učit se věřit každý den. Věřit a důvěřovat. Narozené miminko neumí chodit, musí se tomu naučit. Když si konečně stoupne, snaží se udělat první krok. Jeden, druhý, třetí. Určitě se velmi bojí, ale touha chodit je tak veliká, že konečně udělá první krok samo. Pak se učí chodit rychleji, ale pořád musí riskovat, že upadne, že to bude bolet, že bude plakat než se naučí dobře chodit. A úplně stejně je to s námi. Stojíme na hranici rozhodnutí jestli věřit nebo ne, udělat první krok nebo ne, získat něco nebo ztratit. Jestliže neudělám první krok, nenaučím se už nikdy opravdu věřit. Panna Maria udělala první krok už při zvěstování, když řekla: „Ano. Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova.“

Proč je pro nás těžké důvěřovat Bohu? Možná proto, že kromě toho, že se učíme věřit, se učíme také nevěřit. Už od malička slyšíme kolem sebe lži. Pomalu se učíme i my lhát a nedůvěřovat a nakonec z nás jsou nejlepší žáci školy nevěry a lhaní. Škola víry a škola nedůvěry mezi sebou stále bojují. Rozdíl mezi nimi je  v tom, že ředitelem školy víry je sám Bůh a učitelé všichni svatí, mezi nimi i Panna Maria. Ale ve škole nedůvěry je ředitelem sám satan se svými pomocníky. Tato škola má jen jeden úkol. Zajistit, aby lidé věřili jen sami sobě a tomu, co dává svět. Panna Maria se učila ve škole Boha. Proto věřila po celý svůj život. Věřila slovům Boha i slovům svého syna. To ona, bratři a sestry, ona, kterou dnes uctíváme, může pro nás, tak často pochybujících ve víře, být vzorem pravé víry a pomoci. A proto dnes na její přímluvu prosme o dar pevné víry, aby nám pomáhala věřit a důvěřovat, abychom mohli naučit věřit a důvěřovat také své děti a mládež. Ale musíme začít nejprve sami od sebe. O to prosme dnes na přímluvu Panny Marie Fatimské. Amen