Kázal  P. César Mizia MIC,
asistent na Cyrilometodějské
teologické fakultě v Olomouci

   Milovaní bratři a sestry, milá mládeži, milé děti, vy všichni, kteří jste dnes přišli, aby jste prosili Pannu Marii za život v míru uprostřed světa, který byl člověku dán, aby v něm vládl. Na minulé fatimské pobožnosti o. Ján přiblížil světovou situaci. Ukázal, že vše je v závislosti s naším duchovním životem, že není jedno, co se děje kolem nás, že v tom všem máme hledat znamení, která nám dává Bůh. My mnohdy ani nevíme, kdy takové znamení přichází. Víme, že svět je ve velkém ohrožení a že stačí jen malý počet lidí, který dokáže vyvrátit mír, který dokáže vyvolat boj mezi národy. Vypukne obrovská nenávist, která se začne nazývat náboženskou válkou. Najednou se můžeme ocitnout ve světovém konfliktu, a když člověk spočítá všechny ty druhy zbraní, které kdy vytvořil proti druhému - biologické, chemické, atomové - tak nás možná zbude jen hrstka, jestli vůbec bude někdo schopen použití těchto zbraní přežít.  Máme se tedy za co modlit.

   Lidé se ptají, odkud se to všechno bere? A my víme, že to zlo se rodí v srdci člověka, který není smířený s Bohem. I my v našich rodinách se kolikrát nedokážeme smířit mezi sebou. Děti se svými rodiči a naopak, manželé si nejsou schopni jeden druhému odpustit, dávají si podmínky pro usmíření, které nejsou pro druhou stranu únosné. Tak se pak nedivme, že svět kolem nás také není schopen usmíření.

   Chtěl bych říct pár slov o tom, jak si myslím, že se na tuto situaci dívá Bůh. Bůh miluje všechny své děti. Každý člověk je dítě Boží, ať je to muslim nebo křesťan. Bůh se nám zjevil v Ježíši Kristu, proto my křesťané tuto plnou pravdu vyznáváme. Máme možnost si uvědomovat, že smíření potřebujeme. Toho se nám dostává skrze sv. zpověď. Abychom zabránili konfliktům, řekněme i na domácí půdě, potřebujeme plnit Boží vůli. Pár slov bych chtěl věnovat příkladu Panny Marie. Ona nám ukazuje, jak máme hledat a nalézat Boží vůli. Je  moc důležité, abychom Boží vůli poznali. Stává se, že se ďábel přiblíží k člověku a vybízí ho k tomu, aby se postavil proti Boží vůli. Nabízí člověku to, co Bůh nedovoluje. A co se stane? Ďábel řekne člověku, aby Bohu nedůvěřoval, protože mu to a ono zakazuje, to a ono mu nechce dát, řekne mu, aby se ho nebál. Proto je důležité umět rozlišovat znamení Boží vůle, neboť existuje spousta informací a mezi nimi i spousta těch špatných, které rozsévá nepřítel jako koukol, jež pak roste na půdě našeho srdce. Musíme nacházet správné cesty, abychom nalézali Boží vůli, protože to je spásonosné. Jen cesta poznání Boží vůle vede k Bohu. Jiné cesty jsou špatné. Podívejme se, jak to dělala Panna Maria.  Přišel k ní anděl a oznámil jí, že se stane matkou Božího Syna. Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, a teď dávejte pozor, to je velmi důležité, uvažovala, co ten pozdrav má znamenat. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš, ten bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího a Bůh mu dá trůn jeho otce Davida, na věky bude kralovat nad rodem Jakubovým a jeho království nebude konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to stane, vždyť muže nepoznávám.“ Také důležitý bod. Představme si, že Panna Maria byla v té chvíli mladá dívka, a tak moc důvěřovala Bohu, že chtěla plnit jeho vůli. A najednou přichází anděl a oznamuje, že se stane matkou Božího Syna. V té době  mohla očekávat kterákoli jiná mladá žena, že se stane matkou Mesiáše. Ale anděl přišel k Marii. A ona mohla říct, že je to pro ni samozřejmé, vždyť nemá žádný hřích, je svatá. Tak proč by nemohla být matkou Božího Syna? Ale její reakce nebyla ani záporná. Nedivila se tomu a neřekla andělovi, že se určitě spletl, že ona se nemůže stát Boží matkou. Maria poznává, zda-li hlas, který k ní promluvil, je od Boha nebo ne. Ona tuto zprávu nepřijala se samozřejmostí a s přesvědčením, že anděl, který k ní přišel je skutečně Boží posel, ale musela nejdříve poznat, zda je to skutečné poslání, které jí předkládá Bůh. Maria rozlišuje. Nepochybuje však o tom, zda to Bůh může učinit. I když věří každému slovu anděla, přesto koná to, co je v duchovním životě nejpoctivější - hledá Boží vůli. A obyčejný člověk  v takové situaci jako Panna Maria řekne, že to sice vypadá zbožně, ale Boží vůle to být nemusí. Plnit Boží vůli znamená hledat to, co je skutečně dobré. Proto se Panna Maria ptala, jak se to stane, když dosud podle slibu daného Hospodinu nepoznala muže. On jí dal vnuknutí, aby byla čistou pannou a tato zpráva se tomu vymyká. Nechápe to a ptá se, jak se to může stát, vždyť Hospodinu slibovala, že nebude žít s mužem. Rozpor v Bohu samotném být nemůže, proto hledá cesty, řešení, rozlišuje. A dostává povzbudivou odpověď: „Duch svatý na tebe sestoupí a moc Nejvyššího tě zastíní, proto i tvé dítě bude svaté a bude nazýváno Synem Božím. Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je již v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná“. Anděl hovoří a dává znamení, které bude potvrzením toho, že skutečně mluví Bůh, který si váží hledání Boží vůle Panny Marie. Člověk není automat, a když nemá jistotu, že to či ono je Boží vůle, pak se má ptát Hospodina. Panna Maria to tak udělala a dostala odpověď. Bůh s námi chce komunikovat a dává nám znamení. Panna Maria uvěřila slovu anděla a řekla: „Hle, jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova.“ Vyznává víru v Hospodina a ještě není úplně přesvědčena, že je to doopravdy Bůh. Běží za Alžbětou. Důvodem není pomoc těhotné ženě, neboť i to je velmi důležité, ale zjištění, zda se Boží vůle plní. Důvěřuje slovu, ale musí riskovat jistotu víry, protože se jedná o ty nejdůležitější věci.

   Sv. Ignác z Loyoly řekl, že každá věc, která přichází do našeho života a je dobrá, je Boží vůle. Čím se tedy liší rozlišování duchů od „zbožného života“? Tím, že každý rozlišuje co je dobré a co zlé. To je první stupeň poznání. Když člověk zná Boží přikázání, zná Boží vůli, pak lehce rozlišuje, co udělal špatně a co dobře. Jenomže v tomto případě se nejedná o věci špatné, hříšné nebo dobré. Tady se jedná o věci dobré a lepší. My totiž často žijeme v představě, že náš život je černobílý scénář, jež spočívá v životě mezi hříchem a Boží milostí. Ale Panna Maria ho nežila. Ona žila neustále v Boží milosti a přesto hledala Boží vůli. Vyvstává otázka. Člověk, který žije v Boží milosti, hledá Boží vůli, protože je to Boží vůle? Volit z dobrých věcí ty lepší. Jak to poznáme? To je těžká otázka. Nemyslete si, že odpovědět na ni je snadné. K tomu musíme vydat určité úsilí, nic se nestane automaticky, protože i hezká, dobrá věc, která se nám stane, nemusí být vůbec Boží vůlí. Dám vám konkrétní příklad, jak může ďábel člověka ošidit. Kdysi dávno se konaly tzv. křížové výpravy. Jistě o nich něco víte. Lidé, kteří je konali, byli zbožní. Chtěli šířit Krista, chtěli bránit hrobku křesťanů. Byl to úmysl velmi vzácný, perfektní nápad. I papež tomuto nápadu požehnal.  My dneska víme, stejně jako už v té době věděli, že to byla obrovská chyba. Kristus se nedá šířit mečem a ohněm. A tak si myslím, že stejným způsobem dostal ďábel muslimy. Žádné náboženství, žádná svatá válka nemůže být Boží vůle. Proto musí člověk umět rozlišovat. Vezměme si ještě za příklad volby v našem životě. Když si mladý člověk volí školu, ptá se, zda je to Boží vůle. Když si vybírá kamarády, ptá se, kteří budou lepší podle Boží vůle. Rodiče se ptají, jaká je Boží vůle pro jejich děti. Mladí lidé se ptají, jaký životní partner je pro ně lepší podle Boží vůle. Ptají se, ale jednají podle vůle vlastní. Církev vždy požehná, když si dva lidé požádají o sňatek v kostele, ale neznamená to, že jednali podle Boží vůle. Ne, tak to nemůže být. Uvědomme si, že je důležité umět rozlišovat. Panna Maria, i když neměla žádný hřích, neustále se ptala Hospodina v tomto samotném procesu rozlišováníBoží vůle, zda skutečně Bůh po ní žádá, aby se stala matkou Božího Syna. Proč bychom se i my nemohli Hospodina tázat? Mnohdy si myslíme, že tázat se ho je špatné. Myslíme si, že musíme automaticky věřit všemu, co do našeho života přichází. Já vám řeknu jednu věc. Nevěřím tomu, že věříte všemu, co slyšíte tady v kostele. Je to pravda. Mám s tím zkušnosti. Ale to ještě neznamená, že nejsme lidé věřící. Když se objeví otázka, problém, máme o tom mluvit s Bohem. Nemůžeme si myslet, že Bůh je jen náš velký šéf, který se o našem problému nesmí dozvědět, jinak budu v maléru. To se nám nemůže stát! Bůh je náš Otec. Máme se ho tázat vždy, když si  s něčím nevíme rady, nejsme si jistí. Jsou různé způsoby komunikace s Bohem. Můžeme se modlit, prosit o světlo Ducha sv. pro poznání Boží vůle. A když budeme jednat podle poznání, určitě se nespleteme, protože když máme úmysl plnit Boží vůli, Bůh nás povede. Ale když si budeme chtít dělat podle svého, nemůžeme očekávat, že nás Bůh bude pořád chránit a tolerovat možnost dělat si co chci.

   Sv. Pavel v Listu Římanům píše, co znamená život podle Boží vůle a co podle vlastní. Kdo hledá Boží vůli, ten se Bohu líbí. Ale kdo žije podle vlastní, to je pohan. Může být člověk pokřtěný a chodit do kostela, dokonce se modlit, ale tak, že Bohu odříkává jen naučené básničky a neočekává od něj pomoc a vedení svého života. Řekne Bohu, aby byl s ním, požehnal mu, ale více se mu do cesty nepletl. My se často bojíme myšlenky, že Bůh to či ono myslí špatně.  A to proto, že o něm máme špatnou představu. Ani pořádně nevíme, kdo vlastně je. Nebojme se hledání Boha a jeho vůle. Když se cele odevzdáme do jeho rukou, jako Panna Maria, můžeme si být jisti, že nám ukáže znamení, jako v životě Panny Marie, když ukázal pravdivost andělovy zprávy těhotenstvím Alžběty. Budeme vidět ovoce. Ježíš řekl, že vše poznáme po ovoci, protože špatný strom  nikdy nepřinese dobré ovoce. Když to nebude Boží vůle, poznáme po nějaké době, že nepřináší ovoce a pak se musíme vzpamatovat a ptát se, jestli to byla Boží vůle nebo ne. Můžeme se kdykoli vrátit a říct Hospodinu, že v té a v té situaci jsme jednali podle vůle vlastní, litujeme toho a prosíme o další světlo jak jít dál. Je to důležité v našem osobním životě i v životě farnosti. Farnost musí také hledat Boží vůli, protože i pro ni má Bůh určité záměry. Bůh dává znamení. Spoustu lidí ve farnosti je vážně nemocných, spostu lidí nemá radost v srdci. Když přijdeme na mši svatou, nejdříve zjistíme jednu věc, zda-li je v mém srdci radost nebo smutek. V takovém případě nejsem schopný komunikovat s Bohem a tzn., že se s ním musím  smířit, vrátit se k němu, učinit pokání. To je základní věc, to každý z nás jednoduše pozná. Bůh mluví také k národům. Tak jako mluvil k národu izraelskému, tak mluví k dnešním národům. Mluví i skrze tyto události, na které se nemůžeme dívat jen jako na politické záležitosti. Někde se stala chyba, lidé začali konat podle své vůle. Můžeme se zeptat, v čem se spletli lidé z Ameriky. Dlouhá léta prodávali zbraně, podporovali lidi, kteří zabíjejí a teď očekávají, že budou sklízet dobré ovoce? Ne! A když řekneme ne, tak to neznamená, že souhlasíme s tím, co dělají Arabové, ale musíme pochopit jednu věc. Svět nabízí lidem ateismus, možnost chovat se jako zvířata. Takový svět nemůže být atraktivní pro věřícího člověka, ani pro věřícího muslima. A ten člověk se proti tomu bude bránit, protože má v sobě pud sebezáchovy. Ať neočekává svět americký, anglický, jakýkoliv západní, že svět věřících lidí bude schvalovat a podporovat tyto zákony a práva, která jsou proti člověku. Ať neočekávají, že budeme podporovat nemravnost. Je toho plná televize, tisk. Vlády některých států dokonce schvalují manželství homosexuálů a adopci dětí takovýmto lidem, schvalují rozvody a ohrazují se tím, že to chtějí lidé. Ne! My to nechceme a budeme se proti tomu bránit, vždyť k vyřešení těchto problémů nevede žádná válka. Cesta, která vede ke smíření, je uznání hodnot, uznání existence Boha a jeho přikázání, podle kterých se musí lidé řídit. Pokud to neuzná jedinec, nemůže dojít ke smíření mezi národy. Zde zacházíme přímo do konfliktu svědomí lidí, kteří sice špatně věří tomu, že skrze náboženství je možné bojovat i zabíjet. Ale toto jejich přesvědčení i to, že si svoji víru brání svými prostředky, je špatné. Panna Maria nás vybízí k hledání Boží vůle. Můžeme se stát nástroji smíření v naší rodině, Bůh může učinit veliké zázraky i ve farnostech, v celém státě. Může změnit obraz tohoto světa tak, jako skrze Pannu Marii. Skrze její „Ano, ať se mi stane podle tvé vůle“, protože já ji teď poznávám a chci ji plnit. Hledejme tedy Boží vůli a ptejme se Hospodina každý den a nalézejme odpovědi, jako to udělala Panna Maria. Amen