Kázal P. ThLic. Robert Marciniak, farář ve Vizovicích

Drazí,

      v přítomnosti této sochy Panny Marie fatimské si každý člověk uvědomí, že Bůh  je velmi blízko. Skrze tuto sochu, skrze kříž, skrze jiné symboly a znamení Boží přítomnosti, kterou si v nich uvědomujeme, přichází do našich srdcí bázeň. Ale když si připomeneme to, co zažili lidé, kteří se skutečně setkali s Bohem, ti, kteří se jako malé děti ve Fatimě setkali s Pannou Marií, dozvídáme se pravdu. Velmi přesně popsali své pocity a prožitky a řekli, že to co cítili nebyl strach, ale spíše obrovský obdiv. To napsala do svého památníku jedna z těch, můžeme říci svatých.

   Údiv, moji milí. Tento pocit je v člověku také, patří k lidské přirozenosti. Přítomnost Boha a jeho svatých nás má vést  k uzdravení, k pravému pocitu. Nedávno, před třemi měsíci, celý svět zažil nezapomenutelnou hrůzu, která se stala v Americe. Není potřeba toho, co se tam událo, aby člověk viděl, jak se svět kolem něj hroutí a všechno ho vede k pocitu strachu a obav. Když má člověk někoho moc rád, má o něj také strach. I když jsme schopni přijmout mnohé, třeba i těžkou nemoc, pořád tu jsou skutečnosti, které v nás budou vzbuzovat strach i nadále. Jako např. skutečnost, že někdo při zkáze dvou mrakodrapů zaznamenal na videokazetě jak se v oblaku dýmu vycházejícího z jednoho z mrakodrapů objevuje tvář ďábla.

   Když jsem asi před měsícem vezl jednu stopařku, byla to asi 50-ti letá žena, ptala se mě, jak je možné, že v této době ještě věřím v Boha, když se ve světě dějí takové věci. Já jsem řekl, že věřím. I kdyby se ta tvář ďábla objevila nad New Yorkem, nedivil bych se, protože ta tvář se objevuje kolem nás všude. Svět patří tomu, který jednou pokoušel Adama a Evu a jejich hřích se stal i hříchem naším. Oni otevřeli bránu zlému duchu a on k nám má teď přístup. Není nikdo, kdo by byl vyloučen z ďáblova pokušení. Ďábel má přístup ke každému a je to anděl, který je větší než my a jeho moc je opravdu veliká.

   Moji milí, neříkám to všechno proto, abych se spolu s vámi znovu bál a hledal ďábla kolem nás. Marie a svatí se učili dívat na svět jinak, ne jako děti, ne jako někteří mí přátelé v Polsku, kde jsem učil, kteří se vždycky scházeli tam, kde viděli ďábla. Modlili se, aby ho odehnali tam a ještě tam a všude jinde. Ale Panna Maria nám říká, abychom nehledali zlo, ono si nás najde samo. „Modlete se za hříšníky. Hledejte uzdravení. Proste Boha o milost, ať se svět naplní Boží milostí. Otevřte brány spravedlnosti“.

    Moji milí, všichni jsme hříšníci. Tento svět se nedělí na ty, co hřeší a na ty, co nehřeší. Nemáme se na ně dívat jako ti, kteří hledají ďábla v nás nebo           v druhém člověku. V nás ďábel není. Jsme sice hříšníci, ale lišíme se jednou věcí. Kdo je hříšník? To je člověk, který nelituje, který žije v hříchu, který neprosí za odpuštění, a proto je v moci zlého ducha. Jenom proto, že nelituje. V tomto smyslu spousta z nás hříšníky není, ale pokušení se nedá překonat bez Boží přítomnosti. Proto nás Maria vybízí, abychom se modlili za sebe, za druhé, za každého, kdo potřebuje obrácení, za  uzdravení, za nalezení Boží milosti. Kde Panna Maria přichází, tam nás tomuto všemu učí. Přichází a otvírá náruč Boží milosti a říká, jak potřebná je naše modlitba, aby mohl sestoupit a svou mocí v nás i v druhých překonat hřích. Litujte a bude vám odpuštěno, proste a bude vám dáno. Hledejte a stačí jen dát se na správnou cestu a pak se všechno stane jinačí. Nemusíme nic jiného hledat, jen milost za milostí. Když přijdeš ke sv. zpovědi, otevírají se pro tebe brány k milostem Božím, protože zpověď je základní milost Boží. Odpuštění hříchů je opravdová základní brána pro jiné milosti. Přece neřekneš, když jsi čistého srdce, že Bůh tvoji modlitbu neslyší. Proto se zpovídáme, abychom dále doufali, abychom se nedali zmást, že naše modlitba nemá moc, ale lépe řečeno, naše modlitba vyprošuje ostatní milosti potřebné každému člověku. Modlíme se proto, že dostáváme, modlíme se především proto, že něco potřebujeme, a proto, že se něčeho bojíme, taky.    Modlíme se především proto, že doufáme v Boží milosrdenství a věříme, že k nám přichází. „Čistého srdce budou vidět Boha“ - říká Písmo sv. Je to slib, který je nám dán. Proto se modli za čisté srdce druhého člověka, aby také viděl Boha. Též mu budou hříchy odpuštěny a bude vidět Boha a pocítí údiv nad tím, co neznal. Skutečně neznáme Boha. Teprve poznáváme. Ale Bůh se neskrývá. Naopak. Bůh se dává poznat a je to práce, je to námaha. Ale k tomu přece směřujeme. Musíme se nejprve smířit s myšlenkou, že Boha neznáme, že je nám vzdálený, že jsme hříšní, slabí, nemocní. Musíme se smířit se vším co nám říká. Nebe, život, dobro - to není to, co ti se samozřejmostí patří. Smířit se s tím a pak jako orel chtít vzlétnout až ke slunci. Vznášet se neúnavně, poznávat, přibližovat se a pociťovat úžas nad Bohem a jeho milostí. Krásu vidím i v Panně Marii Neposkvrněné. Co to vlastně znamená neposkvrněně počatá? Já bych odpověděl snad jako anděl, který k ní přišel a řekl: „Jsi plná milosti.“ Ona je jako křišťál, o čemž čteme     v zápiscích těch, kteří ji viděli přicházet jako ženu oděnou sluncem. Je jako nádoba, do které je vlita Boží milost. Bože, díky tobě. Ty jsi pramenem všeho života a vší svatosti. Díky za krásu, která je v Panně Marii, protože zachovala milost Boží. Co jí Bůh dal, to narozdíl od nás v sobě zachovala. To, co nám Bůh dal nějak necháváme ležet ladem, zapomínáme, neumíme toho využít, nespolupracujeme. Nejsme těmi krásnými nádobami, které v sobě nosí Boha a vše, co dává. Buď pochválena Panna Maria za to, že přijala a v sobě zachovala dar a krásu až do konce. Jí plným právem náleží koruna krásy. A cokoliv o ní řekneme   k jejímu obdivu, k její oslavě, ničím z toho Bohu neublížíme, naopak ukážeme, že je v ní obrovská vzácnost, kterou bychom si přáli, kterou bez milosti Boží ani následovat nemůžeme. Ale přece stejná cesta, která jako jí patří, patří i nám, protože Adam a Eva byli našimi rodiči, naší přirozeností. Neseme všechno, co i oni museli nést od té chvíle, co ztratili milost Boží, život věčný, přátelství s Bohem. Ale Písmo sv. říká, že Panna Maria je nová Eva a Pán Ježíš nový Adam. Přinesli milost Boží zpět a milost Boží je vrátila nebi. A to je i náš cíl. Směřujeme k nebi a dojdeme tam tehdy, když přijmeme Boží milost, která nás uchrání před nejtěžší zkouškou. Tou je těžký hřích jež znamená ztrátu toho, co nám Bůh zanechal. A proto vám přeji, aby jste se nebáli Boha prosit, ale také uměli spolupracovat. A dále vám přeji, aby jste v Marii a v Ježíši našli příklad lásky, jakou dává jenom Bůh, důvěru, že nás nikdy neopustí a posilu, aby jste si uvědomili, že není jiné cesty do nebe, cesty získané Boží milostí, jako cesty Marie a Ježíše. Kéž nám Bůh dopomůže překonat všechny zkoušky, abychom nezanechali toho, co nám daroval a byli mu za to vděčni. Nic nám nepatří, ale Bůh nám to všechno ze své milosti dává. Jemu sláva na věky. Amen