Kázal  P. Mgr. Jan Hrudík, farář farnosti Strání

   Sešli jsme se na tomto místě, v tomto chrámu - k modlitbě. A modlit se, to znamená, že necháváme Boha, aby se stal Bohem v nás. Bůh je to, kdo se v nás modlí a miluje, kdo nás povzbuzuje k modlitbě, kdo má dost darů, aby nás obdaroval, abychom i my měli touhu dávat, darovat. Je to Bůh, který volá, který nás volá - a proto existuje stálé Zvěstování. Stále jsou tu andělé, kteří hledají ochotné duše a srdce připravené souhlasit. Maria je ta, která neustále souhlasí, která neustále opakuje FIAT - staň se.

   Maria je matka. Ona je bytostí, ve které se Bůh mohl nejlépe jako Otec ukázat. Bůh toužil po tom, aby potřeboval lidi, chtěl být na nich závislý. Marii požádal o souhlas k této spolupráci, požádal ji, aby se dala zaplavit, naplnit Bohem, aby nic neměla pro sebe, ale aby všechno dostávala od něho a všechno dávala ostatním.

   Tak se Maria stává současně matkou Boží i matkou lidí. Matkou Spasitele i matkou Vykoupení. Je matkou nás všech. Maria souhlasila s tím, že se stane matkou Syna, který se narodí jako kněz, který se narodí jako misionář, jako Spasitel, který zde bude od svého narození jen proto, aby lidem sloužil. Od Vtělení, od prvního okamžiku ho měla jen pro ty ostatní. Vtělení je tedy Boží láska k člověku, která se stala viditelnou. Bůh se zjevuje z vlastní vůle chudým a pokorným, ukazuje se jim na jejich úrovni, na úrovni člověka.

   V Bibli se totiž neviditelné vyjadřuje viditelným, božské lidským.

Tak byl člověk stvořen pro Boha. Již v ráji Bůh přicházel ve večerním vánku, aby důvěrně hovořil s Adamem. Bůh se Adamovi svěřoval. Adam toto zjevení odmítl a zvolil si temnotu. Ale Bůh se nedal zbavit odvahy, nepřestal se vyslovovat a odhalovat člověku. Zavolal na Abraháma a Abrahám ho uslyšel. K Mojžíšovi hovoří Bůh tváří v tvář, jako hovoří člověk se svým přítelem.

   Izraelský lid slyšel lidská slova, ale byl to Bůh, kdo mluvil. Tento lid viděl světelný oblak a oheň, ale byl to Bůh, který se zjevoval.

   A tak se učme i my vidět Boha, který tak jako k Marii, mluví i k nám. Učme se mu více naslouchat. Protože kdybychom uměli naslouchat Bohu, slyšeli bychom jeho hlas. Bůh k nám skutečně mluví. Promluvil k nám evangeliem, mluví k nám skrze Mariin život, mluví k nám i našim životem, jehož stránky píše každý z nás. Bůh k nám mluví, ale my zřídka kdy slyšíme jeho poselství, protože naše víra je příliš slabá a náš život je příliš lidský.

   Již více než tisíc let je mocným symbolem a ohniskem živé víry Bohu právě mariánská úcta. Lidé v Marii vidí mocnou přímluvkyni a milosrdnou Matku. Bůh nám dal totiž Marii, aby nám pomáhala v našich bolestech a v našich trápeních. Maria to je cesta, jak se dostat k Bohu. Vědí také, že je jiná než my, protože ona je celá čistá, celá svatá. I když je jiná, je nám také nesmírně blízká. Vždyť už tituly, kterými ji lidé chválí, jakoby posvěcovaly svět. Je známá jako Matka bolestná, Matka ustavičné pomoci, Hvězda moří, Paní cest ... Je vzývána jako ochránkyně zemí, měst i soukromých příbytků.

Úcta k Panně Marii je tou nejjistější a nejkratší cestou, která nás přivádí do konkrétní blízkosti Krista. Rozjímáni o jejím životě ve všech jeho obdobích nás učí, co to znamená žít pro Krista a s Kristem, ve všednosti a každodennosti, která sice postrádá vnější lesk, zato však zná dokonalou vnitřní blízkost.

   Můj přítel Pavel dostal od bratra k vánocům auto. Když na Štědrý den vyšel z práce, uviděl, jak jeho auto, zářící novotou, obchází nějaký výrostek a  s obdivem si ho prohlíží. „Pane, to je vaše auto?“ zeptal se.

   Pavel přikývl. „Bratr mi ho dal k Vánocům.“ Chlapec byl z toho                       u vytržení. „To chcete říct, že vám ho váš bratr dal a vy že jste za něj nemusel vůbec nic zaplatit? No tedy, kdybych já ...“ zarazil se.

   Pavel samozřejmě věděl, co by si tento chlapec přál. Taky by chtěl mít takového bratra. Ale to, co řekl, Pavla skoro porazilo.

   „Já, já ... bych chtěl být taky takovýto bratr.“

Pavel se na chlapce užasle podíval a bez rozmyšlení navrhl: „Chtěl by ses svézt?“

   „No jasně, a jak rád!“

   Po chvilce jízdy se chlapec otočil k Pavlovi a ze zářícíma očima ho požádal: „Pane, mohl byste mě, prosím vás, odvést před náš dům?“

   Pavel se usmál, Myslel si, že ví, co má chlapec za lubem. Chce se v tom velkém autě ukázat sousedům. Ale zase se spletl. „Mohl byste zastavit tam, jak jsou ty dva schody?“ zeptal se chlapec.

   Dojeli ke schodům. Pavel na chlapce čekal a za chviličku uslyšel, jak se vrací. Ale neběžel. Nesl svého menšího ochrnutého bratra. Posadil ho na dolní schůdek a otočil ho směrem k Pavlovi.

   Tady je to auto Davide. A je to přesně tak, jak jsem ti říkal doma. Bratr tohoto pána mu ho dal v vánocům a nechtěl za něj vůbec nic. A já ti jednou taky dám přesně takové ... a pak se budeš moci sám jezdit dívat na všechny ty krásné vánoční dárky, co jsou ve výlohách, jak jsem ti vyprávěl.“

   Pavel vystoupil z auta a posadil chlapce na pravé přední sedadlo. Jeho bratr ze zářícíma očima vyšplhal dozadu a ve třech se vydali na nezapomenutelnou vánoční jízdu.

   Tento Štědrý den Pavel pochopil, co chtěl Ježíš říci slovy: „Je krásnější dávat ...“

   Nebeský Otče, pomoz nám, když chválíme Marii a chceme ji následovat, ať se také stáváme dokonalejšími učedníky tvého Syna, který k nám dnes znovu přichází jako tvůj dar. Ať více pochopíme, tak jako Maria, že to nejkrásnější na světě, je umění naslouchat tvému hlasu a darovat se tobě a těm, které nám posíláš do cesty. Ať se tak jako Maria stáváme nebem pro tuto zem.   Amen.