Kázal  P. Peter Jurčík, kaplan ve Valašských Kloboukách

Drazí bratři a sestry,

     přijali jsme pozvání Pána Ježíše a Panny Marie a přišli na dnešní setkání s nimi. Někdo říká, že se raději pomodlí doma nebo v přírodě. Tam že jej nikdo neruší a je to vhodnější prostředí pro vyjádření svého vztahu k Bohu. Ale Pán Ježíš řekl: „Kde jsou dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“ A tak je velmi dobré, že se scházíme, společně oslavujeme Boha a prosíme ho za vyslyšení našich proseb a úmyslů.

        Domnívám se, že v každém z nás ještě alespoň trošku doznívá atmosféra vánočních svátků, oslav narození Ježíše Krista. Když jsem se dětí v náboženství ještě před vánocemi tázal, proč vlastně slavíme vánoce, všechny shodně odpověděly, že právě proto, že se narodil Ježíš. Nikdo z nich neřekl, že bude stromeček, dárky, jídlo, pití a prázdniny. Všechny děti objevily tu základní podstatu. Dále jsem se jich tázal, proč se vlastně Pán Ježíš narodil? Na tuto otázku už byly odpovědi různé. Přesto většinu odpovědí tvořilo tvrzení, že přišel, aby nás osvobodil od hříchu.

        Minulý týden se v evangeliu četla zpráva o tom, že Jan Křtitel viděl přicházet v okolí Jordánu Pána Ježíše a zvolal: „Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa!“ V těchto slovech vyjádřil podstatu důvodu Ježíšova příchodu na naši zem. On přišel, aby nás vysvobodil od hříchu. Nepřišel proto, aby konal zázraky, rozmnožoval chleby, proměňoval vodu ve víno, ale přišel, aby nás osvobodil od hříchu.

        Včera se četlo evangelium o tom, jak k Ježíši přinesli chromého. Tehdy, snad k velkému překvapení všech lidí, nemluvil Ježíš o uzdravení, ale o odpuštění hříchů. A pak, jako potvrzení, že má skutečně moc odpustit hříchy, řekl ochrnulému: „Vstaň! Vezmi své lehátko a choď!“ Ježíš přišel, aby bojoval proti zlu. A my jsme se tu dnes sešli proto, abychom načerpali sílu k realizaci Božího slova v našem životě.

             Panna Maria na svatbě v Káni Galilejské řekla služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ Pro služebníky to bylo v tak choulostivé situaci veliké štěstí. Poslechli Pannu Marii a udělali všechno, co jim Ježíš pověděl. On je vysvobodil z této trapné situce a proměnil vodu ve víno. Podstata této zprávy spočívá v Mariině výzvě: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ A abychom i my dělali to, co nám Ježíš řekne, je třeba, abychom v něj uvěřili. Musíme znát odpověď  na otázku, kterou kdysi Ježíš položil apoštolům: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ A oni odpovídají, že jedni za Eliáše, jiní za Jana Křtitele, jiní za jednoho z proroků. Ale Pán Ježíš klade další otázku: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr za všechny odpovídá: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boží.“ Abychom i my mohli odpovědět jako Petr, musíme mít nějakou zkušenost Boží přítomnosti v našem životě. A pokud o takové zkušenosti ještě nevíme, měli bychom prosit Pannu Marii, aby nám pomohla toto Boží působení v našem životě objevit. Důkazy o Boží přítomnosti a působení v životě lidí můžeme najít již v dějinách. Jedním z těchto lidí byl Abrahám,  kterého Písmo sv. nazývá mužem víry. Kdybychom se ho zeptali na důkazy Božího působení v jeho životě, asi by nám odpověděl takto: ´Měl jsem veliký majetek, stáda, pastviny i hodnou ženu. Ale neměl jsem syna, kterému bych všechno své bohatství odevzdal. Zjevil se mi Bůh a řekl, ať odejdu z krajiny, ve které žiji, že mi dá jinou a k tomu i vytouženého syna. Já jsem tomu sice nerozuměl, ale přijal jsem tu výzvu a Bůh své sliby skutečně splnil. Daroval mi syna, kterému jsem dal jméno Izák. Jemu jsem mohl odevzdat všechno své bohatství.´ Abrahám měl tedy viditelný důkaz Božího zásahu. Kdybychom se dále zeptali kteréhokoli hebreje nebo žida, jak on vnímá Boží působení, tak by určitě jmenoval tu největší zkušenost z dějin izraelského národa, vyvoleného lidu. Řekl by asi toto: ´Moji otcové byli v Egyptě otroky a zajatci, museli těžce pracovat, neměli žádnou svobodu, ale Bůh se nad nimi smiloval a poslal Mojžíše, který je mocnou rukou vyvedl z otroctví. Převedl je přes Rudé moře, které se zázrakem otevřelo a oni přes něj přešli suchou nohou, pronásledovatele však pohltilo. Pán se o ně staral na poušti, dal jim vodu, manu, maso a přivedl je až do zaslíbené země, ze které vyhnal jejich nepřátele.´

      Důkazy Božího působení však můžeme hladat i v Novém zákoně. Např. v životě sv. Pavla, který by asi vyprávěl toto: ´Pronásledoval jsem křesťany. Byli odpadlí od pravé víry, od židovství. Když jsem jednou cestoval do Damašku, abych tam pronásledoval křesťany, na cestě se mi zjevil Bůh a tázal se mě, proč jej pronásleduji. A já jsem nevědoucně volal, že jej neznám. On mi odpověděl, že je Ježíš, kterého pronásleduji. Pak mi ještě řekl, abych se v Damašku nechal pokřtít a stal se horlivým hlasatelem evangelia.´ A dále by jistě sv. Pavel vypravoval o svých apoštolských cestách, na kterých mu Bůh tolikrát pomohl, když ztroskotal, když jej pronásledovali a tolikrát mu ukládali o život. Pavel věděl, že Bůh vstoupil do jeho života a to mu pomáhalo mu vždy důvěřovat.

     Myslím, že velikým příkladem Božího zázraku je samotná Panna Maria. Na položenou otázku by jistě odpověděla toto: ´Byla jsem obyčejné mladé děvče, které žilo v malé vesničce Nazaret. Jednoho dne ke mně přišel Boží posel a pověděl mi, že se mám stát matkou Božího Syna. Já jsem tomu vůbec nerozuměla, ptala jsem se ho, jak se to může stát, když muže nepoznávám a on mi odpověděl, že mě zastíní moc Nejvyššího a já počnu a porodím syna, kterému dám jméno Ježíš, což znamená Bůh s námi, Bůh je spása. Já jsem tu výzvu přijala a řekla jsem mu, že jsem služebnice Pána, ať se mi stane podle jeho slova. Bůh v mém životě tolik působil. Pomohl při útěku do Egypta, v životě v Nazaretě, když Ježíš veřejně vystupoval, když jsem jej pak viděla na křížové cestě, když jsem stála pod křížem a viděla ho umírat, Bůh byl stále se mnou a posiloval mě.´

      Kdybychom šli dále, tak bychom zjistili, že např. sv. Augustin, sv. František z Assissi, nebo postavy z našeho století jako Maxmilián Kolbe, Matka Tereza, Sv. otec Jan Pavel II., všichni by nám dokázali vyprávět o konkrétních situacích , ve kterých Bůh pro ně působil veliké věci.

     A kdyby se Ježíš zeptal nás: ´Za koho mne pokládáš ty? Kdo jsem já? Kdy jsi se se mnou potkal?´ Odpovědi na tyto otázky bychom si mohli dát za domácí úkol. Podívat se do svého života, do své minulosti a hledat chvíle, kdy Bůh působil. Jsem si jistý, že každý z nás by našel spoustu takových situací.

      Položme si ještě otázku, jak každý osobně přijímáme výzvu Panny Marie: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ Jak se snažíme o zachovávání Božího slova a Desatera. Bůh nám i dnes dává možnost uvědomovat si jeho velikou lásku, jeho stálé zásahy do našich životů. To, že nás dnes pozval sem a že jsme jeho pozvání přijali, je pro nás velikým vyznamenáním. Mohli jsme zůstat doma, pracovat, dívat se na televizi, ale Bůh nás pozval sem, abychom mohli poslouchat jeho slova, přijmout jej v eucharistii a prosit Pannu Marii za nás, za naše rodiny, za naše děti. To všechno můžeme v Eucharistii, když přinášíme chleba a víno, vložit na obětní stůl, všechny naše těžkosti, trápení. Můžeme prosit Boha, aby to všechno proměnil jako chléb ve své tělo a víno ve svou krev. Prosme jej, aby proměnil nejen naše těžkosti a trápení, ale i nás samotné, abychom si uvědomili, že On je ten, který do našeho života vstupuje neustále. Amen