Kázal P. Mirosław Ślełdziński MIC, kaplan v Brumově

Bratři a sestry,

je tak zvláštní, že slova evangelia z dnešního dne, která jsme před chvílí slyšeli, připadla právě na dnešní slavnost. Dnes lidé po celém světě poslouchají tato slova. Znamená to, že si Bůh přeje, abychom se nad tímto Božím slovem zamysleli. Nejdříve však chci vzpomenout na důležité události tohoto týdne. 8. října Svatý Otec zasvětil v Římě celý svět a další tisíciletí Panně Marii Fatimské. 16. října oslavíme 22. výročí pastorační služby Svatého Otce Jana Pavla II. Při vzpomínce na tyto velké události vám chci říci něco o zveřejnění 3. fatimského tajemství. Sv. Stolec je zveřejnil v dokumentu církve - Prohlášení Kongregace pro nauku církve - „Fatimské poselství“- Symbolický výklad třetího fatimského tajemství. Chci o tom hovořit právě z toho důvodu, že o 3. fatimském tajemství se šíří různé nepravdivé teorie, které bohužel můžeme nalézt i v křesťanských časopisech. Ježíš v dnešním evangeliu říká: „Kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje“. Když se budeme více zabývat pomluvami a vymyšlenými verzemi, nikdy nepoznáme dary církve. Pak neshromažďujeme s Ježíšem, ale rozptylujeme. Je velmi smutné, že to dělají některá katolická masmédia.

      Nevím, jestli už jste měli všichni příležitost číst komentář k 3. fatimskému tajemství, proto bych vám jej chtěl přiblížit. Svatý Otec ihned po atentátu, který se odehrál 13. 5. 1981, poté co se probral z bezvědomí, požádal, aby mu bylo znovu přineseno 3. fatimské tajemství. Tehdy se k němu také veřejně vyjádřil. 13. 5. 2000 blahořečil dvě z fatimských dětí, Hyacintu a Františka. Je velmi zajímavé, že se ono blahořečení nekonalo v Římě, ale přímo ve Fatimě. Kardinál Sodano pak vyhlásil, že v nejbližší době Sv. otec zveřejní 3. fatimské tajemství a chce k tomu připojit patřičný komentář, abychom vše správně pochopili. Svatý Otec vyslal svého zástupce arcibiskupa Tarcisia Bertoneho, který je tajemníkem Kongregace pro otázky víry, aby si osobně pohovořil se setrou Lucií, která tak mohla bezpečně povyprávět o tom, co zapsala do svého Deníku. Arcibiskup Bertone jí odevzdal osobní dopis od Svatého Otce. Sestra Lucie tak měla svůj důležitý podíl na zveřejnění  komentáře.

     Co vlastně 3. fatimské tajemství obsahovalo? Obsahovalo předpověď velkého utrpení církve a svědků víry v tomto století. Panna Maria v roce 1917 oznámila, že když se lidstvo neobrátí k Bohu a nepřestane Jej urážet, tak bude celý svět zaplaven velmi těžkými bludy, falešnými názory a obrovské duchovní malomocenství se bude rozšiřovat a bude vzrůstat. A toto se také stalo. V roce 1917 vypukla v Rusku revoluce, která rozšířila komunismus po celém světě. Důsledkem tohoto režimu zahynuly milióny nevinných lidí. Panna Maria předpověděla, že církev bude mnoho trpět a věřící budou pronásledováni. Že bude mnoho trpět i Svatý Otec, biskupové, kněží, že mnoho z nich zahyne a Rusko se obrátí až tehdy, když všichni lidé budou usilovat o obrácení svých srdcí a Svatý Otec zasvětí Rusko Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Což se stalo v roce 1984. Obrazem toho vidění  fatimských dětí bylo, že různí lidé, kněží i biskupové vystupují na strmou horu a spolu s nimi jde biskup oblečený do bílých šatů, který se mnoho modlí za lid Boží. Kolem něj se rozléhá veliké město zpoloviny zničené. Je tam mnoho mrtvých, na vrcholu hory stojí obrovský kříž.Biskup v bílém byl zastřelen skupinou vojáků ... Byl velký problém, jak to chápat a jak to vysvětlit, protože každé takové vidění je symbolickým obrazem, který jen na okamžik ukazuje skutečnosti, které se dějí na různých místech a v odlišných časech. Vše může pochopit jen člověk s velikou vírou a pokojem v srdci. A tady vzniká problém pro některé lidi, kteří uvažují o tom, že to asi není 3. fatimské tajemství, protože Svatý Otec nepodlehl atentátu z 13.5.1981. Sestra Lucie nepochybovala, že oním biskupem v bílém rouchu je Svatý Otec. Panna Maria při svém zjevení řekla, že biskup, který se nejvíce modlí za celé lidstvo, za všechny věřící, bude nejvíce trpět. Vyvstává otázka, jestli je to jeden papež nebo více papežů. Víme, že od roku 1917 - 1978 než byl zvolen Svatý Otec Jan Pavel II., se vystřídalo více papežů a každý z nich trpěl komunismem. Ten spolu s fašistickým režimem pronásledoval církev.

      Po atentátu, který se udál v samotném srdci církve na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu, mnozí nevěřili, že Svatý Otec bude ještě žít. K této zázračné záchraně svého života se vyjádřil 13. 5. 1994 v dopise, který napsal všem biskupům v Itálii. Cituji: „Dovolte, milovaní bratři, že se ještě v myšlenkách stále vracím k oné události, která se odehrála před 13-ti lety na Svatopetrském náměstí v Římě. Vzpomínám na ten okamžik, kdy se na mě střílelo. Střela, která se dostala do mého břicha se nyní nachází v sanktuáriu ve Fatimě a pás, který byl touto střelou prostřelen se nachází v sanktuáriu  na Jasné Hoře v Čenstochové. Umírajícího mě odvezli na kliniku v Gemeli a já jsem se nacházel na prahu života a smrti. Ale Panna Maria svou rukou řídila směr letu vraždící střely“. To je osobní komentář Svatého Otce. Měl být zastřelen, ale ruka Panny Marie střelu odklonila. Svatý Otec dále pokračoval: „Měl jsem příležitost rozjímat u tváře Panny Marie v sanktuáriu v Ostrej Bráně ve Vilniusu a modlil jsem se na tomto místě slovy velkého polského básníka Adama Mickieviče: ´Svatá Panno, která chráníš svatou Horu v Čenstochové a svítíš u Ostré Brány... , ty jsi mi zázrakem vrátila život.´ V těchto slovech jsem slyšel ozvěnu té střely, která mě měla připravit o život. Ale ta střela byla zastavena Mariinou rukou a já žiji proto, abych svědčil.“

     Toto je, drazí, vyznání Svatého Otce, který nepochybuje o tom, že atentát na něj a 3. fatimské tajemství jsou velmi úzce spojeny. Někteří lidé mohou namítat, jak je možné, že Svatý Otec žije, když měl být zavražděn. Ale církev nám dává patřičný komentář. Bůh, víra a otázky spojené s duchovním životem nejsou vzdálené od reálného života! Panna Maria tolikrát opakovala, že to všechno, co předpověděla ve Fatimě - válku, pronásledování - se nemusí stát, protože vše je závislé na našem obrácení. Nic z toho nebylo předurčené. To jen zlý duch chce, abychom si mysleli, že je vše už dopředu naplánované, ustanovené, předurčené a my na to nemáme žádný vliv. Ale kdyby to tak bylo, tak by naše modlitba, naše víra a náš život neměl vůbec žádný smysl. Panna Maria zastavila Svatého Otce na hranici smrti a vrátila ho do života proto, aby ještě mohl sloužit celému světu. Dala nám ho pro velikost naší úcty k Ní. Pro nás z toho plyne poučení, že naše víra a naše modlitby mají obrovskou sílu. Pro lepší pochopení ještě příklad: „Když matka říká svému dítěti, aby se nevyklánělo z okna v 10. patře, protože vypadne a zabije se, a ono se stejně vyklání a nakonec vypadne... ale s velkým štěstím se „jen“ zmrzačí. Má právo matce vyčítat, že mu předpověděla tento osud, anebo ji obviňovat ze lži, když předpověděla že se zabije?“  

     Pán Ježíš řekl: „Kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.“ Měli bychom se i nadále shromažďovat v duchu církve a v Duchu Svatém. Panna Maria také předpovídala, že když Svatý Otec zasvětí Rusko Bohu, což se stalo v roce 1984, tak se obrátí. Někteří lidé namítají, že to, co se nyní děje v Rusku není přece obrácení. Bůh má ale své představy o tom, jak k tomu obrácení dojde. Ten kdo říká, že se v Rusku nic nestalo, tak je asi slepý a ničemu nerozumí. Obrácení je proces, který nemusí být bleskový. Častokrát se takový nespokojený člověk přestává modlit, přestává chodit do kostela a je přesvědčený, že svými vlastními silami nedosáhne svatosti. My se však musíme umět těšit a děkovat Pánu Bohu i za malé úspěchy, malé duchovní pokroky. Jak málo jsme mu vděčni za to, že nás vede a je naším Dobrým Pastýřem. Určitě každý z nás mívá tendenci být pastýřem Bohu. Jemu říkat, co by měl dělat. Ti, kteří říkají, že se v Rusku ještě nic nezměnilo, by se měli podívat na svůj život, do jaké míry se změnil, jak moc se oni obrátili.

     Kardinál Ratzinger, který podepsal komentář k výkladu 3. fatimského tajemství, všem píše, že víra a modlitba mají větší vliv na dějiny světa než zbraně, armáda, vojáci, policie, EU, OSN, USA. Modlitba a víra (Jk 5,16). Ale jak jsou chápány? Víra, jako živý, osobní vztah člověka k Bohu. Ne filozofická představa, že Bůh existuje, ale víra jako skutečná jednota člověka s Bohem. Modlitba, jako zakoušení Boží přítomnosti. Někdo při zpovědi např. vyznává, že se nemodlí ráno ani večer. To má znamenat, že se nemodlí vůbec? Boží Slovo nám říká, abychom se modlili neustále (1Te 5,17). Kdo má vlastně pravdu? My, se svými představami o modlitbě, nebo Boží Slovo? Modlete se nepřetržitě, v každé chvíli. Neznamená to, že bychom měli stále klečet na kolenou nebo se modlit několik růženců za den. Modlitba je hledání a zakoušení Boha, život v jeho přítomnosti. Život s vědomím toho, že všechno, co děláme, se odehrává v jeho přítomnosti. Píseň písní (Pís 5,2) obsahuje krásná slova: I když spím, mé srdce bdí. Modlitba je odevzdáním vlastního života Bohu. A to, drazí, můžeme dělat stále, každou chvíli, každý den. Při každé práci můžeme myslet na Boha. Uvědomovat si, že žijeme v jeho přítomnosti, odevzdávat mu každou práci, každé setkání s druhým člověkem, každé slovo, každé gesto. To přece vůbec není těžké, ani nepříjemné, ale naopak. Bůh je na každém místě. To vědí už i děti ve třetí třídě. Jeho nemusíme podplácet modlitbami. Živý, osobní vztah k Bohu, zakoušení každodenní Boží přítomnosti a odevzdání svého života Bohu, to vše je silnější než zbraně, než celé armády.

     Panna Maria dětem ve Fatimě řekla: „Mé Neposkvrněné Srdce zvítězí“. Celý svět nebude zničen. Možná, že ano, že Bůh dopustí, aby byly určité věci, na kterých lpíme, na kterých si zakládáme, zničeny. Ale to není tragédie. Tragédií je to, že to, co by pro nás mělo být velikou tragédií, to v životě považujeme za úspěchy. Ale skutečnost tragédie nevidíme. Bůh nám může vzít něco, co je pro nás „bohem“. Pak se nám Bůh jeví jako zlý, protože nám sebral něco ze světa, něco, co je pro nás modlou. Takovou situaci chápeme jako malé dítě, kterému matka vezme z rukou hračku. Pán nás touží neustále sytit svou přítomností, svým tělem, svým slovem. Ale my držíme ve svých rukou různé hračky. Nejsou to vždy hmotné věci. „Mé Neposkvrněné Srdce zvítězí“. Znamená to, že zvítězí pouze srdce neposkvrněné a čisté. Proto prosme a modleme se, aby byla taková i srdce naše. Srdce otevřená Bohu, očištěná, srdce pevnější, silnější, mocnější.

     Na závěr se ještě vrátím k původní myšlence. Před několika dny, 8. října, se ve Vatikánu konalo shromáždění všech biskupů z celého světa se Svatým Otcem. Měli svůj jubilejní den. Svatý Otec požádal, aby byla na tento den přivezena socha Panny Marie z Fatimy. Celá slavnost se konala pod obrovským křížem. Sv. Otec společně s biskupy zasvětil ve zvláštní modlitbě celé 3. tisíciletí Panně Marii Fatimské. To znamená, že fatimské poselství je stále aktuální. Není to ještě vyřešená a uzavřená kapitola. Je to aktuální výzva Panny Marie k obrácení. Když se budeme na závěr dnešní slavnosti modlit před Nejsvětější Svátostí, tak si předneseme tu modlitbu, kterou se modlil Sv. Otec 8. října jako zásvětnou modlitbu celého světa. Prosme, abychom, jak chce Pán, svými skutky shromažďovali s ním, jak to dělali naši první bratři a sestry na počátku křesťanství, v prvních letech církve. Nikoho neodsuzovali, a také žili v nevěřícím, ateistickém světě Římské říše. Shromažďovali se, modlili se a síla jejich modlitby a víry proměnila svět. Proč by se to tedy nemohlo stát i dnes? Vždyť na nás působí stejný Duch Svatý, který v Nazaretě zvěstoval Panně Marii velké věci. Amen