Kázal P. Josef Kuchař,  farář ve Vlachovicích

Bratři a sestry,

     umělci různých období umělecké tvorby zobrazovali Pannu Marii tak, jak se jim nejvíce líbila. Tak to dělají i umělci současnosti,  na Západě, i u nás. Na Východě, v Asii, kde převládá pravoslavné náboženství, tomu tak nikdy nebylo a není ani dnes. Tam  umělci vždy dodržovali určité předlohy a vzory, podle kterých museli svá díla co nejdokonaleji zobrazit. Tito umělci se často divili umělcům ze Západu, že malují tak odvážné podoby Panny Marie.  Zvlášť v době renesance italští malíři a sochaři zobrazovali Pannu Marii jako jednu z nejkrásnějších Italek.

       I dnešní zpodobování Panny Marie mi připadá až moc současné. Na některých obrazech se jeví jako nějaká fešanda s nabarvenými vlasy, nalíčenou tváří a namalovanými rty.  Možná ji chceme mít právě tak, jak je to moderní v dnešním světě. Vidíme však příliš současnost, ale tak málo nebe a Pána Boha. Obrazy se mění a zase se budou měnit. Ale nepřenášejme tyto změny do svého myšlení, do svého života, do své zbožnosti a úcty.

 Mnozí se jistě ptáte, proč o tom mluvím. Pokusím se vám to vysvětlit. V Novém zákoně je obsaženo asi patnáct scén, ve kterých vystupuje i Panna Maria. Ale je jen pět scén, ve kterých  Panna Maria něco říká. Ve zbývajících scénách mlčí. Při dřívějších zjeveních, jako v Lurdech, ve Fatimě, Panna Maria také příliš nemluvila a přicházela jen jednou za měsíc. Dnes se zjevuje každý den a stále hovoří. Jako by to v nebi nemohla vydržet. Přichází pořád. Vzpomínám při těchto slovech právě na Medžugorje, kde se tak stále děje. Byl jsem tam jednou. Navštívil jsem tehdy jednoho františkána. Měl ve svém pokoji velké množství knih. Byl jsem tím udiven a tázal jsem se ho, co je to za knihy.  A on mi odpověděl, že to všechno je evangelium podle Panny Marie, že to všechno jsou slova, která řekla a která chtěla, aby františkáni zapsali a vydali až tehdy, až sama dá k tomu povolení.

      Víte, myslím si, že evangelium Lukášovo, Matoušovo, Markovo i Janovo už nám nestačí. Přejeme si jiné evangelium. Takové, ve kterém by bylo více takové víry, kterou bychom chtěli my, lidé, a ne víry, kterou nám přinesl Ježíš Kristus. Chceme si víru upravovat podle sebe a řídit si ji jako auto. Ale i to má plyn a brzdu. Aby mohlo jet, má plyn, ale aby mohlo zastavit, nebo aby nezavinilo nějakou dopravní nehodu, musí brzdit. Tímto přirovnáním bych vás chtěl povzbudit k takové víře a k takovému způsobu života. K tichosti a skromnosti Panny Marie a věrnosti evangeliu Pána Ježíše. Evangelium, které nám přinesl, se nám někdy zdá těžké a náročné. Proto hledáme snadnější a nám milejší cesty. Ale je dobré vrátit se k tomu původnímu. Např. ve včerejším evangeliu vystupovali tři farizeové, kteří se snažili získat k tomu, co už měli, ještě něco navíc. Chtěli prožívat nádherné prožitky, chtěli mít slávu a úctu ve svém společenství. Tak si vymýšleli, jak by využili svoji víru a obohatili si svůj život. Ale zpříjemňovali si jej tak, že je za to Pán Ježíš nemohl pochválit.

    Kdybychom tak chtěli mít my takovou víru, díky níž bychom toužili  znovu a znovu začínat žít svůj život podle evangelia! Ale nesměli bychom chtít nic navíc, nic mimořádného, čím bychom se chtěli potěšit, ozdobit, obohatit. To by přece bylo farizejské jednání.

     Raději chtějme být tou chudou vdovou, která do chrámové pokladnice přinesla všechno, co měla - to poslední. Neobohacujme se tedy příliš pozemským potěšením a pozemskou krásou, ale všeho se zříkejme a věřme v sílu skromného způsobu života podle Ježíšova evangelia. Věřme v sílu Boží odměny.  Pán Bůh vidí i to, co je skryté a to odmění. Amen