Kázal  o. Miroslav Ślełdzinski MIC, kaplan v Brumově

Drahé sestry a bratři,

     Musím se vám přiznat, že mě napadla dosti neskromná a hloupá myšlenka, jako by se 13. května za Fatimou zavřela vrata. Svatý otec blahoslavil dvě děti z Fatimy, Hyacintu a Františka a kardinál Sodáno se souhlasem Svatého otce odhalil třetí fatimské tajemství. Zanedlouho bude zveřejněno pro celý svět a my se všechno dozvíme. Díky tomu nás může napadnout myšlenka, že tedy od fatimských zjevení nebudeme moci čekat nic nového a senzačního. Ale je tomu skutečně tak? A co Lurdy , La Salletta a jiná mariánská poutní místa, ta že by už také měla patřit minulosti? A kdybychom dále přemýšleli o této tak příliš smělé myšlence, mohli bychom říct, že i Panna Maria již patří minulosti?

     K teologii patří jisté zásady, které nám říkají, že o Panně Marii ještě nikdy nebylo řečeno dost, že úcty k ní a jejího oslavování je pořád málo. Jaký má být tedy opravdový  obsah našich myšlenek?  Z odkazů Fatimy se stále ještě máme co učit. Celé 20. století je poznamenáno uskutečňováním fatimských předpovědí. Tolik utrpení, bolesti lidí, pronásledování a vlády totalitních režimů, to všechno je ukázkou toho, co se stane s člověkem, který nepřijme Boha. O tom všem k nám hovoří Panna Maria ve svých zjeveních.

     Drazí, předevčírem jsme prožívali slavnost Seslání Ducha svatého. Druhý den po této slavnosti je podle ustanovení II. Vatikánského koncilu svátkem Panny Marie, Matky církve. Maria je matkou církve a církev je zároveň matkou nás všech. Panna Maria byla pověřena velikým úkolem božského mateřství. Je v těsném spojení s církví. Je pro nás vynikajícím a jedinečným vzorem Panny a Matky. A tak církev, která neustále rozjímá o její tajemné svatosti, napodobuje její lásku a plnění Otcovy vůle. přijetím Božího slova se stává matkou, k nesmrtelnému životu rodí dítě počaté skrze Ducha svatého, a zrozené z Boha.

     Chtěl bych se pozastavit nad krátkým úryvkem z věroučné konstituce církve, jenž vystihuje celé Mariino tajemství. „Maria, která tak hluboko vstoupila do dějin spásy, jistým způsobem v sobě popisuje a vyzařuje největší skutečnosti víry. Oslavovaná a uctívaná volá věřící ke svému Otci, k oběti svého Syna. Tak církev usiluje o oslavu Krista, stává se podobnější svému vznešenému vzoru, roste ve víře, naději a lásce a ve všem hledá a plní Boží vůli.“ Panna Maria vstoupila velmi hluboko do dějin spásy. Měli bychom si to všichni  dobře uvědomit a podle toho žít. Život každého z nás jednotlivě je dějinami spásy. Je prostorem pro naši víru a důvěru. Uvědomujme si, že naše dějiny spásy prožíváme spolu s Marií.Náš život přece není náhoda, nikdo z nás zde není zbytečný, zapomenutý, Bůh na nás nezapomněl.Naše dějiny spásy jsou však ohroženy naším někdy tak příliš povrchním prožíváním víry.  Naše srdce by měla přetékat touhou a hladem po poznání Boha a jeho znameních. Z Panny Marie vyzařují největší skutečnoxsti víry. Poznáme je? Kolik času věnujeme tomuto poznání? Máme zájem o různé události ve světě. S napětím dokážeme sledovat třeba fotbalové Mistrovství Evropy. Jsou lidé, kteří si nedokáží odpustit ani jeden jediný fotbalový zápas v televizi. Ale na co se skutečně dívají? Na stále stejný obraz. Dvacetdva mužů běhá po zeleném trávníku za kouskem kůže s gumovou duší uvnitř. Myslíme si, že většiny z nás se to netýká, ale není tomu tak. Každý z nás má jakýsi svůj fotbal, kterému zasvětil svůj život, své touhy i zvědavost. Ale pro nás, věřící, by mělo být nevynechaným fotbalovým zápasem poznání skutečností víry. Jak nádherný je Pán. Co všechno nám připravil. Proč to všechno chceme poznávat raději z časopisů a knih, které častokrát víru zkreslují? Máme zájem o různá hnutí, netradiční způsoby léčení, o tom všem mezi sebou dokážeme hovořit celé hodiny. Ale nechat proniknout skutečnosti víry do našich myšlenek a tužeb, to je pro nás veliký problém. A nejen to. I všechny naše hříchy, prožívání víry naplno. A to proto, že nemáme zájem o opravdové poznání svých slabostí. Máme totiž strach, že když objevíme nějakou svoji slabost, hřích, budeme mít stejný pocit, jako má Bůh. Že když ucítíme sami k sobě určitý vzdor, bude ho mít vůči nám i Bůh. Ale to vůbec není pravda. Bůh nás volá k sobě, dává nám šanci k obrácení. Člověk se však neobrátí a nezmění svůj život, dokud nebude ochoten podívat se pravdě do očí. Žijeme v domnění, že je to vždycky někdo jiný, kdo ohrožuje naši víru, naši svatost.Kdybychom snad žili někde jinde a svět okolo nás byl jiný, pak teprve by bylo všechno perfektní. Ale takové domněnky jsou postavené na hlavu. Panna Maria volá všechny věřící ke svému Synu Ježíši a k jeho oběti, k lásce k Otci. Volá ve Fatimě, v Lurdech a na jiných poutních místech. My však si myslíme, že oběť pro Boha je až příliš velikým nárokem na náš život, že Bůh nám vezme radost. Čím více se k němu přiblížíme, tím více radosti nám vezme. Že budeme muset přinést obrovskou oběť, a teprve tím si zasloužíme Boží lásku. právě proto má tolik lidí strach z Boha. Spojuje Boha a víru v něho s obětí, kterou musí přinést, aby si ho tak nějak podplatili. Ale Bůh to přece nechce.

     Maria stále roste ve víře, naději a lásce. Ve všem hledá a plní Boží vůli. A jak to děláme my? Je naše představa o Bohu správná? Není to spíše jakési negativní chápání ohrožení a obav? Lidé mluví o Boží vůli nejraději tehdy, když se jich dotkne neštěstí, něco se jim nedaří, hroutí se jejich vymyšlený svět. Napadne je myšlenka, že to zasahuje Bůh. Tak ať se stane jeho vůle. Vidí ji ve smrti příbuzného, blízkého člověka, ve spoustě smutných a bolestných událostí, které sami sobě ani jiným, nepřejí. Častokrát spojujeme představu Boží vůle s něčím, co je v rozporu s naším očekáváním a touhami. Proto o ni máme tak malý zájem. Nechceme to tak, jak to uspořádal Bůh. Chceme mít na Boha takový vliv, aby uspořádal svět podle našich představ, tak, jak se to co nejvíce líbí nám. K tobě se Pane Bože modlíme, protože jsi mocný. Chceme pro sebe využít tvé moci a tvého božství, k uspořádání světa podle našich představ. Ano. Kdyby se tak stalo, teprve tehdy bys byl fantastickým Bohem. Až tehdy bychom tě opravdu milovali. Panna Maria nás chce naučit úplně něčemu jinému. Tomu, abychom nechali proniknout Boha a jeho vůli do našich životů, do všech událostí, do všech srdcí. Boží vůle je přece pro každého to nejlepší. Naše víra spočívá v důvěře v Boha, v důvěře, že Bůh pro náš život není nebezpečný. A přesto. Proč svět tak těžce přijímá Boha a Marii? Její odkazy tak málo chápeme a tak těžce přijímáme. To vše, co řekla dětem ve Fatimě, se přece vyplnilo. Jen my se mýlíme, děláme chyby a vzpíráme se Bohu. Ne on, ale my se musíme změnit a obrátit se. Ne Bůh musí sestoupit ze své pozice, ale svět. Vše se vyplnilo a my jsme toho svědky. Žijeme v čase, kdy církev oficiálně odhaluje a zveřejňuje třetí fatimské tajemství. Jaké asi budou naše komentáře, jaký vliv bude mít toto tajemství na náš život, rozhodování, touhy, modlitbu, zpytování svědomí, zpověď. To je tajemství našeho života. Schází nám jistota, že se v nás něco skutečně změní. O to ale můžeme už nyní prosit Pannu Marii, Matku církve, která je naplněna Duchem svatým. Můžeme ji prosit o pomoc, o její přítomnost při našem otevírání se a přijímání Boží vůle, Božího světla, Ducha svatého, který je Boží mocí. Prosme každý den o Ducha svatého, Ducha poslušnosti, Ducha hledání Boží vůle.  Amen