Kázal jáhen z Valašských Klobouk

Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!

Milí bratři a sestry, jistě si často říkáte, jak nám ten čas rychle běží. Já jsem si to řekl také, když mne otec Stanislav pozval sem, na fatimskou pobožnost. Byl jsem tady už jednou, možná si na to někteří vzpomínáte. Protože mám ve Val Kloboukách mnoho povinností, nepředpokládal jsem, že tady budu v tak krátké době opět kázat. Ale změna je život, jak se říká. Čas určuje v našem životě všechno. Odehrává se v něm všechno, co prožíváme. Čas plyne jako voda v řece. Jednou plyne klidně, jako by ztrácel svoji důležitost, a jindy letí jako rychlý dravec. Ať plyne klidně nebo letí, má v našem životě své místo, protože všichni žijeme v čase. Proč to všechno říkám? Abychom se na chviličku zastavili a přemýšleli o čase. A proč? Protože toto je den, který nám dal Pán. Den, ze kterého se máme radovat. Zanedlouho to bude již čtvrt roku, co začal poslední rok přípravy na velké Jubileum.

Dnes je 13. února, přesně 31 dnů po 13. lednu. Dnešní den je jedinečným dnem letošního roku 1999. Je jedinečným dnem i pro nás. Je to den, který nám připravil Pán, den Panny Marie. Panna Maria si jej vyvolila a před Bohem dostala tu milost, aby se každý 13. den v měsíci slavil jako její „velký den“. Bůh tento den vyvolil od věčnosti z lásky ke všem lidem, ke každému, i k tomu nejnepatrnějšímu, který zůstává osamocen, k tomu, který žije na pokraji společnosti, vyvolil 13. den pro Pannu Marii.

Přemýšlejme o dni Panny Marie, o dnech fatimských pobožností, o dnech, kdy Panna Maria přicházela do Fatimy. Bůh ve svém plánu o tomto dnu věděl, vše pro něj připravil až do těch nejkonkrétnějších podrobností, všechno zařídil tak, aby lidé mohli jeho pozvání přijmout.  Otec Stanislav se žertem zeptal, jestli Panna Maria chodila i na fašanky. To snad ani vědět nemusíme. Je něco důležitějšího: Panna Maria chodila všude. Chodila po této zemi, chodila jako milostiplná, chodila s Bohem, kterého nosila ve svém srdci a vždy chodila tam, kde ji chtěl Bůh. Je jedno, kam člověk jde, ale je důležité s kým a proč tam jde.  Jestli tam jde jen pro své sobecké zájmy, nebo jde z lásky, protože jej posílá Bůh.

Dovolím si tvrdit, že o Fatimě věděl už apoštol Jan. Bylo to na konci 1. století, když napsal o svém zjevení. Napsal, že viděl ženu oděnou sluncem, s měsícem pod nohama a s  korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy. Touto ženou je Panna Maria, Matka Boží. Viděl ji ve velikém zápase s rudým drakem, který se před ni postavil a chtěl s ní bojovat. Je to den Fatimy. Panna Maria se staví před draka s Kristem ve svém srdci, s pravdou a láskou. Staví se před něj podle vůle Boží, aby s ním bojovala a dovedla své děti k vítězství. Panna Maria shromažďuje své děti v jedno veliké shromáždění, které bojuje proti ateismu, proti bezbožnosti a hlavně proti úkladům nepřítele, ďábla.

My zde jsme také jedno veliké shromáždění Božích dětí a dětí Panny Marie. Jsme zde, protože si nás i dnes Panna Maria zavolala, abychom za ní přišli, svěřili jí svá trápení a řekli: Mami, já ti odevzdávám všechno, co mě trápí, a nabízím to Bohu jako svou oběť. Mami, prosím tě, pomoz mi. Mami, prosím tě, poraď mi. Mami, prosím tě, ukaž mi jak jít dál, jak mám žít, jak mám naplnit vůli Boží, která je pro mě to nejlepší, co na světě může být. Mami, ukaž mi, jak mám rozdávat lásku všem lidem, ukaž mi, jak se mám vyvarovat veškerého pokušení a jak se mám pokušení bránit.“ Panna Maria nás žádá, abychom ji takto prosili, protože je pro nás dobrou matkou, která své děti nikdy neopustí a nenechá je bez pomoci.

Nejdůležitější na poselství z Fatimy je výzva Panny Marie o obrácení a změně našeho života. Žádá nás, abychom přijali Boha, našeho Otce, a lásku, kterou nám dává. Žádá nás, abychom přijali jeho nabídku. Vždyť Bůh nedává nikdy nic špatného. Obrácení je změna života lidského na život božský. Náš přirozený život má být bohatstvím Božích milostí proměněn na život nadpřirozený. Zní to asi hodně vznešeně. Prosté a jednoduché je vyvození závěru: otevřít svá srdce Bohu, který dává jen lásku, být schopen ji přijmout a  svůj život jí zcela zasvětit. Ničemu jinému než lásce, lásce k Bohu, k bližnímu. To je poselství z Fatimy. Žít život s Bohem, svůj každodenní život. Ne, aby byl pro nás Bůh jen na neděli, aby byla modlitba jen na večer. Každou chvíli mám být se svým Bohem. Jsem s Ním osobně, když se modlím, třeba jen krátce i v autobuse, v tichosti. Jsem s Ním, když mluvím se svými bližními, když je poslouchám, jak mi sdělují své starosti.  Jsem s Ním, když jim radím, utěšuji je, povzbuzuji, když jim dávám možnost zakoušet kousek Boží lásky, kterou mi Bůh dal. Je to krásné žít život pro Boha a pro bližní. Takový život přináší plod a to plod nejcennější, plod radosti, kterým je věčný život, jenž znamená nekonečnou blaženost v nebi.

Tady přede mnou stojí jen socha Panny Marie. Když se jí zadíváte do obličeje, je na něm vidět kousek krásy, kousek blaženosti, kterou ten umělec vytvořil podle své vlastní představy. Ta Boží blaženost, láska a krása, ta nekonečná radost přesahuje naše chápání. Je o hodně větší. Ale naše srdce je hlubinou, která tu krásu, lásku a nekonečné štěstí může přijmout. Otevřme svá srdce i v dnešní den a každý 13. den, neboť to je den Panny Marie, den, který dal nám Pán. Každý ten den se otevřme pro Boha, který touží přijít do našich těžkostí a starostí a nabízí nám svoji pomoc. Otevřme se pro Boha, který je naším otcem a který chce, abychom oslavovali jeho veliké Jubileum. Ten největší projev jeho lásky je, že nám na svět poslal svého Syna. Otevřme svá srdce dokořán. Nezavírejme ani zadní vrátka, která máme přichystaná, ale i ta otevřme Duchu svatému, aby mohl naše srdce očistit a naplnit svou láskou, aby nám mohl dát nekonečné bohatství darů, které v sobě skrývá, jako Panna Maria. Řekněme, jako Panna Maria své: „Ano, pro tebe, Bože, chci žít a s tebou chci budovat tvé království na tomto světě.“

Prosme Pannu Marii, aby nás doprovázela do našich domovů, aby k nám přišla a rozprostřela nad našimi rodinami svůj ochranný plášť, který nás uchrání ode všech ďáblových nástrah a pokušení. Plášť, pod kterým se vždy skryjeme, pod kterým Matka schovává a chrání své děti. Nebojme se zasvětit se plně Bohu a odevzdat svůj život Panně Marii. Vždyť je to to nejlepší, co můžeme udělat. Amen