Kázal P. Mgr. Jan Hrudík, kaplan ve Valašských Kloboukách

Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!

   Člověk vždycky toužil a stále touží po Bohu. Již celý izraelský národ během svých dějin volal k Bohu a prosil jej o pomoc: „Ty, který jsi, pošli nám slíbeného Mesiáše!“ Sepnuté ruce a pohled k nebi, to by mohla být stručná charakteristika. Tuto velikou touhu izraelského národa ztělesňovalo na přelomu našeho letopočtu  děvče z Nazareta. Bylo to něžné děvče, o kterém většina lidí ani nevěděla, ale které ve svých rukou drželo osud celého lidstva. V okamžiku, kdy byly její ruce sepnuté k modlitbě, spojilo se nebe se zemí. Došlo k setkání Boha s člověkem. Před Marií stojí velké rozhodnutí. Jak se asi rozhodne? Dá souhlas této Boží nabídce? Maria chce být pokornou služebnicí Páně a to byla odpověď, na kterou Bůh čekal. Maria řekla: „Ano“. Řekla „ano“ zvěstování, které změnilo tvář světa. Ona nám touží dát Krista. Žádný okamžik v dějinách lidstva nebyl tak důležitý, jako právě tento.

   I my jsme, stejně jako Maria, povoláni, abychom Bohu řekli své „ano“. Je to sice krátké slovo, ale může se stát nejplnějším výrazem naší lásky a našeho darování se. Má to být „ano“ pro radost i bolest, úsměv i slzy, život i smrt. Tak se naše „ano“ stane projevem důvěry v Boha.

   Jedno mladé děvče ochrnulo při pádu do vody. Později napsalo: „Jenom Bůh ví, proč jsem ochrnutá. Možná věděl, že většího štěstí dosáhnu právě na tomto vozíku. Těžko říci, co by se mnou bylo, kdybych zůstala zdravá. Možná bych žila jenom tak, vdala bych se, měla bych rodinu. Možná bych se rozvedla, možná bych byla zklamaná a nespokojená. Ale tento svůj dosavadní život  bych neměnila za nic na světě. Vím dokonce, že mě Bůh vyznamenal zvláštní přízní. On se totiž každému nevěnuje tak jako mně, nezasahuje do každého života tak jako do mého. Jemu jsem upřímně vděčná, že mi věnoval tolik starostlivosti a že takto změnil můj život“.

   Bratři a sestry, jen tehdy, když se rozhodneme pro „ano“, můžeme být opravdu šťastni. A to i tehdy, když se obloha bude zatahovat a my nebudeme vidět nic, kromě oněch tří křížů. Boží ruka je stále stejná, nikdy se nemění. Ona bere moji ruku do své a pevně ji drží. A to proto, aby mi mohla každý den říci, že mě miluje. Ať máme i skrze toto slavení eucharistie velkou důvěru v Boha a ať skrze sílu eucharistie dokážeme každý den, tak jako Panna Maria, říkat Bohu své „ano“.  K tomu ať nám pomáhá přímluva naší nebeské Matky. Amen