Kázal P. Stanisław Ługowski MIC, farář v Drietome na Slovensku

Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!

Milí otcové, moji spolubratři, sestry a bratři, milí poutníci,

v poslední době dochází k velkému znechucení. Mnozí starší a zkušení lidé mají velké obavy a my ostatní začínáme jejich rezignaci chápat. I my sami prožíváme hluboké znechucení v souvislosti s vývojem nejen u nás, ale v celém světě. Celkem vážně se obáváme, že to 21. století bude nakonec ještě krvavější než století 20.. Nejde jen o materiální bídu, o to, že dnes skoro všechny peníze utratíme za stravu, za placení šeků, i když mnozí pracujeme velmi těžce. O to ale nejde, protože základní lidská, národní a křesťanská solidarita nám všem říká, že mnozí se mají  ještě mnohem hůř a ve svém regionu, ve své vlasti nezažívají ani ty požitky, které máme my, ať už tvořivé nebo  konzumní. V posledních týdnech můžeme každý den sledovat na obrazovkách televize lidi, kteří ztratili všechno. Zůstaly jim jenom holé životy. Vyhnáni ze svých domovů, ze své vlasti, odděleni od svých příbuzných a stále nemající naději, že se situace změní. Mnozí se tedy mají mnohem hůř a ve své vlasti neprožívají ani tu „bídu“, kterou prožíváme my a na kterou si často stěžujeme. Trápí nás všechny ty nepravosti, které se šíří dnešním světem, ta nevyhnutelná realizace zla a jeho obrovské zintenzivnění v určitých časových a dějinných úsecích. Podívejme se alespoň krátce do dějin světa, do minulosti. Před vypuknutím napoleonských válek, před vypuknutím 1. i 2. světové války docházelo k obrovskému rozmachu toho, co se biblicky nazývá pýcha očí a pýcha života. A po výbuchu této pýchy a nečekaných perspektiv přichází právě tak nečekaná apokalypsa. Při rozmachu říše a jejím obrovském lesku právě tak vzrůstá bída a beznaděj širokých vrstev lidí, bída  nesoucí s sebou příznaky budoucích katastrof a úpadku, ve kterém pochodeň naděje udržovalo jen Kristovo učení a jeho svatá církev. Tyto historické paralely by se daly hledat do nekonečna. Ať už vzpomenu rozkvět vrcholu středověku a renesance a následné vypuknutí náboženských válek, anebo ekonomický a demokratický rozkvět Francie, po kterém následovala krvavá revoluce a právě tak krvavé napoleonské války. Sestry a bratři, koho ale za to všechno obvinit? Koho zatýkat, koho trestat, koho znovu bombardovat? Ve všech těchto případech nám na mysl přichází jen jediná prevence, jediný lék, a to ono staromódní čištění lidské duše. Orgie konzumu a vyvolávání závisti, nenávisti a chamtivosti u tak širokých vrstev lidí, jak se tomu děje nyní, asi logicky nemohou vyústit do ničeho jiného, než do toho, co se právě děje a co se odehrává i před našima očima. Je čas zabíjet i čas léčit,  čas bořit i čas budovat, čas plakat i čas smát se, čas boje i čas pokoje. V jakém čase jsme se to ocitli a koho je to vina? V jakých časech žijeme a koho máme obviňovat, koho trestat a koho zachránit? Sestry a bratři, modleme se. My, lidé různých národností, profesí a náboženství, modleme se, aby se na nás nesesypalo to, co jsme si svým dlouhodobým špatným chováním a nezodpovědným a egoistickým přístupem už dávno zasloužili. Padněme na kolena, abychom ušli tomu, co na nás číhá za nejbližším rohem. Už nejsme malé děti, abychom se navzájem strašili a ani já nejsem soudce, abych kohokoliv obviňoval. Chci jen říci to, že když vykoupení nepřináší láska, snášenlivost, odpuštění, přináší jej utrpení. Přímo úměrně nedostatku lásky a vzrůstu sobectví vzrůstá i obludnost a hrůzostrašnost našich společných trápení. A proto stále platí ta věta z evangelia: „Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ A proto stále platí i slova, která před 82 lety řekla Panna Maria ve Fatimě: „Čiňte pokání, modlete se, modlete se, čiňte pokání.“ Ježíšovo přikázání lásky je v dnešním světě, v němž se vzmáhá násilí, stále výsostně aktuální. V jeho jménu a s jeho pomocí můžeme do tohoto světa vnést pořádek a pokoj. Máme vědce, umělce a odborníky, ale jen umění skutečné lásky zůstává stále neznámé. Ale naštěstí občas vytryskne v heroických činech skromných a bídných lidí, zbožných a ctnostných, těch, kteří vydávají svědectví o Kristu uprostřed nás. Vzpomeňme alespoň Pátra Pia, kterého sv. Otec 2. května prohlásil za blahoslaveného. Sestry a bratři, milí poutníci, uprostřed takovéto doby a časů, které si my, zde přítomní, ani nepřejeme, uprostřed takového vývoje nám naštěstí vychází vstříc Panna Maria, Matka Milosrdenství. Připomínáme si 82. výročí jejího zjevení ve Fatimě. Ona je Matkou Milosrdenství, protože její Syn, Ježíš Kristus, byl od Otce poslán jako zjevení Božího Milosrdenství. Nepřišel lidi soudit, ale odpouštět jejich hříchy, prokazovat milosrdenství. „Nesmírné milosti toužím udělovat duším, které důvěřují mému Milosrdenství“, zapsala bl. sestra Faustyna. Podmínkou je důvěra. „Duše, která důvěřuje mému Milosrdenství, je nejšťastnější, neboť já sám se o ni postarám“, řekl Pán Ježíš. A když člověk na tuto výzvu odpoví s upřimným srdcem: „Ježíši, důvěřuji ti“, utiší se všechen jeho nepokoj a strach. To vyhlásil sv. Otec, Jan Pavel II., ve své encyklice O Božím Milosrdenství a dodal: „Skrze Marii“. Sestry a bratři, v deníčku bl. sestry Faustyny Pán Ježíš 34x vyzývá k důvěře a 9x o ní hovoří jako o podmínce, kterou je nutné splnit, abychom získali milosti a dobrodiní spojená s praktizováním pobožnosti k Božímu Milosrdenství. Největší milosrdenství spočívá v tom, že přebývá uprostřed nás a volá nás, abychom mu spěchali vstříc a spolu se sv. Petrem vyznali, že on je Synem živého Boha. Není takového lidského hříchu, není takového zločinu, který by mohl uhasit Boží Milosrdenství, anebo zabránit, aby se vylila všechna jeho vítězná síla. Když jej prosíme, tak právě kvůli hříchu ještě mocněji září láska Otce, který obětoval svého Syna, aby vykoupil otroka. Jeho Milosrdenství je naším vykoupením. Toto Milosrdenství dosahuje plnosti skrze dary Ducha svatého, který plodí a vyžaduje nový život. I když se mu do cesty staví jakkoliv velké a početné překážky vyvolané lidskou slabostí a vinou, díky Duchu sv., obnovujícímu tvář země, může nastat zázrak dokonalého uskutečnění dobra. Taková obnova, která člověka uzpůsobuje konat dobro, ušlechtilé, pěkné, milé Bohu a v souladu s jeho vůlí je jistým způsobem květem darů Milosrdenství, které osvobozuje z otroctví zla a dává schopnost více nehřešit. Skrze dar nového života nás Ježíš činí účastnými na své lásce a vede nás v Duchu k Otci. Maria je Matkou Milosrdenství i proto, že jí svěřil Ježíš svou církev, celé lidstvo. Pod křížem, kde přijímá Jana za svého syna, kde spolu s Ježíšem prosí Otce, aby odpustil těm, kteří nevědí, co činí. Díky Duchu svatému smí Maria okusit bohatství, univerzálnost Boží lásky, která rozšiřuje její srdce a činí ji schopnou pojmout do něj celé lidské pokolení a každého z nás. Tak se stává Matkou všech, každého z nás, Matkou, která nám vyprošuje Boží Milosrdenství. Maria je zářivým a nejkrásnějším příkladem mravného života. Maria byla taková, že pouze život jí jediné je poučením pro všechny. Kdo je vznešenější než Matka Boží? Kdo září jasnějším světlem než ta, kterou si vyvolil Jas. Maria žije a uskutečňuje svou svobodu oddávajíc se Bohu a přijímajíc do svého nitra Boží dar: vtěleného Božího Syna chrání ve svém panenském lůně až do jeho narození. Živí jej, vychovává a provází jej až po nejvyšší čin svobody, kterým je totální oběť života. Svým sebedarováním vstupuje Maria do plánu Boha, který se odevzdává lidem, přijímá do svého srdce tyto události, kterým vždycky nerozumí, ale uvažujíc o nich stává se příkladem pro všechny, kdo poslouchají Boží slovo a zachovávají ho. Zaslouženě se nazývá Trůnem moudrosti. Touto moudrostí je sám Ježíš Kristus, věčné Boží Slovo, které zjevuje a dokonale plné vůli Otce. Maria z Fatimy, která je uprostřed nás, Maria, přítomná i v této milostivé, nádherné soše, zve každého z nás, každého člověka přijmout tuto moudrost, ukázat důvěru, přijmout pravdu Božího slova a poslouchat Božího a jejího Syna Ježíše, našeho Spasitele. I nám doporučuje konat to, co na svatbě v Káni Galilejské, když přikázala služebníkům: „Udělejte všechno, co vám můj Syn přikáže.“ Sestry a bratři, Maria se s námi dělí o naše lidské postavení, je otevřena působení Boží milosti. I když se nedopustila žádného hříchu, dokáže prominout každou slabost a každý hřích. Chápe hříšníka a miluje ho mateřskou láskou. Právě proto stojí na straně pravdy a spolu s církví snáší část jejího břemene vždy, když všem lidem připomíná mravní požadavky. Z toho důvodu nedovoluje, aby hříšníka klamal člověk, který předstírá lásku k němu tím, že schvaluje jeho provinění, neboť dobře ví, že tak vychází nazmar oběť Ježíše Krista, jejího Syna. Žádné rozhřešení udělované shovívavými filozofickými nebo teologickými naukami nemůže učinit člověka skutečně šťastným. Jedině kříž a sláva zmrtvýchvstalého Krista mohou přinést pokoj jeho svědomí a záchranu jeho života. Toto všechno nám dnes říká Panna Maria, naše nejlepší Matka, Matka Milosrdenství, jež stála u pramene Milosrdenství, který ukázal Bůh v Ježíši Kristu. Sestry a bratři, modlitbou a upřimnou prosbou za to, aby ve všech lidských srdcích, i v těch nejtvrdších, zavládl pokoj, můžeme přispět všichni. Až potom může na zemi zavládnout opravdový pokoj. Špatný vztah národa k národu, války mezi národy začínají špatným vztahem člověka k člověku. Skromnou, pokornou modlitbou jako malým zrnkem můžeme už nyní přispět k tomu, aby jednou v budoucnosti, třeba i z malých napětí nevznikla hora nenávisti a nové války. Ó Maria, Matko Milosrdenství, ochraňuj nás všechny, aby Kristův kříž nebyl zbytečný, aby člověk nesešel z cesty dobra a aby neztratil vědomí hříchu, ale aby vzrůstala jeho naděje v Boha, který je bohatý na Milosrdenství. Aby z vlastní vůle konal dobré skutky, které Bůh předem připravil a aby tak činil po celý život na chválu jeho slávy. Ó Maria, Matko Milosrdenství, ochraňuj nás všechny, aby Kristův kříž nebyl zbytečný, aby člověk nesešel z cesty dobra, abychom neztratili naději v srdci a abychom ukázali celým svým životem, že jsme plni důvěry ve Tvé Milosrdenství.

Ó Maria, Matko Milosrdenství, ochraňuj nás všechny.  Amen