Kázal P. Pavel Dokládal

Chvála Kristu a Panně Marii!

Většina z nás, milí bratři a sestry, se v této chvíli odevzdala Ježíši. Nyní jsme v Duchu svatém počali, jako Panna Maria, Krista. Syn Boží se v nás stal tělem a každý, kdo byl pozván k hostině Beránkově, má pod svým srdcem Tělo Krista. Jsme nositeli Krista. A to je naprosto strhující skutečnost.

Mám tu  milou povinnost k vám dnes promluvit. Jsem tak hezky schovaný za touto překrásnou sochou Panny Marie. Přiznám se, že jsem ještě nikdy nekázal schovaný za Pannou Marií. Maria předává, přináší, je nositelkou Krista Ježíše. Když jsem se stal zodpovědným za Fatimský apoštolát v České repiblice, vydal jsem se jako Panna Maria na cestu, která vedla již přes 400 míst, kde jsem skrze Fatimský apoštolát s Pannou Marií byl. Bylo to i ve Slavičíně, ve Valašských Kloboukách a teď tady. Jde o to, proč? A s čím?

Chtěl bych vám, milí bratři a sestry, připomenout knížku sv. Otce Jana Pavla II. - Překročit práh naděje. Sv. Otec v ní píše, cituji: „Když jsem byl po svém zvolení za papeže konfrontován s problémy světové církve, uvědomil jsem si, že vítězství Boží, pokud se ho dostane v univerzální dimenzi, nastane jen skrze Pannu Marii“. Sv. Otec jako náměstek Kristův má to všechno tak nějak lidsky řečeno na zodpovědnost. To všechno, co se v současné době děje ve světě. Stačí, aby se jen podíval z okna svého domu a ihned musí cítit úzkost v srdci nad zkaženou morálkou a mravností. A to ještě spoustu věcí neví, nezná je a nerozumí jim. Doléhá na něj vysoký věk, nemoc, utrpení a odpovědnost za veškeré světové napětí nesoucí na svých ramenou. Ale uvědomuje si, že vítězství nastane jen skrze Pannu Marii. A zdůvodňuje to tím, že je to Boží přání. Ve své knize dále říká: „Byl jsem o tom přesvědčen, ačkoli jsem o Fatimě věděl jen velmi málo. Když jsem však byl 13. května zasažen kulkou atentátníka, došel jsem k dalšímu poznání - „Nakonec mé Neposkvrněné srdce zvítězí!“ Ve srovnání s Jasnou Gorou v Polsku a s jinými mariánskými poutními místy je sv. Otec přesvědčen, že se nyní, na konci 2. tisíciletí, jenž se dá počítat na dny, naplní prorocká slova Panny Marie daná třem dětem - Františkovi, Hyacintě a Lucii ve Fatimě. Chtěl bych vás poprosit, abychom všichni, jedním dechem, v naprosté svobodě, vyslovili podstatu proroctví z Fatimy: „A nakonec mé Neposkvrněné srdce zvítězí!“

Slovo vítězství předpokládá zápas. I ve sportu je tomu tak. A současná světová situace je obrovský zápas. Války a všechno to bolestné s nimi spojené. Jsme uváděni do rozpoložení sil tak, co se ve světě děje. I v Písmu sv. se píše o boji, o zápase. Stačí si otevřít List Efezským 6, 12 nebo Zjevení sv. Jana 12, 12.  Panna Maria stojí na hlavě hada. O tom píše Kniha Genesis 3, 15: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé i símě její. Ono ti rozdrtí halvu a ty jemu rozdrtíš patu“. To je Fatima. To je Maria.

Příští týden budeme slavit slavnost Zvěstování. To zvěstování je Boží slovo, které Maria přijímá. Reaguje na Boží zvěst svým  - „Fiat. Ať se mi stane podle tvého slova“. Ježíši Kristu dává svoje fyzické tělo a fyzickou krev, a to jako mladá dívenka z Nazareta. Svaté přijímání, které jsme před okamžikem přijali, je tělem a krví Ježíše Krista, tělem a krví z Panny Marie. Máme v sobě Mariino tělo a krev skrze Ježíše. A jako Maria máme jít, jít kam, jít s čím a jít proč. Když počala Ježíše, vydala se na cestu. V Písmu svatém se doslovně říká: „Maria se vydala na cestu a spěchala...“  Spěchat, to je zvláštní kouzelné slůvko Ducha svatého. On totiž nemá rád loudání. Známkou Ducha sv. je aktivita a dynamičnost. Maria jde, spěchá s Duchem svatým, neloudá se. Spěchá navštívit Alžbětu. Z Písma sv. víme, jak ta návštěva proběhla. Byla jednoznačně provázena režií Ducha sv., protože Alžběta bez Ducha sv. neměla v žádném případě nárok poznat, kdo Panna Maria ve skutečnosti je. Byla to její mladičká neteř, a přece neřekla - Nazdar Maruško, pojď mi pomoci s plenkami. Vlivem Ducha sv. Alžběta věděla, kdo k ní přišel. A proto ta její naprosto překvapivá reakce: „Čím jsem si zasloužila, že ke mně přichází matka mého Pána?“

Možná, že to, co vám chci nyní povědět, se nehodí do této sváteční atmosféry. Chci vám povědět o tom, jak Panna Maria putuje ve fyzickém znamení z Nazareta. My nazýváme Pannu Marii různými přívlastky, podle míst, kde se zjevila, např. nazaretská, fatimská, hostýnská, lurdská, medžugorská. (Medžugorje doposud není církví uznána). Ale pořád je to jedna a tatáž Panna Maria, která je i dnes mezi námi. Panna Maria se pořed 2 tisíci lety vydala na cestu. Nyní se píše rok 1999. Za pár dnů bude rok 2000. Co je to rok 2000? Rok jako každý jiný? Někdo si řekne - bude konec světa, dojde k nějaké katastrofě. Všechno je možné, ale nikdo z nás to neví.

Chtěl bych se znovu vrátit k fantastické, charizmatické osobě svatého Otce Jana Pavla II. a k jeho papežským encyklikám. K  encyklice  O Božím Milosrdenství, O Duchu svatém v životě církve a světa a k encyklice Příchod třetího tisíciletí. To je přesný program, kterým jsme vedeni svatým Otcem a církví k Velkému Jubileu roku 2000. V encyklice O Duchu sv. v životě církve a světa, v 66 hlavě, sv. Otec píše, že na tuto velikou událost se církev touží připravit v Duchu svatém. Tak, jako Duch sv. připravil Pannu Marii z Nazareta. Zdůrazňuje, modlitba církve má eschatologický, završující charakter a vztahuje se na přesný okamžik roku 2000, kdy vynikne plnost času. Dále se zde píše, že církev se narodila z večeřadala, které nikdy neopustila. To je společenství modlící se církve s Ježíšovou matkou Marií. V encyklice - O Božím Milosrdenství - se sv. Otec opírá přímo o prorocká slova Panny Marie, vyřčená při navštívení Alžběty. „Jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení“. Označuje Pannu Marii za matku Božího Milosrdenství. Náš královehradecký arcibiskup Karel Otčenášek se vždycky modlil a stále modlí, abychom se neodvážili promarnit milosti spojené s tímto časem. Sv. Otec v této encyklice skutečně hovoří o obrovských milostech, které dávají plný smysl slavení Velikého Jubilea roku 2000. Toto slavení není jen něco vnějšího, je to podstata Božího Milosrdenství k této době. Panna Maria se jako matka Božího Molosrdenství vydává z Nazareta navštívit Alžbětu a celý svět, který je spolu s námi všemi předmětem Božího vykoupení.

Zde mezi námi stojí socha Panny Marie z Fatimy. Dnes nám Pán Bůh dopřává krásné počasí, takže se dá předpokládat, že za chviličku vyjdeme s touto krásnou sochou alespoň v symbolickém procesu. Panna Maria jako socha, měřící 1, 72 m, tedy v životní velikosti, teď putuje zeměmi všech světadílů. Ale to není rozhodující. Důležité je, že to je Panna Maria, která je nyní připravena přivést všechny do náručí Otcovy lásky. Přiznám se, že mám v královehradecké diecézi na starosti aktivity Velkého Jubilea roku 2000, rok Boha Otce, svatovojtěšskou novénu (která se již konala). Pracuji též v komisi České biskupské konference Velkého Jubilea a s pověřením fatimského apoštolátu v Koclířově, připravujeme sedm požehnaných dnů, kdy bude tato socha Panny marie z Nazareta na návštěvě i v České republice. Amerika, Indočína, Egypt, Bolívie, Paraguay, Rakousko, Polsko, Česká repiblika, Slovensko, Rusko, atd.. Prochází zeměmi všech světadílů. Nebeudete věřit, tomu co se mi stalo, když jsem na kněžském dnu své spolubratry kněze o tom informoval, zareagoval jeden důstojný pán těmito slovy: „No, to je zrovna nápad tahat kus dřeva po republice.“ Tato slova jsou pro mě zdrcující, ale i s tím se musí počítat. Čekal bych to u ateistů, ale u katolického kněze jsem přece jenom na rozpacích, je-li vlastně tento kněz v obraze svého poslání, svého kněžství, či není. V encyklice O Duchu svatém v životě církve a světa  mluví sv. Otec o tom, že když postavíme Pannu Marii nějak bokem ze společenství večeřadla, už nemůžeme mluvit o církvi. Bez Panny Maie nemůžeme hovořit o spolčenství, které patří Pánu. To je podstatné. A právě něco takového bych chtěl s námi, něco konkrétního, praktického. Prosím vás, spolu s ostatními kněžími, abychom se modlili, abychom v postní době přinášeli oběti, abychom se připravili na přesný okamžik roku 2000, ve kterém vynikne plnost času.

Za chvíli skončím svoji promluvu a společně se budeme modlit svatý růženec. A je vynikající, v jaké atmosféře se jej budeme modlit. Ne, ajko ti, co říkají - ´nemáme co dělat, než začne mše, ať se babky pomodlí růženec´. Ne! Růženec je klíčová modlitba. Někdo řekne - ńebudu pořád 50x opakovat - Svatá Maria, Matko Boží - já to vymyslím nějak jinak´. Můžeš vymyslet co chceš, ale uvědom si, že Bůh není zvědavý na tvoje výmysly. Očekává tvoji víru, tvoji důvěru. Když vymyslíš něco jiného a bude to ve vztahu k Bohu a vložíš do toho celé své srdce, pak jistě z toho pro tebe poplyne požehnání. Svatý růženec už je modlitba vymyšlená. S ním je spojeno nesmírné Boží požehnání, obrovský příslib.

V hymně Fatimského apoštolátu se zpívá: Má růženec v rukou, ta překrásná Paní a vybízí každého, aby šel za ní. Ave, ave, ave Maria, ave, ave, ave Maria. je to obrovská síla Mariina společenství celé světové Fatimy, celé univerzální církve. My můžeme vymyslet cokoli jiného. Dobře, ale toto je modlitba víry a spojení s Ježíšovou matkou Marií. A když se takto posíleni v modlitbě rozejdeme, půjdeme do svých rodin, do práce, do škol a všude jinde mezi ostatní lidi. Půjdeme k nim jako Panna Maria z Nazareta, matka a žena všech národů, tedy nás všech. Jako máme všichni jednoho tátu - Otce nebeského - ať to uznáváme, nebo ne, i ten nejtvrdší ateista má nebeského Otce za svého otce, ať chce, nebo ne, tak máme všichni jednu matku, matku všech národů, jenž putuje jako socha všemi světadíly, jako jemná a naléhavá výzva na prahu Velkého Jubilea roku 2000. „Navraťte se do Otcova domu! Jeho Milosrdenství trvá od pokolení do pokolení!“ Panna Maria projde na své pouti i naší vlastí. Navštíví Velehrad, sv. Hostýn a jiná místa. Zde bude shromažďovat a sjednocovat své děti. Přijde s cílem přivést všechny na prahu Velkého Jubilea do Betléma.

Na Filipínách, kde došlo k obnově křesťanství ve velké míře, se stalo, že nikoho nebiřmovali dříve, než přivedl alespoň dva nebo tři konvertity - ateisty, které získal pro víru, pro Krista. A pokud je nezískal, musí se ještě snažit. Naším úkolem je evangelizovat a získávat pro Krista další lidi. Přinesl jsem vám dnes ukázat malou knížečku - Cesta s Bohem. Je pro všechny hledající, pro ty, kdo se potřebují zorientovat v základních otázkách víry. Odpovídá na otázky - Když je jeden Bůh, proč je tolik náboženství? Jak máme poznat, které z nich je pravé? Co se se mnou stane ve chvíli smrti? Co je smyslem mého života? A právě teď mě napadl geniální nápad. Mnozí z vás si řeknou, že je obtížné získat někoho pro víru, někoho obrátit. Ale udělejte jednu věc. Máme tady spostu plakátů s obrazem Panny Marie z Nazareta, se seznamem všech míst, kterými tato socha bude v požehnaných dnech procházet. Vezměte tento plakát a najděte místo, kde jej pověsíte tak, aby ho vidělo alespoň 10 lidí. Je to jen zdánlivá maličkost, ale pokuste si to domyslet. Kdybychom si každý vzali jeden, a je nás tu dnes 1000, tak bude viset 1000 těchto plakátů a dalších 10 000 lidí  uvidí Pannu Marii. Přečte si o tom, že žena a matka všech národů putuje zeměmi všech světadílů s výzvou: „Navraťte se do Otcova domu!“ Bude to složité? Mnohé z vás možná napadne, že jej nemáte kam vyvěsit. Mnohé napadne kostel nebo jeho okolí. Ale nemůžete všichni věšet v kostele. Musíte všude jinde. Do kostela přijdou jenom věřící, ale ne ti ostatní. Kdyby se i Panna Maria zavřela jenom do kostela, to by bylo velmi málo. Ona musí jít ke všem lidem. Ten plakát je jen drobnost, jen maličkost, ale je to něco konkrétního, náš evangelizační krok. Můžeme zvolit i jakoukoli jinou formu, ale v prvé řadě se musíme modlit. K církvi, která se nyní nachází v období Getsemanské zahrady. My jsme dnes všichni unaveni tak, jako apoštolové Petr, Jakub a Jan, když se k nim Ježíš vrátil z hory a uviděl je všechny , jak spí. A byl z toho velmi smutný. My teď nemůžeme spát, teď jde úplně o všechno, je třeba se modlit, protože nastala dramatická doba, která žádá i toto společenství o modlitbu a bdělost. Amen