Kázal P. František Pevný SJ z Velehradu

Drazí bratři a sestry,

v Písmu svatém čteme zprávu o návštěvě Panny Marie u Alžběty. Panna Maria při setkání s ní chválí Boha za veliké věci, které na ní vykonal. Dnes přichází Panna Maria na návštěvu i k nám a do celého světa, a znovu a znovu navštěvuje nás všechny prostřednictvím charizmatických lidí. A co přináší? Co žádá? Žádá, abychom se i my modlili, spolu s ní chválili jejího Syna a nebeského Otce. I nás Panna Maria vyzvala k modlitbě, a proto jsme se zde sešli.

V evangeliu jsme slyšeli, že Panna Maria je nazývána Archou úmluvy. Archa úmluvy byla truhlice, kterou Izraelité nosili sebou po poušti a v níž byly ukryty ty nejdrahocenější památky na setkání s Bohem. Byly tam desky Mojžíšovy, byl tam prut Áronův, byla tam miska s manou. Archa byla středem bohoslužeb. Panna Maria je také archou úmluvy, ale mnohem vznešenější, protože ona nenosila v sobě jen nějaké symboly, nýbrž nosila v sobě samého Krista. Ona je průvodkyní na našich cestách, při našem bloudění pouští tohoto života. Je s námi. Ví o nás. A proto je třeba, abychom ji s patřičnou úctou, tak, jak byla předpisována ve Starém Zákoně vůči arše, i my oslavovali a uctívali. Ona nám připomíná, že i my, každý z nás, máme být archou. Vždyť i my přistupujeme ke stolu Páně, přijímáme Krista a jsme jeho živými schránkami, jeho truhlicemi. Budeme procházet mezi lidmi a všude budeme přicházet s Kristem, tak jako přišla Panna Maria k Alžbětě. Při jejím příchodu ještě nenarozený Jan ucítil Vykupitele a radostí poskočil v lůně své matky a zajásal! Kéž je to i s námi tak, když budeme chodit mezi bratry a sestrami, v rodinách. Ať každé takové setkání s nimi je plné radosti, ať roznášíme radost.

Slyšeli jsme kratičké evangelium. Žena velebí Matku Boží pro její tělesné mateřství, blahoslavený život, který Jej nosí a prsy, které Jej budou kojit. Izraelité považovali příbuzenství za něco prvořadého, ale Pán Ježíš zdůrazňuje, že zrovna tak blahoslavenými můžeme být i my, když budeme Slovu Božímu naslouchat a jej zachovávvat. On klade na první místo příbuzenství duchovní. Panna Maria není odmítnuta, nýbrž pochválena, protože Slovo Boží poslouchala a zachovávala ho. Slyšela pozvání ke spolupráci s Bohem na díle vykoupení a řekla: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle Tvého slova!“ A nebylo to vůbec lehké. To vykoupení skončilo pod křížem a Ona tam také byla. Vy, maminky, dovedete si jistě představit, jak by vám bylo, kdyby jste svého syna viděly tak zmučeného, zbitého, poplivaného a přibitého na kříž. To bylo řečeno o Panně Marii. A co by Ona řekla o nás, když je tady mezi námi? My zde vlastně slavíme svatbu. Je to divné, že? Ale to , co se zde koná, je obnovou svatby, kterou uzavřel Syn Boží s námi, s lidmi. On ji uzavřel právě na kříži. A tady se zpřítomňuje celé jeho dílo. „Toto je krev, která se vylévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů.“ To je ta krev, která byla prolita na kříži. A následující slova: „Toto je smlouva nová a věčná.“ To je právě ta svatební smlouva. Ježíš se s námi  zasnoubil jako s nevěstou a přísahal nám lásku. Je to smlouva o lásce. O takové lásce, která je ochotná nám vždycky odpustit všechny naše přestupky, kdykoli poprosíme, kdykoli se k němu vrátíme, protože tato krev se prolévá na odpuštění hříchů. Je důležité si stále připomínat a obnovovat svou svatební smlouvu. Vy, které jste vdané nebo ženatí, obnovujte smlouvu lásky. Jistě jste ji mnozí uzavítrali při mši svaté, před svatostánkem. A tato chvíle je chvílí obnovy této smlouvy. Je to smlouva velmi náročná, protože láska je náročná.  Panna Maria byla také přítomna na svadbě. Jistě ji šla pomoci připravit, protože když tam přišel Ježíš, ona už tam byla. Ona připravila i tu svadbu zde, protože Tělo a Krev má Boží Syn od ní. Ona mu dala svoje tělo i krev. Připravovala tělo, které mělo být jednou obětováno, připravovala  krev, která měla být jednou prolita. Všímá si velmi dobře potřeb všech svadebčanů i toho, že nemají víno. Potom řekne přisluhujícím: „Učiňte vše, co vám můj Syn přikáže!“ A co Ježíš přikazuje? Když začal svoje působení, první jeho slova zněla: „Obraťte se, čiňte pokání a věřte evangeliu.“ Panna Maria už  tato slova připomněla mnohokrát při svých zjeveních. Žádá, aby se lidé obrátili a činili pokání. O tom určitě dobře víte. „Učiňte vše, co vám můj Syn přikáže!“ A On jim přikazuje: „Dávejte a bude vám dáno.“ Míru vrchovatou a natlačenou vám dají do klína, když budete dávat.  Buďte štědří a dávejte. A nemusí to být jen peníze a hmotné věci. Dávejte úsměv, porozumění, dávejte svůj čas pro lidi, mějte ochotu je vyslechnout, když si potřebují promluvit. To jsou tak obrovské dary, které můžete dávat. Dostanete míru vrchovatou a natlačenou. „Učiňte vše, co vám můj Syn přikáže!“ On nám přikazuje velmi těžké věci. Milujte své nepřátele a dobře čiňte těm, kdo vás pomlouvají, modlete se za ty, kteří vám škodí, protože On sám tak konal. Vzpomeňte si na to při této pobožnosti. Je to potřeba, protože všichni takovýto lidé jsou nemocní a duchovně zranění. Poslední Ježíšovo přikázání znělo při jeho loučení s apoštoly, při poslední večeři. „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás. To je moje přikázání, aby jste se navzájem milovali. Potom poznají všichni, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.“ Je to těžké, že? Ale jinak to nejde. A jiné přikázání? Nakonec dává Ježíš přikázání až po svém zmrtvýchvstání, při loučení s apoštoly po čtyřiceti dnech svého zjevování, na Olivové hoře. „Jděte do celého světa, učte všechny národy, křtěte je a učte je zachovávvat vše, co jsem vám přikázal.“ To je přikázání, které dostali apoštolové a tím i celá církev, tedy i my. Tak to musíme jít do Ameriky, nebo do Austrálie? Nemusíte! Ten svět kolem vás je takový, že potřebuje evangelizaci. Potřebuje hlásat a slyšet. K tomu je potřeba, aby ten, kdo chce hlásat, sám věděl, co hlásá. A aby to žil. Nic nepomohou slova, třeba sebekrásnější, když skutečnost života bude úplně opačná. Je to přikázání také velmi náročné. „Jděte do celého světa.“ Nakonec to uslyšíme na konci mše svaté: „Jděte ve jménu Páně.“ Jděte, jste posláni hlásdat evangelium. Lidé dnešní doby jsou takový, že čtou evangelium pouze živé. To psané je moc nezajímá, alespoň ne ty, kteří jsou od Krista daleko. Panna Maria, která je zde s námi, nejen v podobě této krásné sochy, přopravila pro nás tělo a krev svého Syna, které budou obětovány a tato oběť bude zpřítomněna. Snažme se tuto oběť prožít tak, abychom z ní směli načerpat. Pán Ježíš ji dal své církvi, vložil ji do jejích rukou. A nabízí nám ji zde. My si ji musíme přivlastnit, abychom ji mohli použít pro sebe a nebo ji mohli rozdávat druhým. Ježíš říká: „Vezměte a jezte!“ To je vrchol lásky. On nám dává lásku, abychom my mohli v lásce žít. Kéž i ten dnešní den nám k tomu na přímluvu Panny Marie hodně pomůže.        Amen