Kázal novokněz Antonín Ptáček z Nedašova

Bratři a sestry,

v dnešním evangeliu jsme slyšeli o tom, jak Ježíš posílá své učedníky po dvou a dává jim moc nad nečistými duchy. Po necelých třech letech v Ježíšově škole je rozesílá po izraelských vesnicích a městech, aby hlásali Boží Slovo, aby vyháněli zlé duchy a uzdravovali nemocné.

   Sešli jsme se zde společně s Pannou Marií v našem středu, abychom prosili Pána o sílu v boji proti zlu a pokušení. Maria se za nás bude přimlouvat. A proč právě Ona? Maria žila celý život v blízkosti Ježíše. Byla jeho matkou a stála po jeho boku v důležitých životních situacích od jeho narození, ztracení v jeruzalémském chrámě, až po jeho první zázrak, ukřižování a seslání Ducha Svatého.

   V evangeliích nečteme, že by jí Ježíš dal nějakou moc nebo pověřil ji nějakým zvláštním úkolem, ale v První knize Mojžíšově Bůh slibuje prvním lidem, že potomstvo hada zasáhne patu ženy, ona však rozdrtí jeho hlavu. Proto se evangelium ve Starém zákoně vztahuje na Marii. Ona a její potomstvo, to znamená Ježíš, svým životem zvítězí a zlomí moc hříchu.

   Církevní otcové nazývají Marii jako druhou Evu. To, co Eva pro nás v ráji ztratila, to Maria opět získala a vrátila Bohu. To, co na počátku Eva způsobila tím, že odklonila své srdce od milosrdného srdce Hospodinova a přiklonila své srdce věcem, které se utápějí v požitcích tohoto světa, Maria opět vrátila, vydobyla svou poslušností a touhou plnit Boží vůli od počátku svého života až k jejímu vrcholnému „Fiat“ - „Staň se“! Evin hřích je tedy napraven poslušností a láskou té, která si zaslouží oslovení Kristovy nevěsty a kterou sv. Irenej nazývá jako matku živých a osvoboditelku, aby vyzdvihl její účast na našem vykoupení. My už tedy  nemusíme otročit zlu, ale patříme v Kristu skrze Marii plně Bohu.

   Ve Fatimě Maria přichází k dětem a vyzývá je a také nás všechny k modlitbě růžence a k přinášení oběti Bohu za všechny hříchy, které ho zraňují a dodává: „Neste s odevzdaností utrpení, které na vás přichází.“

   Můžeme si všimnout souvislosti této výzvy k dnešní době. Jak velké zklamání a beznaděj nesou mnozí, kteří byli postiženi záplavami a povodní a ztrácejí během několika málo hodin střechu nad hlavou. To, co dlouhá léta usilovně shromažďovali, je ve chvíli všechno pryč. A v evangeliu Ježíš říká apoštolům: „Neberte si na cestu nic, nic co by vám překáželo.“ Je tedy zdůrazněna evangelijní nezištnost při hlásání Božího slova.

   Nás tady přírodní katastrofa nezasáhla přímo, ale o to více se můžeme vynasnažit v solidaritě nést utrpení našich bližních a pomoci jim tak, jak každý sám je toho schopen. Maria a Ježíš rozdrtili hlavu satana. Tím se nám otevřela cesta, cesta svobody, osvobození od hříchu, od zla, cesta spásy. Je teď na nás, zda tuto skutečnost přijmeme a vsadíme do našeho života jako pevný bod, jako maják, který nám svítí na cestu, cestu pravdy a života v Ježíši Kristu.  Amen.