Rok
Cyrilometodějský! V pondělí Svatodušní, dne 3. června
1963 zemřel svaté paměti papež Jan XXIII. Mnoho vykonal za
svého krátkého pontifikátu, především svolal a zahájil Druhý
všeobecný vatikánský sněm, usiloval o sblížení a sjednocení
všech křesťanů a o mír na celém světě. Dne
21. června 1963 na svátek Nejsv. Srdce Ježíšova byl zvolen za
papeže milánský arcibiskup, kardinál Jan Křtitel Montini, který
si dal jméno Pavel VI. Na památku 1.100 let příchodu sv. Cyrila
a Metoděje na Moravu bylo pořízeno sousoší sv. bratří
Cyrila a Metoděje. Je to dřevěný reliéf, dílo akad.
sochaře Heřmana Kotrby z Brna. Byl posvěcen dne 7.
července 1963 v kostele po ranní mši sv. sloužené v bylnické
kapli. Až bude zhotoven oltářík pro naši kapličku na Březové,
podle plánu téhož akad. sochaře, bude reliéf přenesen z kostela
do kapličky na Březové, kde prý podle podání svatí věrozvěsti
také kázali.
V době
od soboty 25. května do soboty 21. září jubilejního roku
Cyrilometodějského 1963 byl opravován venek kostela. Skoro všechny
rýny (podokapní žlaby) a jejich svody na kostele byly dány nové,
také do oken byly dány plechy a střecha na hlavní věži –
je z roku 1911- byla dvakrát natřena fermežovou barvou na
konstrukce, zv. plubinolem. Natřeny byly též všechny rýny a
plechy.
Venkovní
omítky na lodi kostela, na obou kaplích a na věži byly opraveny
a nastříkány žlutým břízolitem pomocí metly. Při
tom rožní vazebné kameny na dvou (gotických) pilířích, které
jsou po obou stranách lodi u věže, byly zbaveny asi tří omítek
a vápenného nátěru a očištěny. Nárožní vazební
kameny na dolní části věže byly též očištěny a
ponechány bez omítky. V horní části věže rožní
kameny už nejsou pravidelné jeden na druhém, ale je mezi nimi i zdivo
z drobných kamenů, proto nebyly odkrývány. Třetí pilíř
–opěrák- který je hned u objeveného gotického okna, je pouze
z malých kamenů, proto byl znovu omítnut a nastříkán.
Při
opravě omítky na bylnické kapli, na její čelní stěně
(jižní), byl 15/7 pod oknem objeven zazděný vchod s klenutím.
Jedná se asi o vchod do krypty, která byla dříve pod bylnickou
kaplí u oltáře Nejsvětější Trojice. Klenutí nad
vchodem je od země vysoko 220 cm a vchod je široký 135 cm. Vpravo
od vchodu je ve zdi 1m dlouhý kámen s větracím otvorem, ovšem
zazděným. Protože za vybouraným otvorem nebyla nalezena chodba
do krypty, ale pravděpodobně je
sama krypta zasypaná hlinitopísčitým násypem, plným úlomků
lidských kostí, vybouraný otvor byl znovu zazděn a kolem něho
bylo několik větších (gotických
zřejmě) kamenů ponecháno neomítnutých, jsou jistě
z původního gotického kostela. Podle záznamů ve staré
účetní knize byli pochováni v kryptě uprostřed
kostela, v kryptě u oltáře Nejsv. Trojice (tj. pod
bylnickou kaplí) a v kryptě pod brumovskou kaplí u oltáře
sv. Kříže (dnes blah. P. Marie Lurdské). Podle zápisu od dp.
faráře Jakuba Jelínka ze dne 14/9 1900: „Krypta u kazatelny je
dobře zachovalá, ostatní (krypty) jsou ale zasypané, aby šamotová
dlažba mohla být poležena.“ To se stalo v roce 1895.
V úterý
dne 23/7 při oškrabování staré omítky našel zedník p. Hošek
z Brumova zazděné neúplné gotické okno asi dva metry od
bylnické kaple směrem k věži ve zdi lodi kostela. Vysoké
je 401 cm světlost má 130 cm a do hloubky jde nejméně 60 cm.
Je z původního gotického kostela. Kámen (ostění)
byl očištěn a ponechán bez omítky. Dne 10. srpna
1963 pátrali jsme s p. Šabršulou po dalších zazděných
oknech. Staré, gotické jsme už nenašli. Našli jsme však v bylnické
kapli zazděné barokní okno (tj. stejné okno jaké jsou teď
v okna v lodi). Je nad obloukem, který je blíž chóře.
Později jsme hledali okno i naproti. Okno jsme nenašli, pouze zazděné
kulaté poleno přes celou zeď. Snad tam zůstalo z odlehčovacího
oblouku nad oknem, které bylo zazděno. Dřevo jsme tam
ponechali. Takže se zdá, že nynější loď kostela je celá
(obě stěny) z gotického kostela aspoň z roku
1511 a že dnešní klenba kostela a kůr je z r. 1675. Inventář
farního kostela v Brumově ze dne 10/8 1804 (byl odebrán do
stát. archivu) uvádí, že uprostřed kostela je dubová tabulka s vyrytým
nápisem:
„HOC
TMPLUM DEO OPTI: MAXI: AEDIFICATUM, DIVO WENCESLAO DEDICATUM,
CONSECCRATUM PER MARTINUM NICOPOLIEN: ANNO DNI. 1511. 12. OCTOBER.“
„HOC
VERO EST DE NOVO REEDIFICATUM, FORNICE ET CHORO CONDECORATUM, QUO ILLUD
PTOTEXIT R DUS. AC DOCTS DNUS . PHIAE: MAGISTER. S´. S´. THLIAE:
BACCALAUREUS FOR.“ (MATUS) NICOLAVS IGNATIVS MANSVETI
HVNOBRODENSIS ad majorem Dei Gloriam
12. Julii.“ (=12/7 1675)
Dne 10. srpna 1963 našli jsme v severní zdi na chóře
uprostřed zazděné okno. (Nebo snad vchod na kůr z doby,
kdy ještě věž nestála?) Na hůře nad klenbou
kostela vyčnívají z bočních zdí lodi trámy z tvrdého
dřeva. Nebyla jimi zpevněna zeď? Starý kostel (před
r. 1834) byl 15-20 m dlouhý. Měl celkem 7 oken a 11 opěrných
pilířů. Dnes z nich zbyly jen tři.
V pondělí dne 26. srpna 1963 našly se dva erby na jižním
opěráku u věže. První uviděl Šternberskou hvězdu
zedník p. Miklas z Brumova. Potom jsme čistili i ostatní vazáky
na tom opěrném pilíři a brzy jsme odkryli štít s pětilistou
růží. Pak naproti štítu s růží našli jsme kámen
se štítem či kresbou už velice poškozenou. Zdá se jako by to
byla hlava psa nebo vlka (paní Forgáčovou poddaný lid posměšně
prý volal Fargačka – tj. vlčice) a ten vlk má kohoutí
nohy – pařáty.
Tak jak na celém kostele i na opěrácích byla na sobě
aspoň trojí omítka. Poslední (horní) omítka byla velice pevná,
snad z kůroviny, jiná pod ní byla zase z materiálu
velice houževnatého. Snad to byl zdejší vápencový tuf. Úplně
vespod všechny kameny na celém kostele byly olíčeny vápnem.
Osmihrotá hvězda byla znakem pánů ze Šternberka.
Tito byli na Světlově i na Lukově. Pětilistá růže,
znak pánů z Rožmberka. Snad Oldřich z Hradce? Umístění
štítů s erby není jistě původní, protože štíty
jsou položeny a nestojí na špici. Snad byly dříve někde v kostele,
na věži, u vchodu do krypt. Nebyly na podlaze v kostele, že
jsou tak málo znatelné?
Nad velkým oknem na věži zvenku je osmiboký kamenný
svorník. Na něm pod starou omítkou byl nalezen vytesaný a černou
barvou natřený letopočet 1675. Letopočet byl znovu natřen
černou barvou, takže zdola je pěkně viditelný. Nad ním
byl připsán rok poslední opravy: 1963.
Nad svorníkem je výklenek. Protože by se v něm někdy
mohla umístit socha sv. Václava (zatím stojí v sakristii) uvádím
rozměry výklenku. Pro sochu je nízký. Socha je asi 160 cm
vysoká.
Nakonec byla omítnuta brána nad schodištěm. Byla to dříve
hřbitovní brána. Druhá bývala od Bylnice. Po té není už ani
stopy.
Na malé kostelní věži byl na železné tyči otáčivý
kohout a korouhvička a makovička z plechu. Na začátku
zimy r. 1962 se toto vše vyvrátilo a spadlo na střechu. Při
pádu se tehdy makovička rozbila a vypadla z ní zaletovaná
plechová krabice, v níž byla pak nalezena Pamětní listina
z roku 1877 a brožurka od Dra Františka Pluskala: „Památky
hradu, města a panství Brumova na Moravě.“ Obě tyto
památky i s novou Pamětní listinou s popisem letošních
oprav kostela byly vloženy do nové plechové krabice a dány do nové
makovice na malé věži. Nového kohouta z měděného
plechu vysekal P. Josef Kolečkář, kaplan ve Val. Kloboukách.
Makovičku udělal p. Bedřich Loucký, klempíř v Brumově
a vše znovu tam usadili tesaři Strnkovi z Bylnice. Oni také
dvakrát natřeli plumbinolem obě věže a po celou dobu
opravy kostela stavěli a přemísťovali lešení.
Nakonec ještě byl postaven u kostela nový misijní kříž
a posvěcen. Podél schodiště ke kostelu bylo vysázeno 13 keřů
jalovce zahradního a 2 thuje u brány – jedna z nich ve farní
zahradě a také u kostela byly vysázeny okrasné keře. Kolem
fary byl postaven a natřen nový plot.
Do svátku sv. Václava bylo vše hotovo. Oprava byla zaplacena z darů
farníků. Ale mnozí přiložili i své ruce k dílu, mladí
i staří, tesaři, zedníci, klempíři, pomocníci, muži
i ženy, mládenci i dcerky, chlapci i děvčata z Brumova
i z Bylnice, také stařečci a babičky, všichni se
snažili, aby jejich kostel byl co nejkrásnější. Bylo jich mnoho
co obětavě pomáhali a pracovali, z mužů p. Smolík
a p. Josef Nesázal (dnes už zemřelý) z Bylnice, z žen
sl Rozálie Šabršulová a zvláště pí Františka Ondrušová z Brumova,
kostelní hospodář p. František Křek z Brumova, neúnavný
a obětavý při shánění materiálu i lidí a předevšemi
zvlášte p. zednický mistr František Šabršula z Brumova, který
celou opravu vedl, sám neúnavně a obětavě pracoval. Těmto
a všem ostatním dobrodincům našeho kostela ať Bůh štědře
odplatí! Též Místní národní výbor v Brumově nám
ochotně pomohl při shánění materiálu a zapůjčením
fošen na lešení a také Lesní správa v Brumově zapůjčením
vysokých kmenů na lešení u věže.
Při opravě snažili jsme se uchovat původní ráz
kostela, pokud to šlo a bylo v našich možnostech.
Náš kostel už leccos pamatuje za těch nejméně 700
let svého trvání: hrozné požáry, krvavé války, sám několikrát
hořel a byl rozbořen, ale vždy znovu opravován, budován a
stavěn jako pomník věčnosti a lásky prostého lidu vůči
jejich Bohu. Nějakou dobu byl i v držení jinověrců,
to tehdy, když na hradě byl pánem nekatolík. Ale pak zase patřil
těm, jejichž předkové jej postavili ke cti a slávě Boží.
Kéž i nadále slouží tomuto šlechetnému účelu!
V roce 1963 bylo sezdáno 29 párů snoubenců, byly
pokřtěny 92 děti a bylo pohřbeno 41 farníků.
Svatých přijímání bylo 12.540.